Pitr chce řešit obří dluh Setuzy vůči ČKA dohodou o narovnání
Ačkoliv se zdálo, že plánovaný převod více než dvou stovek zemědělských pohledávek z České konsolidační agentury (ČKA) na Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond (PGRLF) byl už pohřben, není tomu tak. O realizaci transakce, jejíž hlavní součástí mělo být postoupení obří pohledávky za ústeckou olejářskou společností Setuza, by dále měla jednat zvláštní meziresortní komise, jejímiž členy mají být zástupci ministerstva zemědělství, financí a Úřadu vlády ČR. Poprvé se komise měla sejít minulý čtvrtek (po uzávěrce tohoto čísla).
Úkol platí.
Ukončení rozhovorů mezi ministerstvem financí (jednajícím jménem ČKA) a ministerstvem zemědělství (vlastnícím akcie PGRLF) potvrdil už na začátku října mluvčí ministerstva financí Marek Zeman, když týdeníku EURO řekl, že transfer zkrachoval hlavně proto, že resort zemědělství nebyl ochoten akceptovat jejich požadavky. „Ale nemáme s tím žádný problém. Nebyli jsme to my, kdo o tento převod usiloval,“ uvedl. Kauza však měla další vývoj. Ministr financí Bohuslav Sobotka požádal vládu o zrušení zadaného úkolu, protože to byl právě on, kdo měl převod pohledávek (schválený i orgány ČKA) zajistit. Úkol mu však zatím zůstává, zrušen stále nebyl. „Jednání o celé věci ministři zhruba na čtrnáct dnů přerušili. Zřejmě příští týden by se tím vším měl kabinet znovu zabývat. Mezitím má jednat ona trojstranná meziresortní komise,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí resortu financí Marek Zeman minulé úterý. O tom, že ani ministerstvo zemědělství celý projekt ještě neodepsalo, svědčí skutečnost, že ministr Petr Zgarba jednal minulé pondělí s podnikatelem Tomášem Pitrem, vystupujícím v pozici poradce představenstva Setuzy, hájící ale hlavně zájmy jejího největšího akcionáře, společnosti Český olej (ta oficiálně vlastní 49,92 procent akcií). Jednání se Zgarbou týdeníku EURO potvrdil sám Pitr. Ten ale nevěří, že se převod v navržené podobě ještě uskuteční, protože podmínky stanovené financemi nebudou prý akceptovatelné. „Naprosto zásadní novou podmínkou, která zcela mění charakter původních dohod, je ta, že PGRLF by musel mít jakékoliv další nakládání s pohledávkou schválenou vládou, sám o své vůli by s ní nemohl nic dělat,“ říká. Pitr tvrdí, že právě při existenci takovéhoto požadavku by Setuza a její největší vlastník zpochybnili právoplatnost rok a půl staré dohody uzavřené s ČKA (formou notářského zápisu) a též akcionářské dohody mezi Českým olejem a PGRLF, na jejichž základě Setuza vyjádřila ochotu podmínečně uznat svůj závazek vůči státu. Do té doby se totiž držela stanoviska, že pohledávka byla řádně započtena, když firma odkoupila část z dnes již legendární Nemethovy pohledávky (viz box).
Reálná hrozba konkurzu.
„Toto by ale byla zcela nová situace. Notářský zápis bychom nemohli uznat a museli trvat na právoplatnosti zápočtu. PGRLF by nám totiž již nebyl schopen smluvně garantovat, že podnikne takové kroky, aby Setuza nemohla spadnout do konkurzu,“ prohlašuje Tomáš Pitr. Celková účetní hodnota pohledávky i s příslušenstvím dosahuje dnes zhruba čtyř miliard korun (což by se v případě jejího uznání okamžitě projevilo v účetnictví firmy enormním nárůstem závazků). Vezmeme-li v úvahu, že na konci loňského roku měl severočeský podnik vlastní kapitál ve výši jen 979 milionů korun, za normální situace by samo představenstvo muselo okamžitě podat návrh na konkurz. Původní plán, s nímž souhlasil Český olej, byl takový, že PGRLF veškeré zemědělské pohledávky včetně Setuzy odkoupí od ČKA za cenu stanovenou na základě znaleckého posudku a Setuza svůj závazek buď vyrovná či Český olej na valné hromadě umožní PGRLF pohledávku kapitalizovat. Z minoritního akcionáře, který má dnes v Setuze 38,3 procenta akcií, by se rázem mohl stát majoritní vlastník, jehož podíl se měl pohybovat někde kolem 55 procent akcií (v případě, že by PGRLF kapitalizoval ve výši pořizovací ceny pohledávky, která měla být někde kolem 450 milionů korun, nikoliv ve výši její účetní hodnoty).
Majorita v mercedesu.
Podnikatel Tomáš Pitr, kterého nedávno premiér Paroubek v souvislosti s kauzou Unipetrol nařkl ze snahy o narušení ústavního pořádku, k tomu v dubnu 2004 v rozhovoru pro týdeník EURO řekl, že je lepší mít minoritní podíl v mercedesu, než majoritu v žigulíku. Dnes, jak se zdá, už chce i z mercedesu více než půlku. „Ekonomická situace firmy se za tu dobu značně změnila. Zajistili jsme financování, dokončili některé investice,“ podotýká a zároveň naznačuje, že by se i Český olej mohl podílet na navyšování základního kapitálu firmy tak, aby současné rozložení sil akcionářů zůstalo zachováno.
Pitr už považuje dohody z dubna roku 2004 za mrtvé. Jako nejschůdnější řešení nyní vidí takzvanou dohodu o narovnání. „Ať se vypracují dva aktualizované znalecké posudky, které stejně ČKA bude muset nechat udělat. Ať se takto zjistí, jaká je reálná hodnota pohledávky, kolik by ČKA byla schopna vymoci, kdyby vyhrála všechny soudní spory. Soudím, že to bude opět někde kolem 450 milionů korun. Dohodněme se tedy, že se už dál soudit nebudeme, že bude v této výši uznána pohledávka zcela nová a nebudeme se již vracet k té staré. Tato nová pohledávka by byla za sto procent účetní hodnoty, tedy za oněch 450 milionů, odkoupena PGRLF. Další postup by byl takový, že Setuza buď zaplatí 450 milionů Podpůrnému a garančnímu fondu, či to PGRLF kapitalizuje. Záleželo by jenom na fondu, jakou variantu by zvolil, “ navrhuje další postup poradce představenstva Setuzy, který už léta tahá za firemní nitky.
Co řekne Paroubek a Babiš?
Po dohodě o narovnání by se v účetnictví Setuzy objevil závazek ve výši 450 milionů korun, nikoliv čtyř miliard. Konkurz by tak firmě již nehrozil. Je otázkou, nakolik právě tento plán na oddlužení, který vyhovuje Českému oleji, bude stravitelný pro Paroubkovu vládu a též pro konkurenční podnikatelské skupiny. Sám Pitr totiž bez udání konkrétních důkazů tvrdí, že za podmínkami, které si vymínilo ministerstvo financí, ve skutečnosti stojí Agrofert Andreje Babiše, se kterým si po kauze Unipetrol (kde oba hrají klíčové role, ovšem v protichůdných táborech) už nemohou přijít na jméno.
Dozvuky pádu IPB Dluh Setuzy má dlouhou a složitou historii. Vznikl v devadesátých letech, kdy ústeckou firmu úvěrovala IPB. V té době byla také banka rozhodujícím vlastníkem společnosti, kterou ovládala přes netransparentní strukturu, v níž podstatnou roli hrál podnikatel a fotbalový funkcionář Jan Gottvald. Ten rovněž vlastnil opci na akcie uložené ve fondu Tritton, nicméně později vše přepustil svým obchodním partnerům, skupině podnikatelů kolem Tomáše Pitra a Františka Mrázka. Ti dva týdny po pádu IPB provedli složitou operaci s akciemi společností skupiny, jejímž výsledkem bylo, že vyvedli Setuzu z kontroly Trittonu pod „svou firmu“ Český olej (oficiálním majitelem je jejich kolega Michal Zouhar), a to fakticky zadarmo. Následovala operace, při níž měla být Setuza zbavena dluhu, který v roce 2000 dosahoval zhruba 1,8 miliardy korun. Posloužily k tomu takzvané Nemethovy pohledávky. Ty vznikly tak, že pražský advokát Věslav Nemeth uplatnil vůči ČSOB, právnímu nástupci IPB, smluvní pokutu za nedodržení smluv o poskytnutí know-how na sekuritizaci aktiv. ČSOB sice tuto pohledávku odmítla, nicméně Nemeth ji zažaloval a vzápětí postoupil na firmu Goldfund registrovanou v americkém státě Delaware. Pohledávku odkoupila Setuza a započetla ji proti svému dluhu u ČSOB. Nastal tak spor, který nebyl dodnes vyřešen a nadále ohrožuje další existenci největší české firmy na zpracování jedlých olejů, která zároveň hraje klíčovou roli v oblasti biopaliv (výroba metylesteru řepkového oleje).
