Jestliže ve vaší hospodě chybějí oblíbená piva od malých výrobců, na vině bude i neumětelství strážce pípy
Výčepní je piva pán. Špatné dokáže vylepšit, ale nijak neobvyklé není ani to, když z dobré dvanáctky udělá téměř nepitelný patok. I když se některé velké pivovary snaží výčepní vzdělávat a učit, jak se o pivo starat, jejich dovednosti stále nejsou nijak velké.
Své o t om vědí především minipivovary. Kvůli tomu, že nabízejí neflltrovaná a nepasterovaná piva, mají na jejich skladování a samotné čepování zcela jiné nároky než velcí hráči na své trvanlivé výrobky. V létě jsem poslal sud do vedlejšího města. Jenže hospodský si ho hodil do skříně pod pípou a po týdnu mi volal, že mu pivo nějak pění, ai si pro něj přijedu a vrátím mu peníze. Vůbec mu nedošlo, že v teple to pivo pracuje. Tehdy jsem se rozhodl, že už nikam nebudu dodávat,“ popisuje sládek jednoho ze západočeských minipivovarů.
Ajeho kolega z východní Moravy se přidává: „Volali mi kamarádi, že poprvé chutnají moje pivo, ale že jim přijde nějaké kyselé.
Tak jsem se za nimi druhý den vydal a zjistil, že hospodský nemá sud v chlaďáku, a navíc ani nedbá na čištění trubek.“
Kvůli výčepním se proto minipivovary dostávají do slepé uličky. Aby sládci nemuseli poslouchat, kde všude jim kazí jejich pivo (a tím i pověst značky), čepují jej hlavně tam, kde na ně vidí - přímo v pivovarských hospodách. Tím sice získají nejlepší přehled o kvalitě svých desítek, dvanáctek a speciálů v půllitrech, ale zároveň prozření, že kdyby chtěli růst do dalších hospod, kvalitu už si neohlídají.
„Iminipivovary se samozřejmě s tímto problémem potýkají a u nich není jiné řešení než osobním kontaktem s výčepním řešit problémy s čepováním většinou nefiltrovaného a rozdílně nasyceného piva,“ reaguje Jan Šuráň, prezident Českomoravského svazu minipivovarů.
Ani sládci nejsou bez chyby
Zatímco hospodským je to většinou šumafuk, pro minipivovary jde o poměrně zásadní potíž. Výčepní kazí jejich jméno a sládci nemají mnoho možností, jak to změnit. Podle Jana Šuráně zádrhel ještě znásobuje fakt, že někdy ani sami výrobci netuší, jak s řemeslným pivem zacházet. „Ani řada sládků bohužel nezná tuto problematiku, takže se s tím někdy opravdu pereme.
Svaz pro ně organizuje pravidelné školení při Jarní ceně sládků na Zvíkově, kde se mimo jiné řeší iproblematika skladování a čepování piva,“ popisuje Šuráň.
Z restaurací se tak stává stále důležitější faktor, který může ovlivnit (anebo rovnou zbrzdit) rozmach českého minipivovarnictví. Nejjistější model - tedy provozovat pod jednou střechou varnu i pivnici, kde se vypije kompletní výstav - není přístupný pro každého podnikatele či investora.
A tak stejně jako už nevzdělaní či líní výčepní dlouhou dobu drží v hrsti velké pivovary, začínají jejich vliv pociťovat i menší výrobci. Ti se teď musejí rozhodnout, jestli svůj byznys budou i dál rozvíjet za cenu toho, že ztratí kontrolu nad pověstí svých piv, anebo se raději zaměří jen na kvalitu.
V blízké budoucnosti se totiž zásadní zlepšení nečeká. „Obávám se, že při dnešní úrovni edukace výčepních to bude ještě dlouho evergreen našich hospod a restaurací,“ myslí si Šuráň. 9
O autorovi| Ondřej Stratilík, stratilik@mf.cz
