Krátká operace může přinést oživení. Dlouhý konflikt recesi
Když irácké jednotky v létě roku 1990 vtrhly do Kuvajtu, ocitly se Spojené státy na pokraji recese. Saddámův útok přišel jako blesk z čistého nebe a finanční trhy se otřásly. Okamžitě vyskočily ceny ropy, akciový trh se propadl a na důvěru spotřebitelů zůstaly už jen vzpomínky. Nastoupil ekonomický pokles, který se v důsledku této situace protáhl na celé měsíce. Hospodářské důsledky konfliktu pohřbily šance vrchního velitele operace Pouštní bouře a tehdejšího prezidenta George H. W. Bushe na jeho opětovné zvolení.
A teď se přesuňme do roku 2002. George W. Bush má bojovnou náladu, volá po „změně režimu“ v Bagdádu a v USA rostou obavy, že cena, kterou země za vojenskou intervenci zaplatí, bude zase vysoká. Je sice pravda, že válka na Středním východě s sebou přináší mnohá hospodářská rizika, avšak existuje dostatek důvodů pro předpoklad, že nebude zdaleka tak ničivá jako ta před dvanácti lety. Náhlá irácká anexe Kuvajtu v roce 1990 vylekala spotřebitele. Ti pak začali méně utrácet, a následkem byl hospodářský útlum. Tentokrát se potenciální americký útok na Irák propírá tak dlouho, že až k němu dojde, dojde-li k němu vůbec, neměl by být překvapením pro nikoho - spotřebitele, společnosti a investory nevyjímaje.
Ale ať už budou Američané překvapeni, nebo ne, budou muset za násilné vyhnání Saddáma Husajna zaplatit. Otázkou je, kolik. Asi by záleželo, jak dlouho by taková válka trvala a nakolik by vše vycházelo. Pokud by USA dosáhly rychlého vítězství, ekonomiky, měny ani akciových trhů by se tato operace příliš nedotkla. Možná by dokonce měla na Spojené státy blahodárný účinek, protože důvěra v zemi by výrazně vzrostla. Čím déle by však konflikt trval, tím větší riziko pro ekonomiku by představoval. Největší hrozbou by bylo jeho rozšíření mimo Irák, do dalších středovýchodních zemí. V takovém případě by se důvěra spotřebitelů i investorů naopak mohla vypařit a nic by nepomohla ani injekce, kterou by ekonomika dostala v podobě státních výloh na válečný konflikt. Výsledkem by byla recese.
Zatím se zdá, že daň za případný konflikt na Středním východě nedopadne jako bomba, která většinou spouští recesi, ale rozprostře se do několika měsíců, především kvůli vleklým přípravám, které intervenci předcházejí. To má své výhody i nevýhody. Takové rozprostření dopadů sice snižuje riziko náhlé recese, ale zároveň zemi odsuzuje k měsícům nervozity, během nichž investoři, firmy i spotřebitelé očekávají, co z útoku na Irák bude. „Dokud válka nezačne, bude na trzích a v celé ekonomice panovat nejistota a strach,“ komentuje to politický ekonom Thomas D. Gallagher z ISI Group.
Růst ve Spojených státech se už teď zpomalil v důsledku zvýšení cen ropy. Ty se oproti loňskému roku zvedly o 45 procent na téměř třicet dolarů, především v očekávání útoku na Irák. Zvlášť silně na to doplatili spotřebitelé. Peter Hooper, hlavní ekonom Deutsche Bank pro americké trhy, se domnívá, že zvýšení ceny ropy o jeden dolar přijde spotřebitele na zhruba dvanáct miliard dolarů ročně.
O moc lépe na tom ale nejsou ani podniky. Podle poradenské firmy Economy.com znamená každé pětidolarové zvýšení ceny barelu pro firmy, které jsou mimo energetický a finanční sektor, až dvouprocentní pokles už tak mizivých zisků.
Ve velkých křečích se samozřejmě zmítají především dopravci. Provozovatelé kamionů se v současné situaci proti výkyvům cen ropy brání tak, že zákazníkům účtují přirážku za energie. Christopher B. Lofgren, generální ředitel spediční firmy Schneider National, k tomu říká: „Vždycky, když na Středním východě zahřmí, víme, že přijdou zlé časy.“
Růst ale nebrzdí jen vyšší náklady na energie. Nad ekonomikou visí jako černý mrak nejistota kolem načasování a výsledku případných středovýchodních rozbrojů. Právě to je jedním z řady dalších důvodů, proč už tak vyplašení šéfové firem stále snižují náklady a škrtí investice. Tak tomu bude zřejmě až do doby, než se objeví nějaký náznak obratu k lepšímu. Také investoři hrají na jistotu a obloukem se vyhýbají akciím.
Zpomalení růstu americké ekonomiky spolu se zvyšováním cen ropy vrhá neblahý stín i na zbytek světové ekonomiky. V Evropě a v Japonsku sice s energiemi umějí zacházet šetrněji, domácí produkce ropy jim však zdaleka nestačí a o to víc jsou závislí na dovozech. Na výkyvy cen ropy jsou zvlášť citlivé některé z nových asijských trhů, i když o částečnou kompenzaci dopadů spojených s růstem cen, které jsou tvořeny v dolarech, se v některých případech (například v Jižní Koreji) stará silná domácí měna.
Pomalá příprava na válku sice na jednu stranu omezuje hospodářský rozvoj a podráží finanční trhy, ale na druhou stranu dává Spojeným státům a jejich spojencům dostatek času na přípravu. Budou mít po ruce nouzová řešení pro zmírnění případných dopadů střetu a pro snížení rizika recese okamžitě poté, co konflikt opravdu začne. Spojené státy spolu s Británií už prostřednictvím OSN postupně omezily na minimum objem ropy, kterou smí Irák v rámci mezinárodních sankcí exportovat. Zatímco v roce 2000 vyvážel téměř dva miliony barelů denně, v srpnu letošního roku to bylo pouhých 780 tisíc barelů. Pokud by trh s ropou najednou přišel o tak malý objem, k žádné katastrofě by podle odborníků nemělo dojít.
Spojené státy se spolu se svými partnery z řad průmyslově vyspělých zemí snaží získat záruky od Saudské Arábie a ostatních států OPEC, že by v případě konfliktu mohly případný deficit kompenzovat. Podle saudských zdrojů se země zavázala k tomu, že plynulost dodávek zajistí, ale v žádném případě nebude zvyšovat produkci jenom proto, aby potlačila spekulativní výkyvy v cenách komodity. Spojené státy se snaží přemluvit ke zvýšené produkci rovněž subjekty stojící mimo Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC), i když zde jsou možnosti omezené. Například kapacity Ruska, které denně vyváží tři miliony barelů, jsou plně vytížené už teď.
Jednotlivé země možná v boji s rostoucími cenami ropy budou muset sáhnout do svých strategických rezerv. Ty dnes dosahují 1,2 miliardy barelů. V roce 1990 si je všichni nechávali skutečně až na poslední chvíli. Tentokrát podle odborníků nebudou váhat s jejich čerpáním.
Spojené státy své rezervy v očekávání války s Irákem postupně obnovují. V zásobě teď mají 584 milionů barelů ropy, což odpovídá sto dvaceti dnům amerického dovozu ze zemí sdružených v OPEC.
Rezervy si buduje také Japonsko. Zásoby přes léto zvyšoval jak státní podnik Japan National Oil, tak největší soukromá rafinérie Nippon Oil. Japonské ropné rezervy podle vládních údajů vystačí na přibližně 170 dní. A to už je řádně naducaný polštář, soudí analytik Tošinori Ito z UBS Warburg.
Jistě, až se opravdu začne, může se ještě spousta věcí pokazit. Díky hlemýždímu tempu příprav měl čas na vlastní mobilizaci a plánování také Husajn. Pokud se mu podaří rozšířit válku za hranice Iráku, třeba tak, že na Izrael vypálí raketu Scud s chemickou hlavicí, vystřelí ceny ropy až ke hvězdám. Jestliže k Iráku přibude nejistota dodávek ze Saudské Arábie a dalších arabských zemí, bude ropa rázem vzácnou a drahou surovinou. V tom případě by světovou ekonomiku před recesí nezachránilo zřejmě vůbec nic.
Pokud k tomu ale nedojde – a konzultant Philip K. Verleger z Rady pro mezinárodní vztahy, který se na ropnou otázku specializuje, soudí, že pravděpodobnost něčeho takového je pouhých pět procent - měl by se větší propad Spojeným státům vyhnout. Americká ekonomika nás o své odolnosti nás přesvědčila jak po teroristických útocích, tak v průběhu krize na akciovém trhu. A jestliže nebude muset čelit vleklému konfliktu bez naděje na vítězství, proč by to mělo být tentokrát jinak?
PROTI SADDÁMOVI Rychlé vítězství nad Saddámem by nemuselo ekonomiku nijak vážně poškodit, ale už v případě několikaměsíčního konfliktu by náklady vzrostly. Vleklý konflikt bez jasného vítězství by si však vybral vysokou daň. Podívejme se, k čemu by za určitých podmínek mohlo dojít:
- CENY ROPY: Ceny by kvůli válce mohly vyskočit nad 30 dolarů za barel, i když rychlé vítězství by je do roka mohlo stlačit zpátky na deset až patnáct dolarů. V případě delšího konfliktu by ceny asi stouply a pak by hned po vítězství klesly na 20 až 25 dolarů. Pokud by se ale konflikt rozšířil nebo se táhl příliš dlouho, mohl by se barel prodávat až za 60 dolarů.
- AKCIOVÝ TRH: Rychlé vítězství by pro Spojené státy bylo velkým přínosem. Dokonce i vítězství, jemuž by předcházely válečné komplikace, by mohlo být k užitku, ačkoli by se akcie asi nejprve trochu zhouply. Jejich propad a setrvání u dna lze očekávat pouze v nejčernějších představách.
- DOLAR: Tažení proti Iráku by měnu mohlo srovnat na úroveň eura nebo ji poslat ještě níž. Obrat by nastal v případě amerického vítězství, ať už by bylo jakékoli. Avšak i kdyby vojenská akce skončila katastrofou, dolar by zřejmě ze své současné hodnoty neztratil více než deset až patnáct procent.
- VÝDAJE SPOTŘEBITELŮ: Většina Američanů bude zřejmě přilepená k televizní obrazovce, takže nebude mít kdy nakupovat. Každé zvýšení ceny ropy o jeden dolar přijde spotřebitele na zhruba dvanáct miliard dolarů ročně. Pokud se konflikt rozhoří a trh ztratí důvěru spotřebitelů, můžeme se asi připravit na recesi.
- VÝDAJE FIREM: Každé navýšení cen ropy o pět dolarů by mohlo firemní zisky snížit o další dvě procenta. V případě rychlého vítězství USA lze očekávat oživení investic. Avšak pokud se konflikt protáhne, mohou firmy omezit v rámci úsporných energetických opatření své výdaje.
- GLOBÁLNÍ RŮST: V Evropě a v Japonsku jsou sice na dovozu ropy závislí více než ve Spojených státech, avšak dokáží ji tam lépe využívat. Asijští tygři, například Jižní Korea nebo Tchaj-wan, by však na prudký nárůst cen ropy mohli vážně doplatit.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Ivo Večeřa
