Statistický úřad změnil historii české ekonomiky
Statistiku hrubého domácího produktu za poslední čtvrtletí 1999 provázela naděje, že bude potvrzena akcelerace oživení české ekonomiky. Ačkoliv jednoprocentní meziroční růst není v kontextu předchozích dvou let špatný, zůstal za očekáváním. Závěr loňského roku naznačil, že pokud jde o růst tuzemského hospodářství, je dobré také letos zachovat opatrnost. Nejvýznamnější vlna dat ovšem následovala až nakonec. S mírným zpožděním po zveřejnění údajů za poslední kvartál 1999 přišla revize statistik hrubého domácího produktu za všechna čtvrtletí počínaje rokem 1996. Ve světle této revize se mění pohled na nedávnou historii české ekonomiky. Dlouhá, hluboká deprese. Revidované statistiky hrubého domácího produktu ukazují, že vývoj české ekonomiky byl v posledních třech letech ještě horší, než se dosud předpokládalo. Recese nepropukla v polovině roku 1998, ale již o rok dříve. První čtvrtletí roku 1998 zaznamenalo čtvrtý pokles HDP v řadě, česká ekonomika tedy již tehdy byla v hluboké depresi. Nejvýznamnější revize nastaly u údajů za léta 1996 a 1997. Bližší pohled na období 1996 až 1998 říká, že údaje za dovozy a vývozy zboží a služeb zůstaly netknuty. Revidovány byly vesměs domácí výdaje: v první řadě dosti neprůhledná položka „změna stavu zásob , v případě roku 1996 byly učiněny významné revize také u spotřebních výdajů vlády. Spotřeba domácností a neziskových institucí stejně jako hrubá tvorba fixního kapitálu taktéž prošly revizemi, většinou však relativně méně významnými. K prvnímu, téměř jednoprocentnímu poklesu hrubého domácího produktu došlo již ve druhém čtvrtletí 1997. O poklesu ve čtvrtletí třetím se vědělo a revize tento pokles jen dále prohloubila. Výrazná revize ale nastala u posledního kvartálu roku 1997. Původně vykazovaný růst (jedno procento) byl změněn na pokles. Hrubý domácí produkt podle nových údajů klesl o 1,4 procenta a na vině jsou – jak jinak – revidované zásoby. Počínaje druhým čtvrtletím roku 1998 vykazují revidovaná čísla lepší výsledky české ekonomiky než předchozí údaje. I tak ale jde až do konce prvního čtvrtletí 1999 samozřejmě stále o poklesy. Volební efekt. Pohled na graf nutně vyvolává otázku, co by se stalo z hlediska ladění hospodářské politiky, kdyby její tvůrci měli v ruce čísla, jež spatřila světlo světa až v březnu letošního roku. Lze diskutovat o tom, zda by k uvolnění měnové politiky došlo v roce 1998 o nějaký měsíc dříve. Nebo zda by vláda nesáhla k úsporným fiskálním opatřením o něco dříve než na jaře roku 1997. Základní diagnóza české ekonomiky, totiž obrovská vnější nerovnováha s následným silně záporným dopadem na růst ekonomiky, zůstala samozřejmě nedotčena. Ekonomika ovšem v roce 1996 rostla rychleji, než se dosud předpokládalo. Podle revidovaných čísel vzrostl HDP nikoliv o 3,8, nýbrž o 4,8 procenta. Důvod? Podle revidované statistiky utrácela tehdejší vláda o dost více, než se původně vykazovalo (připomeňme si, že rok 1996 byl rokem voleb), a také zásoby se za celý rok vyvíjely oproti původním odhadům o něco příznivěji. Na nabídkové straně byla za rok 1996 k revizi revidována data pouze v případě přidané hodnoty průmyslu. Pokud jde o léta 1997 a 1998, došlo k revizím u všech odvětví v rámci struktury HDP, přičemž nejhůře dopadlo finanční zprostředkovatelství. Revize přidané hodnoty v průmyslu přinesla za tyto dva roky smíšené výsledky, celkově se však přidaná hodnota v průmyslu vyvíjela hůře, než se původně odhadovalo. Nepochopitelné zpoždění. Revize údajů je nutno brát jako nezbytnou vlastnost statistiky. Ostatně je snad v zájmu každého, aby měl k dispozici co nejpřesnější čísla. Statistika hrubého domácího produktu je pak záležitostí nadmíru komplikovanou a podezřelé jsou spíše takové statistické úřady, které zpětné revize HDP neprovádějí vůbec. V případě České republiky byl ovšem nešťastný způsob zveřejnění této revize. Údaje o hrubém domácím produktu za poslední čtvrtletí 1999 se dostaly na veřejnost ve standardním čase, tedy v devět hodin ráno 22. března. Tato čísla, hovořící o jednoprocentním růstu české ekonomiky, byla při meziročním srovnání na první pohled nekonzistentní se známou statistikou za poslední kvartál roku 1998. Český statistický úřad ovšem v devět hodin revizi neavizoval ani jedinou větou. Bylo třeba vyčkat do půl jedenácté na tiskovou konferenci a souběžné zveřejnění revidovaných dat. Tato časová mezera ve zveřejnění revidovaných údajů je obtížně pochopitelná. Pitoreskně pak působily agenturní titulky hlásající, že hrubý domácí produkt rostl o jedno procento, když jeho objem dosáhl v posledním čtvrtletí 1999 ve stálých cenách 348,5 miliardy korun, přičemž ve stejném období předchozího roku to mělo být 351,4 miliardy. Toto bylo – bez jakéhokoliv vysvětlení – prezentováno investorské veřejnosti, mezinárodní investory samozřejmě nevyjímaje. I když tedy přijmeme revize jako nutnost, způsob jejich zveřejnění zasluhuje výtku. Tajemné zásoby. Abychom ale pro revize dat minulých nezapomněli na data nejčerstvější. Jednoprocentní růst HDP v posledním čtvrtletí 1999 byl nejen nižší, než se v průměru čekalo, ale dvakrát povzbudivá není ani struktura růstu. Čisté exporty jako celek měly na hrubý domácí produkt v posledním čtvrtletí 1999 záporný vliv. Čisté exporty zboží měly vliv mírně pozitivní, ovšem výrazně nižší než v předchozích dvou kvartálech. Potvrdily se tak obavy, které ohledně perspektiv české obchodní bilance vznikaly již kolem poloviny loňského roku. Výdajová stránka pouze odráží skutečnost patrnou také z jiných statistik: po dobrém výsledku za druhé čtvrtletí a po výborném výsledku třetího čtvrtletí se v závěru loňského roku zhoršil vývoj vnější rovnováhy. Také většina ostatních výdajů působila na hrubý domácí produkt záporně. Kladný vliv měly jen spotřební výdaje domácností a zejména neprůhledná (a jak víme s oblibou revidovaná) položka „změna stavu zásob . Pokud jde o domácí spotřebu, její růst se naštěstí projevil nejen ve zvýšení dovozů. Směřoval také do vyšší poptávky po službách tuzemského původu a celkově tedy na vývoj HDP působil kladně. Vývoj zásob sám o sobě táhl hrubý domácí produkt směrem k růstu o 1,5 procenta. Dojde–li v budoucnu k revizi zásob směrem dolů, můžeme se dočkat také snížení odhadovaného růstu HDP za závěrečné čtvrtletí 1999. Empirická zkušenost nám přitom říká, že takovou revizi nelze vyloučit. V letech 1996 až 1998 se týkaly nejvýznamnější revize stavu zásob vždy statistik za poslední čtvrtletí příslušného roku a vždy šlo o revizi směrem ke zhoršení. Na nabídkové straně pak byl hrubý domácí produkt tlačen nahoru bez výjimky pouze službami. Vliv průmyslu byl – z hlediska přidané hodnoty – neutrální, stavebnictví a zemědělství měly záporný dopad. Zahraniční impuls. Jaký je výhled na rok 2000? Čísla za poslední loňský kvartál nadchla málokoho a instituce, jako Český statistický úřad či Česká národní banka, již provedly či avizovaly nutnost snížení prognózy růstu. Skutečností je, že vývoj reálných disponibilních příjmů bude držet spotřebu domácností při zemi. Růstu spotřebních výdajů napomůže spíše zvyšující se ochota zadlužit se. Spotřeba vlády by měla růst, ovšem jen mírně. Spotřeba se rozdělí na poptávku po službách a zboží tuzemského původu, zbylá část rostoucí poptávky se přelije do dovozů. Očekává se, že hrubá tvorba fixního kapitálu zastaví pokles a již v průběhu prvního pololetí by mohla najet na růstovou trajektorii. Existuje však citlivá vazba mezi investiční aktivitou a růstem dovozů. V krátkém období (letos a zřejmě i příští rok) pravděpodobně bude značná část prorůstového dopadu růstu investic eliminována souběžným zvyšováním dovozů. Současně je ovšem oživení českého průmyslu (tedy alespoň rostoucí výkony jeho zdravého segmentu, v němž hrají prim podniky se zahraniční účastí) spjato s vyššími vývozy. Výsledkem těchto úvah je očekávání jen mírného růstu české ekonomiky v letošním roce. Národní banka hovoří o intervalu nula až dvě procenta a toto rozpětí se zdá být realistické. Po započtení výsledků za poslední čtvrtletí roku 1999 docházíme k závěru, že růst české ekonomiky se v roce 2000 bude pohybovat kolem středu výše uvedeného intervalu, tedy kolem jednoho procenta. Vysněná vysoká tempa růstu, která by vedla k postupnému uzavření nůžek mezi úrovní české ekonomiky a průměrem ekonomik Evropské unie, se tak letos pravděpodobně nedostaví. Navzdory neradostnému vývoji hrubého domácího produktu posledních tří let se však Česká republika přece jenom přibližuje Evropské unii a ostatním vyspělým ekonomikám. Rostoucí příliv zahraničních investic je dokladem toho, že zahraniční investoři mají důvěru v budoucnost tuzemské ekonomiky. Budou to právě přímé zahraniční investice, které českou ekonomiku k vyššímu růstu dovedou.
