Další čínské "nej": Peking je nejznečištěnější město světa
Číňané sice žádné Vánoce neslaví, ale mě na začátku adventu opět přepadá nutkání sdělit vám, co bych si přál pod stromeček. Už jsem o svých touhách psal, jenže nedělám si iluze, jistě jste už zapomněli, o co jsem vás (totiž Ježíška) prosil. Navíc jsem v Číně našel další zajímavé věci, takže mé preference se jaksi posunuly.
Už nechci elektronickou dýmku. Jednak mi to zatrhla manželka, jednak jsem se za rok v Číně nadýchal tolika zplodin, že přidávat další si už nemohu dovolit. Mimochodem, Peking se za ten poslední rok stal nejznečištěnějším městem na světě. Předstihl i Tokio, Čína má tedy další „nej“. Místo dýmky mi, prosím, pod stromeček nadělte boty se zabudovaným kompasem. Skutečně existují. Jsou to sandály, které jsou na obou špičkách opatřeny magnetickým kompasem. Tento dárek vás nebude stát ani mnoho peněz, botky se dají na trhu pořídit řádově za stokoruny. Už se těším, jak si v nich vyjdu do pekingské smogové mlhy a nezabloudím. Pokud byste při nákupu chtěli vzít jedny boty i pro sebe, nezapomeňte při procházce občas zvednout hlavu od kompasu a kontrolovat, co vám stojí v cestě. Viděl jsem, jak si jeden zájemce udělal při zkoušení na čele bouli, když pro samé pozorování kompasu narazil do sloupu.
Pokud byste se ale chtěli prásknout přes kapsu, pak mi, prosím, pořiďte pravý kořen ženšenu. Ve státním obchodním domě „Přátelství“ je k mání v přepočtu za 3,2 milionu korun. Možná se vám zdá, že je to trochu moc za pár „šálků čaje“, ale vězte, že mé smogem podlomené zdraví by dostalo řádnou vzpruhu. Když to srovnáte s náklady, řekněme, na takovou operaci mozku, nevychází ženšen zas tak špatně. A to vám (tedy mně) vylepší nejen mozek, ale i ledviny, játra, slinivku, klouby, nehty, prokrvování, a co já vím, co ještě se mi prodavač snažil namluvit při našem hovoru nad „kusem pokrouceného klacíku za tři mega“.
Pokud nevěříte v kouzelnou moc zázračných léků a chtěli byste mi nadělit něco materiálnějšího ve stejné cenové hladině, pak bych prosil automobil značky Maybach. Pokud jste jako já donedávna nevěděli, že takové auto vůbec existuje, pak vězte, že jde o luxusní značku firmy Mercedes-Benz. Vzhledem k tomu, že se maybachy vyrábějí výlučně na zakázku a v malých sériích, prosím, objednejte můj kousek co nejrychleji, aby ho do Vánoc stihli udělat. V Pekingu jsem našel obchod s maybachy kousek od naší kanceláře. Při objednávce se vás budou ptát, jaké květiny mají osázet do květináčů uvnitř auta. Prosím, dejte mi tam macešky. Tato květina mi připomíná dětství, když jsme kolem záhonů s maceškami chodili se školkou do brněnského Tyršova parku. Maybach vyjde bratru na osm milionů. Pokud byste mi tam chtěli dát ještě nějaké doplňky, tak si připravte víc. Mrzí mne ale, že můj budoucí maybach (předem moc děkuji) nebude brázdit silnice v Pekingu sám. Každý den cestou do práce jeden potkávám. Snažím se vždycky rozpoznat, který spořivý občan Čínské lidové republiky si na toto auto našetřil, ale nemám štěstí, začerněná skla tajemství ne a ne vydat. Nezbývá mi než přát neznámému jeho „štěstí“ a těšit se, že díky vám, čtenářům týdeníku EURO, nejpozději na Štěpána vyrazím také, opájeje se vůní macešek.
Když jsme u těch dopravních prostředků, mohl bych vás také poprosit o obleček Supermana. Narazil jsem na něj ve vyhlášené tržnici Silk Market, kde vévodil velké hromadě zlevněných svršků. Proletět se jen tak s jednou rukou namířenou dopředu a druhou křížem přes prsa, to by bylo něco. Úplně to vidím. Pro svůj let bych si vybral první říjnový den, kdy Čína slaví své novodobé založení a kdy se pravidelně pořádají na náměstí Nebeského klidu tradičně velkolepé vojenské přehlídky. Zařadil bych se až úplně nakonec a nízkým průletem bych pozdravil představitele na tribunách i jásající davy. Bylo by v tom i něco symbolického. Superman, modla kapitalismu a víry v individualitu, zdraví své přátele v zemi všeho lidu. Snad by mne nesestřelili baterie protiletadlových kanonů, jedoucí v přehlídce o několik řad přede mnou. Také by se mi mohlo stát, že pro smogem sníženou viditelnost narazím do televizní věže (pokud bych ovšem neměl boty s kompasem). Víte co, ten obleček Supermana raději ne, je to z mnoha důvodů dost riskantní, i když cenově by to bylo výhodné. Po chvilce smlouvání jsem se dostal na cenu 45 jüanů za komplet. To je na naše lehce přes sto korun. Kdyby to byl viděl sám Superman, asi by mu to přišlo líto. Anebo to byl on sám, kdo dal oblek do výprodeje a pořídil si raději košili s „koníkem“ (Polo Ralph Lauren), která se všude kolem prodává za přibližně stejnou cenu?
Napadla mě ještě jedna věc, kterou byste mi mohli pořídit. Nejcennější je přece dárek, který mi sami vyrobíte. Udělejte mi, prosím, sochu Vetřelce. O tom, že je to možné, již nemám pochyb. Na vlastní oči jsem sochu této podivné vesmírné stvůry v nadživotní velikosti viděl vystavenou ve vstupní hale pekingského nákupního centra. Chtěl jsem ji pro vás vyfotografovat na jednom snímku se svou dcerou, abyste dostali představu o její bizarní velikosti (té sochy samozřejmě), ale moje dcera byla tak vyděšena, že jsem ji po několika minutách přemlouvání a troše otcovského násilí musel propustit bez snímku. Nezabral ani slib zmrzliny, který je jindy velmi účinný. Gigantickou sochu Vetřelce vytvořil mladý čínský sochař z kovového šrotu a myslím, že se mu povedla.
Doufám, že jsem vás svými tipy na čínské dárky dostatečně inspiroval, takže neváhejte a dejte se do shánění.
Petr Pištělák – Divoký drak (divoky.drak@yahoo.com)
