Další americké sankce na Rusko, tentokrát za Skripalovy, které od 22. srpna fakticky zastaví vývoz technologií a součástek s možným duálním využitím, jsou dobrá příležitost podívat se na statistiky, co se v ruském zahraničním obchodě v posledních pár letech dělo a jakou roli sankce a protisankce sehrály.
Ruský ministr financí Anton Siluanov zareagoval výrokem, že „ruská ekonomika si na sankce za posledních pár let zvykla“, a že zvládne i ty nastupující. Považoval za potřebné zdůraznit, že depozita v ruských bankách, ať již dolarová nebo rublová, jsou v bezpečí, protože ty banky, na které by se eventuální sankce vztahovaly, nenechá centrální banka padnout.
Tomuhle lze věřit, koneckonců Rusko si dalo od nástupu Vladimíra Putina, zvlášť v posledních deseti letech, vždy záležet na tom, aby si udrželo makroekonomickou stabilitu, a nezadlužovalo se venku, čímž by se stalo zranitelným (Erdoğanovi tenhle „detail“ na rozdíl od Putina nějak unikl).
Přebytkový běžný účet platební bilance je jedna ze základních makroekonomických charakteristik Putinovy éry, jistě si z jinošských let pamatuje, co se dělo, když Sověti ještě za Brežněva intervenovali v Afghánistánu.
source: tradingeconomics.com
Letos jsou inkasa rozpočtu lepší, než se předpokládalo, díky vyšším cenám ropy, ale zlepšení půjde na vrub rozpočtového přebytku, což je další potvrzení výše uvedeného.
Když chcete mít rozpočtový přebytek a plusovou platební bilanci, znamená to kupříkladu, že devizové rezervy nebudete utrácet na obranu kursu národní měny, koneckonců rubl je mnohem citlivější na výkyvy cen ropy než na sankce.
source: tradingeconomics.com
Hezky je to vidět při srovnání kursu rublu a vývoje cen ropy po roce 2014, kde to sedí perfektně – čím níž je ropa, tím je rubl slabší.
source: tradingeconomics.com
Na první pohled paradoxní je, že větší účinek na ruskou ekonomiku neměly sankce, ale ruská odvetná opatření. Když chcete omezit zranitelnost, což Rusko, které se rozhodlo pro zábor Krymu, evidentně chtělo, musíte dosáhnout toho, že na vás nikdo nemůže opravdu účinně tlačit přes dluhy, ale ani přes dovozní závislost.
Vladimir Putin se intenzivně zajímá o dějiny, a nemohl mu tak uniknout strategický malér Sovětského svazu, který vinou strašlivé neefektivnosti kolektivizovaného zemědělství dovážel od 60. let rostoucí kvanta obilí (až 55 milionů tun za Gorbačova), ačkoli carské Rusko bývalo jeho velkým vývozcem. Zákaz dovozu četných potravinářských výrobků z Unie se promítl na poklesu v téhle třídě (SITC 0, srovnejte exporty v roce 2014 a 2015) mohutně, pokles o tři miliardy eur.
I když část dovozu se prostě jen přesunula do zemí, které nebyly pod ruskými sankcemi, je program náhrady dovozu potravin ruskými produkty považován za úspěšný, na rozdíl od těch průmyslových. Koho zajímá dovozní substituce, tady dávám dva odkazy pro hloubavější čtenáře. První je z respektovaného londýnského think-tanku Chatham House, druhý z německé rozvojové banky KfW.
Mimochodem, všimněte si, že struktura dovozu EU z Ruska (EU je největším partnerem; levý sloupec) se nijak zvlášť nemění a nerostné suroviny pořád představují 68% celku.
Ruský obchod se vyvíjí jako na houpačce, přičemž v tabulce je vidět ohromný šok roku 2009, hned v následujícím roce ovšem rychlé oživení. Pak je vidět pokles zahraničního obchodu již v roce 2013, tedy před sankcemi, dvouciferné oživení je patrné až v roce 2017 (zase, podívejte se na vývoj cen ropy v grafu nahoře).
Všude jinde by zdražení potravin vyvolalo vlnu nespokojenosti, zejména pokud by reálné mzdy klesly o 10 %. Ne tak v Rusku. V inkriminované době byla podpora Vladimíra Putina spolehlivě mezi 82-89 %.
source: tradingeconomics.com
Patriotismus není zadarmo, porovnejte si ruskou průměrnou mzdu s vaší výplatní páskou, momentálně stačí vydělit rublovou částku třemi. Nic moc.
source: tradingeconomics.com
Sociální a příjmové rozdíly jsou ovšem v Rusku oproti Česku násobné, viz náš a jejich Giniho koeficient, který nerovnost měří.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
