N ě m e c k o
Gerhardem Schröderem plánovaný přerod země do podoby moderní republiky se nekoná, v Bonnu se jen kupí problémy. Daňové rozhodnutí ústavního soudu z Karlsruhe učinilo z finančního plánu vlády makulaturu, nový rudozelený kabinet nepokročil ani při snižování nezaměstnanosti.
Začátek roku proběhl přesně podle kancléřova gusta. Ve španělské Marabelle nevázaně vychutnával láhev červeného vína s manželkou Doris a španělským premiérem Aznarem. V Berlíně na novoroční tiskové konferenci žertoval s reportéry. Ve Wörlitzu při uzavírání koaliční dohody se Zelenými dal menšímu partnerovi lekci v umění vládnout.
A najednou chybný start? Ale kdeže! Po „počátečních těžkostech jde prý vše „neobyčejně dobře .
Nedávno se ale všemocný kancléř poučil, kdo má v Německu skutečně slovo - Spolkový ústavní soud. Stát přijde podle expertů až o pětatřicet miliard marek, jestliže bude daňově zvýhodněna výchova dětí. A právě to soud nařídil.
Koaliční partneři v minulých týdnech dali v rychlém tempu dohromady společné plány - od reformy daní z příjmů přes státně-občanské právo až po vzdání se atomové energie. Ale nařízením soudu se prakticky celý projekt ocitl v troskách.
Sto dní po převzetí vlády se spolková politika podobá obrovské stavbě, u níž rostou pochybnosti, zda má architekt vůbec správný stavební plán. „Zdá se, že Schröder neví, kam jeho cesta vede, říká předseda Hospodářsko-expertní rady Herbert Hax. „Chybí mu jednoznačný politický navigační systém.
Jedinou radost zatím vládě činí naplňování několika volebních slibů: zálohy na mzdy jsou opět pro všechny, znovu se zpřísnily podmínky pro výpověď z práce, lidé nebudou více připlácet na léky. Přesto se ozývají kritici. „Stažení změn, zamýšlených předchozí vládou, to ještě není slibovaná reforma, upozorňuje znovu a znovu svého nadřízeného šéf kancléřského úřadu Bodo Hombach.
Příkladem je důchodová reforma: Kabinet dosud akceptoval snížení důchodů k roku 2001 ujednané předchozí koalicí. Ale slíbil nové předpisy pro starobní pojištění. Jeho kontury jsou však dosud velmi mlhavé. Nová státní tajemnice Ulrike Mascherová na ministerstvu práce sice připravuje založení nové důchodové komise, ale zřejmě se i tak nic nestane. A pokud vláda nebude chtít všem seniorům krátit důchody, musí si stůj co stůj obstarat peníze. „S nevyhnutelným stárnutím německého obyvatelstva jsou spojena reálná zatížení, která nejsou nijak odreformovatelná, tvrdí darmstadský finanční expert Bert Rürup.
Hádankou je pro ekonomy různého zaměření také ministr financí Oskar Lafontaine. Za ukázku jeho podivuhodné váhavosti považují odborníci i ministrův první rozpočet. Ten ani nezvyšuje zadluženost, ani nezačíná s úsporami. Lafontaine to nazývá neutralitou, kritici mu vyčítají, že se jednoduše jen tak potlouká tam, kde jeho předchůdce Theo Weigel přestal. Rozpočet na letošní rok mu podle finančních expertů pomohly slepit účetní triky a jednotlivosti, jako je privatizace Post bank.
Na začátku léta, kdy šéf financí předkládá státní rozpočet na rok 2000, však bude muset Lafontaine přiznat barvu. Deficit, s nímž se bude v příštích letech potýkat, se odhaduje na dvacet miliard marek. A ministr financí bude muset objasnit, odkud přitečou miliardy, které ústavní soud přislíbil rodinám.
„Rudozelení nesmějí v žádném případě jít pohodlnou cestou zvyšování daní, připomíná rozpočtový politik Zelených Oswald Metzger. Koalice podle něj stojí na rozcestí. Ironicky přitom poznamenává, že Německo si desetiletí žilo nad poměry a nyní to mají politici ukončit a nikomu přitom neublížit. Například Metzger ovšem chce nejpozději začátkem léta zahájit rozsáhlou debatu o úsporách, a to bez jakýchkoli tabu.
Pro Schrödera to ale bude těžší. Neboť on sám říká: „Trvalou podporu získá koalice, jen když se jí podaří nastartovat ekonomiku a zvýšit zaměstnanost. Je proto hloupé, že klíč k tomu - daňová reforma - se stala propadákem. (EURO 2/99)
Od roku 2000 chce Lafontaine zavést jednotnou sazbu firemních daní ve výši 35 procent. Jenže ani ta v žádném případě negarantuje investiční boom. „Stěhování řídících a výzkumných centrál do zahraničí neskončí, předpovídá zástupce americké obchodní komory v Německu. Na tom se hned tak nic nezmění, pokud vláda nezačne brát vážně princip „méně výjimek, nižší sazby .
Neúspěch hrozí vládě i při ekologické daňové reformě, milovaném projektu Zelených. Ve volebních slibech přitom vše vypadalo tak jednoduše: daň z energií nahoru, sociální příspěvky dolů, méně znečištění životního prostředí a více pracovních míst. Na průmysl fixovaná SPD však nemůže takto jednoduchý recept aplikovat.
Nikdo nepochybuje o tom, že koalice získala po šestnácti letech Kohlovy vlády nelehké dědictví. Spolkový rozpočet totiž každou čtvrtou marku vydá na splácení státního dluhu. A každou třetí marku, kterou vyprodukují zaměstnanci a zaměstnavatelé, inkasuje stát a přerozdělí ji na domnělé sociální účely. Jenže tato fakta nezná Schröder pouhých sto dní.
Podle göttingenského politologa Petera Lösche charakterizuje rudozelené politiky neustálé opravování záměrů. „Nexistuje žádná vize, žádný platný projekt, oni jen experimentálně oťukávají terén, analyzuje dosavadní chování vlády Lösche. Kancléř ovšem ještě může otočit list. Musel by si ovšem vzpomenout na vlastní záměry - slíbil totiž, že vyzkouší veškerou politiku, která bude účinná v boji s nezaměstnaností. Při prvním pokusu se podle odborníků minul účinkem. Za správné téma však označují projekt Sdružení pro práci. Ale i ten má svá úskalí. Jestliže odbory nejsou připraveny kvůli více pracovním příležitostem přijmout i nižší mzdové tarify, nezaměstnanost dolů nepůjde. Schröder by však měl ve vlastním zájmu odborové bossy přesvědčit. Při nejbližších spolkových volbách totiž bude poměřován tím, jak se mu podařilo snížit nezaměstnanost. Dosavadní dílčí výsledek je špatný - od konce září stoupl počet lidí bez práce o více než 230 tisíc.
