DĚDICTVÍ PO PODNIKATELI - Smrtí nic nekončí, ale začíná – pokud jste dědic. A byl-li člověk, po němž dědíte podnikatel, čeká vás komplikovanější řízení. Rozhodnutí, že chcete na práci zesnulého navázat, bude ještě složitější.
Pokračovat v živnosti po úmrtí podnikatele není tak jednoduché jako třeba zdědit vilu. Zatímco do domu se v podstatě stačí jenom nastěhovat, ve firmě se jen tak nezabydlíte. Jádrem pudla pro pozůstalého může být hned první náležitost. „Dědic musí splnit podmínky pro živnostenské podnikání,“ říká Petr Kohout z Hospodářské komory. Získat potřebné oprávnění (pokud je nevlastníte) není vždy jednoduché. Zejména jde-li o živnosti koncesované, řemeslné či vázané. K jejich výkonu je totiž nutné prokázat úřadu odbornou způsobilost. ČTYŘI DĚDICKÉ SKUPINY 1. V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel (nebo registrovaný partner). Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci. 2. Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví. 3. Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí ve třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. 4. Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti. Pramen: § 473 - § 475a občanského zákoníku (č. 40/1964 Sb.) Bez oprávnění lze podnikat jen omezeně Jestliže dědic oprávnění nemá, živnost sice provozovat může, ale jen omezeně. „Pokud nesplňuje požadavky, nebo jsou-li u něj zákonem stanovené překážky, musí ustanovit odpovědného zástupce. A do tří měsíců od úmrtí zůstavitele musí přijít na místně příslušný živnostenský úřad,“ vysvětluje Kohout. Úředníkům oznámí, že došlo k úmrtí. Ti mu vydají dokument opravňující ho používat zůstavitelův živnostenský list. Na ten dojde, až bude vypořádávat závazky. Umožní mu používat bankovní účty a podobně. Chcete-li v živnosti pokračovat i po pozůstalostním řízení, musíte to do jednoho měsíce od jeho konce oznámit úřadu. Od úřadu pak dostanete průkaz živnostenského oprávnění. „Na průkazu zůstává původní zůstavitelovo identifikační číslo. Jména na něm budou dvě – zůstavitelovo a dědice, který hodlá v živnosti setrvat,“ popisuje Kohout. S průkazem můžete podnikat maximálně půl roku od konce dědického řízení. „Pokračovat může i po uplynutí této lhůty, ale pouze podaří-li se mu do té doby získat vlastní živnostenský list,“ upozorňuje Kohout. Podíl nebo peníze O něco snazší je dědění podílu ve společnosti s ručením omezeným či v akciovce. V tomto případě totiž společník nepotřebuje vlastní živnostenský list, který by ho opravňoval k podnikání. Když získá obchodní podíl, dostane práva a povinnosti společníka. Předpoklady pro výkon určité profese k tomu na rozdíl od živnostníka mít nemusí. Dokonce ani jako jediný společník nepotřebuje umět řemeslo. Právnickým osobám (společnostem) stačí, mají-li na to lidi – odpovědné zástupce. Obchodní zákoník nicméně umožňuje, aby společenská smlouva úplně vyloučila možnost dědění podílů jednotlivých společníků. To ale neznamená, že dědic nedostane nic. Místo obchodního podílu získá podíl vypořádací. Pozůstalí společníci pak dědice vyplatí. Částku stanoví v rámci dědického řízení soud, respektive jím pověřený notář, jehož úkony se za úkony soudu považují. V jednoduchých případech pořídí notář soupis aktiv a pasiv sám. V těch složitějších, mezi něž obvykle patří i dědění podniku, je vhodné, aby měl notář k dispozici znalecký posudek. Mimo jiné i proto, že přesvědčivé odborné ocenění majetku dokáže předejít mnoha sporům. Rovněž může dojít k tomu, že dědic nebude o zůstavitelův majetek vůbec stát. Třeba proto, že i laickými počty zjistí, že je dědictví předlužené. Pak ho může odmítnout. Ale je třeba si pospíšit. Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn. Ovšem ani kdyby to dědic nestihl, nemusí se bát, že mu věřitelé sáhnou na majetek. Dědic sice odpovídá za zůstavitelovy dluhy, ale jen do výše ceny nabytého dědictví. Zpřetrhaná rodinná pouta Naznačené problémy vznikají mezi dědicem a okolním světem. Ale podle zkušeností notářů zdaleka nejsou nejhorší. Ti varují: Neříkejte, že někoho znáte, dokud jste s ním nedědili. Rozdělit zůstavitelův majetek mezi jeho dědice není vždy jednoduché. Velmi častým výsledkem takového dělení jsou zpřetrhané rodinné vazby. „Například bratři ještě bývají schopni se dohodnout. Největší problémy do dědických vztahů vnášejí partneři. Útokům typu: Máš na to právo! nebo Okrádáš naše děti! se odolává jen těžko,“ zamýšlí se prezident Notářské komory České republiky Martin Foukal. Občanský zákoník očekává, že se pozůstalí o dědictví dohodnou u soudu. Soud pak jejich dohodu (neodporuje-li dobrým mravům) pouze schválí. Ne vždy se to ale povede. „Může se stát, že se dva dědici dohodnou takřka o všem. Rozdělí si pole, akcie, úspory, společnost… Ale nedohodnou se třeba o jednom jediném obrázku. Pak ze zákona dědí do podílů. Získají půlku – nejen toho obrázku, ale všeho,“ varuje Foukal. V takovém případě toho dědické řízení příliš nevyřeší. Dědicům vznikne k obsahu dědictví podílové spoluvlastnictví, které si stejně budou muset dřív nebo později vypořádat. V opačném případě by se totiž museli vždy domlouvat o jakémkoli nakládání s věcmi, jejichž jsou spoluvlastníky. A to podle Foukala na účastníky dědického řízení často zabírá. KOLIK STOJÍ POSLEDNÍ VŮLE vlastnoručně sepsaná závěť neuložená u notáře - 0 Kč odměna notáře za sepsání závěti - 900 Kč sepsání závěti obsahující ustanovení o vydědění - 1500 Kč odměna za přijetí vlastní závěti do úschovy notáře - 800 Kč zápis do Centrální evidence závětí (1) - 100 Kč poplatek Notářské komoře ČR (1) - 200 Kč Poznámka: (1) Platí se vždy při využijí notáře. Ceny jsou uvedeny bez DPH, jejich výši stanoví notářský tarif. Uložení závěti u notáře není podmínkou její platnosti. Pramen: notářská kancelář JUDr. Martina Foukala Dědit ze zákona je leckdy jednodušší Na dědice může mít rovněž vliv i zůstavitel. Ne nadarmo je synonymem závěti sousloví poslední vůle. Tou ovšem nemůže zůstavitel ovlivnit vše. Jeho vůli omezuje nejen ochota dědiců respektovat ji, ale i zákon. Po čtyřiceti letech, kdy v České republice měli všichni všechno a nikdo nic, navíc závěti poněkud vyšly z módy. Proto se v Česku zpravidla nedědí ze závěti, ale ze zákona. Dalším důvodem, pro který mnoho lidí možnost sepsání závěti nevyužije, je skutečnost, že zákonný systém není špatný. „Přicházejí ke mně lidé, kteří chtějí upravit dědění majetků. Poté, co probereme možnosti, se může stát, že se rozhodnou závěť vůbec nesepsat. Je to tím, že výsledek dědění ze zákona vyhodnotí jako optimální,“ popisuje praxi Foukal. Neexistuje-li závěť, rozdělí zákon dědice do čtyř skupin, které dědí většinou stejným dílem (podrobnosti najdete v rámečku). Je-li okruh dědiců první skupiny nedostatečný, dostane se na řadu druhá. Po ní dostane prostor třetí a pak čtvrtá. Nejsou-li žádní dědicové, kteří chtějí dědictví přijmout, stane se z něj takzvaná odúmrť, která připadne státu. Kdy dostane milenka modrého mauricia? Závěť má ovšem před zákonem přednost. Jejím pořízením můžete zákonným dědicům udělat velmi tlustou čáru přes rozpočet. Vaši sbírku známek či akcie může kvůli závěti místo zákonné manželky zdědit milenka. Závěť ovšem není všemocná. Zákon totiž stanoví jednu podstatnou výjimku – děti. Jsou-li nezletilé, musí se jim dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona. Zletilým pak připadá alespoň jedna polovina jejich zákonného podílu. Abyste případnou milenku ubránili před nárokem syna, kterého chrání zákon, musíte jej vydědit. Jenže to je možné udělat jen z taxativně stanovených důvodů. Těch je málo, těžko se naplňují a ještě hůř prokazují. Jedním z nich je kupříkladu skutečnost, že potomek trvale vede nezřízený život, nebo když byl pravomocně odsouzen pro trestný čin. Z podobných důvodů lidé hledají alternativní cesty. Sjednávají životní pojištění, přičemž ustanovují takzvané obmyšlené osoby. Těm je po smrti pojištěného bez dědického řízení vyplaceno přímo to, co stihl naspořit. Nebo zřizují věcná břemena – například ve prospěch svých druhů. Rovněž mohou určitou věc komukoliv ještě za života darovat. „To jsou způsoby, kterými lze poměrně snadno upravit obsah dědictví,“ radí Martin Foukal.