Zvířata jsou sice hrdiny mnohých filmů už od dob bratří Lumiérů, ale srovnání životních osudů (a smrti) dvou již legendárních vodních savců je nápadem rozhodně originálním. Přišel s ním scénárista a režisér Miloslav Novák, jehož česko-italská dokumentární bajka nese název Mír s tuleni. Film je věnován dvěma zvířecím legendám: lachtanu Gastonovi z pražské zoo a italskému tuleni Odysseovi.
Smutný příběh Odyssea se odehrál v padesátých letech v římské kašně s fontánou Di Trevi, do níž uloveného tuleně vypustili dva milánští novináři, aby pobavili veřejnost a sami se proslavili. Fotograf Federico Patellani, přítel režiséra Federika Felliniho, známý i snímky tuleňů, vyvázl tehdy s pokutou za znečištění vody v kašně, tuleň Odysseus zemřel při převozu do zoologické zahrady v Římě. Mimochodem, zmíněný italský režisér se touto událostí nechal inspirovat ve filmu Sladký život pro slavnou scénu v kašně s Marcellem Mastroiannim a Anitou Ekbergovou. Zbývá snad jen dodat: Mír s Odysseem.
I Gaston byl chycen ve volné přírodě. Po jedenácti letech strávených „za mřížemi“ pražské zoo, kde zplodil deset potomků, zatoužil po svobodě a při povodni v roce 2002 spolu se svými třemi partnerkami chovatelům uplaval. Zatímco Bára, Julinka a Myška byly odchyceny ještě na území České republiky, Gaston se dostal Vltavou a Labem až do německého městečka Lutherstadt Wittenberg, vzdáleného 300 kilometrů od Prahy. Zcela vyčeprán bojem s rozvodněnými řekami nepřežil zpáteční cestu. Lachtan má nyní v pražské zoologické zahradě svoji bustu, vyšla o něm kniha, v Sasku o něm byla uvedena divadelní hra. Mimochodem, Gastona, kterého chovatelé popisují jako hravého a radostného, adoptoval Stanislav Gross. Zbývá snad jen dodat: Mír s Gastonem.
Cílem celovečerního dokumentu, jehož název je inspirován Čapkovým románem Válka s mloky a používá citace ze stejnojmenné rozhlasové hry, není ukázat krásné záběry „roztomilých zvířátek“ ani připomenout srdcervoucí příběhy vodních savců. Film pojednává o proměně lidské přirozenosti – změně postoje člověka k přírodě a důsledcích této změny. „Snaha moderního člověka přizpůsobit si přírodu, aniž by jí přitom musel porozumět, se stala duchem moderního turismu. Ztráta zážitku iniciace, který byl považován v primitivní společnosti za důkaz dospělosti, s sebou nese jeho touhu po dobývání neznámých krajin a dobrodružství. Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleně s cestovní kanceláří na objednávku,“ píší tvůrci filmu. Odysseův příběh má podle nich zachytit okamžik zmocnění „přírody“ člověkem, Gaston je symbolem útěku „přírody“ od člověka. V obou případech „příroda“ tuto změnu nepřežije. Vztah člověka a přírody se ve filmu dostává do širších souvislostí, tvůrci dokonce mluví o „prvním celovečerním dokumentárním filmu o tom, co je to lidská přirozenost“. „Chtěli jsme natočit přírodopisný film a nakonec je z toho přírodopisný film o lidech,“ dodává režisér Miloslav Novák.
Tuleň středomořský býval ještě za helénského Řecka nejrozšířenějším obyvatelem Středomoří, z pláží ho však vypudili bronz chytající turisté a z tuleně se stal jeden z nejohroženějších evropských savců. Počet tuleňů středomořských žijících ve volné přírodě nepřesahuje několik stovek a tento druh není chován v žádné zoologické zahradě. Naopak v přírodě hojně se vyskytující lachtan (přes milion jedinců) je chován téměř v každé zoo… I proto je na místě se ptát, kam ztráta lidské přirozenosti vede.
