První celovečerní dokument zkoumající lidskou přirozenost
Zvířata jsou sice hrdiny mnohých filmů už od dob bratří Lumiérů, ale srovnání životních osudů (a smrti) dvou již legendárních vodních savců je nápadem rozhodně originálním. Přišel s ním scénárista a režisér Miloslav Novák, jehož česko-italská dokumentární bajka nese název Mír s tuleni. Film je věnován dvěma zvířecím legendám: lachtanu Gastonovi z pražské zoo a italskému tuleni Odysseovi.
Smutný příběh Odyssea se odehrál v padesátých letech v římské kašně s fontánou Di Trevi, do níž uloveného tuleně vypustili dva milánští novináři, aby pobavili veřejnost a sami se proslavili. Fotograf Federico Patellani, přítel režiséra Federika Felliniho, známý i snímky tuleňů, vyvázl tehdy s pokutou za znečištění vody v kašně, tuleň Odysseus zemřel při převozu do zoologické zahrady v Římě. Mimochodem, zmíněný italský režisér se touto událostí nechal inspirovat ve filmu Sladký život pro slavnou scénu v kašně s Marcellem Mastroiannim a Anitou Ekbergovou. Zbývá snad jen dodat: Mír s Odysseem.
I Gaston byl chycen ve volné přírodě. Po jedenácti letech strávených „za mřížemi“ pražské zoo, kde zplodil deset potomků, zatoužil po svobodě a při povodni v roce 2002 spolu se svými třemi partnerkami chovatelům uplaval. Zatímco Bára, Julinka a Myška byly odchyceny ještě na území České republiky, Gaston se dostal Vltavou a Labem až do německého městečka Lutherstadt Wittenberg, vzdáleného 300 kilometrů od Prahy. Zcela vyčeprán bojem s rozvodněnými řekami nepřežil zpáteční cestu. Lachtan má nyní v pražské zoologické zahradě svoji bustu, vyšla o něm kniha, v Sasku o něm byla uvedena divadelní hra. Mimochodem, Gastona, kterého chovatelé popisují jako hravého a radostného, adoptoval Stanislav Gross. Zbývá snad jen dodat: Mír s Gastonem.
Cílem celovečerního dokumentu, jehož název je inspirován Čapkovým románem Válka s mloky a používá citace ze stejnojmenné rozhlasové hry, není ukázat krásné záběry „roztomilých zvířátek“ ani připomenout srdcervoucí příběhy vodních savců. Film pojednává o proměně lidské přirozenosti – změně postoje člověka k přírodě a důsledcích této změny. „Snaha moderního člověka přizpůsobit si přírodu, aniž by jí přitom musel porozumět, se stala duchem moderního turismu. Ztráta zážitku iniciace, který byl považován v primitivní společnosti za důkaz dospělosti, s sebou nese jeho touhu po dobývání neznámých krajin a dobrodružství. Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleně s cestovní kanceláří na objednávku,“ píší tvůrci filmu. Odysseův příběh má podle nich zachytit okamžik zmocnění „přírody“ člověkem, Gaston je symbolem útěku „přírody“ od člověka. V obou případech „příroda“ tuto změnu nepřežije. Vztah člověka a přírody se ve filmu dostává do širších souvislostí, tvůrci dokonce mluví o „prvním celovečerním dokumentárním filmu o tom, co je to lidská přirozenost“. „Chtěli jsme natočit přírodopisný film a nakonec je z toho přírodopisný film o lidech,“ dodává režisér Miloslav Novák.
Tuleň středomořský býval ještě za helénského Řecka nejrozšířenějším obyvatelem Středomoří, z pláží ho však vypudili bronz chytající turisté a z tuleně se stal jeden z nejohroženějších evropských savců. Počet tuleňů středomořských žijících ve volné přírodě nepřesahuje několik stovek a tento druh není chován v žádné zoologické zahradě. Naopak v přírodě hojně se vyskytující lachtan (přes milion jedinců) je chován téměř v každé zoo… I proto je na místě se ptát, kam ztráta lidské přirozenosti vede.
