Senátor hovoří o pracovních příležitostech, obchodu, Číně a chybách George Bushe
Klíčová bitva o místo demokratického kandidáta na prezidenta proběhla 2. března a senátor za Massachusetts John F. Kerry porazil svého soka Johna Edwardse ze Severní Karolíny. Kerry už obrací svou pozornost k rozhodujícímu boji se současným prezidentem Georgem W. Bushem. Mnoho demokratů se domnívá, že klíčovými otázkami budou globalizace a zejména bolestně vysoký počet nezaměstnaných, způsobený špatně fungující ekonomikou. Během únorové cesty do upadající průmyslové oblasti Rust Belt v Ohiu hovořil Kerry o své ekonomické strategii s šéfem washingtonské pobočky časopisu BusinessWeek Leem Walczakem.
Zdá se, že všichni kandidáti mají desetibodový plán, jak vytvořit pracovní příležitosti. Proč je ten váš nejlepší? Je nejucelenější. Naše vláda dnes vlastně odměňuje lidi za to, že převádějí pracovní místa do zahraničí. Mohou totiž získat statut offshorového podniku a s tím související daňové výhody. Dobrým příkladem je společnost Tyco: přestěhovala své sídlo na Bermudy a ušetřila na daních čtyři sta milionů dolarů. Takové praktiky nehodlám tolerovat. Nechci však trestat společnosti za to, že se snaží obstát v konkurenci na globálním trhu.
Co je špatného na republikánském přístupu k růstu pracovních příležitostí – snížit mezní daňové sazby, nezasahovat a pustit ho ze řetězů? Já podporuji nízké daně, pro které jsem také hlasoval. Nechci navýšit daňové sazby na úroveň z doby prezidenta Clintona. Domnívám se však, že si nemůžeme dovolit snížit daně tak, jak navrhl George Bush..
Pokud však odvoláte výrazné snížení daní, nepřijde ekonomika o svou hnací sílu? O část své hnací síly přijde, ale do systému už přišlo velké množství podnětů. V posledních letech byly federální výdaje hodně vysoké.
Šéf amerického Fedu Alan Greenspan se obává ochranářské rétoriky, která už ve volební kampani zazněla. Souhlasíte s tím, že taková prohlášení mohou škodit? Názorová jednota o volném obchodu byla narušena. Bouří se nejen američtí dělníci, ale také firmy. Vezměme například Boeing. Ten utrpěl ztráty v konkurenčním boji s Airbusem a nikdo nezasáhl. Nebo práva duševního vlastnictví. Několik našich společností doplatilo na porušování těchto práv piráty v Číně. Volný obchod musí pokračovat, ale je nutné, aby přinášel prospěch všem. Což se neděje.
Jak byste vyřešil problém seskupení NAFTA? Chci pozměnit celou smlouvu. Vím, že republikánům se tento přístup nezamlouvá, ale já se domnívám, že takové změny jsou nezbytné k udržení shody o vzájemném obchodování. Nemám na mysli žádná drakonická, neefektivní opatření, pouze racionální věci.
Kritizujete obchodní praktiky Pekingu. Proč jste tedy souhlasil se začleněním Číny do Světové obchodní organizace? Abychom mohli prosazovat dodržování dohody. Bylo nutné postavit celé úsilí na nějaký základ - a dohoda navíc obsahuje antidumpingová opatření.
Znamená to, že chcete na Peking vyvinout větší tlak v souvislosti s obchodem, duševním vlastnictvím a měnovými intervencemi? Rozhodně. Domnívám se, že je to nutné.
Vzpomínám si, že i Clinton sliboval tlak na Čínu, ale nakonec svůj slib nedodržel. Nemohu s vámi souhlasit. Clinton skutečně pár změn prosadil a byla to dnešní vláda, která nedokázala v tomto trendu pokračovat. Ministr obchodu Donald L. Evans navštívil Peking před několika měsíci a několik věcí zkusil. Nejsem však přesvědčen o tom, že se vláda v této oblasti řádně angažovala. Kromě toho v současné době, kdy je schodek obchodní bilance propastný, je těžké vyvíjet jakýkoli tlak, protože jsme na Číně závislí a potřebujeme, aby nám dala příležitost náš dluh srovnat.
Často útočíte na velké korporace – ropné společnosti, pojišťovny, zdravotnické organizace a farmaceutické firmy. Překvapuje vás, že to jejich šéfy znervózňuje? Já jen prosazuji spravedlnost. Farmaceutické společnosti jednaly nečestně při schvalování zákona o hrazení léčiv ze zdravotního pojištění. Jde o pouhý převod plateb s cílem, aby daňoví poplatníci zaplatili více. Ropné koncerny představují obdobný problém. Budeme stavět ropné vrty dalších 40 až 50 let a já to beru na vědomí. Ale nemohu podpořit těžbu ropy v aljašské rezervaci ANWR (Arctic National Wildlife Refuge), když existují jiné alternativy.
Schvalujete návrat k národní průmyslové politice, jejímž základem bude federální snaha o maximální celostátní bezpečnost a energetickou soběstačnost? Chci jen vytvářet pobídky. Nechci rozhodovat za lidi. To je podle mého názoru průmyslová politika. My neustále vytváříme pobídky. Máme národní program úvěrů na bydlení pro občany s nízkými příjmy. Máme pobídky pro těžbu ropy a plynu. Otázkou tedy je, jak těchto pobídek využíváme.
Republikáni tvrdí, že se stavíte proti podnikání, a protože chcete zvýšit daně, odstartujete nárůst nezaměstnanosti… Cha!
Neslíbil jste rozšíření zdravotní péče a vzdělání, které je však podmíněno problematickým zrušením daňových škrtů navržených Bushem? Pouze zrušení daňových výhod pro ty nejbohatší. Já nehodlám zvyšovat daně střední třídě. I já budu platit vyšší daně. Domnívám se však, že to tak má být, a mnoho manažerů z celé země mě v tom podpořilo.
Ale základním pilířem financování všeho možného by zůstaly nekrácené daně? Částečně ano. Další finance mohou plynout z odstranění mezer v daňových zákonech. Nicméně pokud škrty nezrušíme, na moje programy nebudou finance.
A co pak? Postupné zavádění nových pobídek? Ano. Nové pobídky jsou nutností, protože jsem přislíbil snížit deficit státního rozpočtu na polovinu do čtyř let. Já byl k lidem vždy upřímný. Jde o otázku volby. Voliči mohou mít daňové škrty pro bohaté… nebo můžeme investovat do jiných věcí.
Jak se stala rétorika proti speciálním zájmovým skupinám součástí vaší volební kampaně? Za třicet let v senátu jste nepůsobil dojmem populisty. Bojoval jsem proti ropným společnostem těžícím v ANWR a proti developerům a jiným subjektům, kteří chtěli změnit Zákon o čistém ovzduší a Zákon o čisté vodě. Postavil jsem se pojišťovnám a bankám v diskusi o návrhu novely konkurzního zákona. To jsou mé hlasy. V mém boji proti mocným zájmovým skupinám lze vysledovat zásadovost.
Kdysi vás považovali za neoliberála, nyní za nového demokrata. Bushova volební kampaň vás označuje za retroliberála ve stylu Teda Kennedyho. Kde je tedy pravda, pane senátore? Nemyslím si, že je dobré lpět na nějaké ideologii nebo doktríně. Zásady, kterými se řídím, jsou maximální hospodářská soutěž, maximální svoboda podnikatelských aktivit a vytváření pracovních míst a hojnosti. Přiměřená regulace je nezbytností, aby nevznikla přílišná koncentrace moci.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Tomáš Skřont, www.LangPal.com
