Moje profesionální mediální duše miluje reklamy. Hrozné? Ne, jen se ráda koukám na to, co se dá vytvořit na ploše za pár desítek vteřin či v kompozici jednoho inzerátu.
Mám ale podezření, že si kreativci tak nějak… ehmm… vzali dovolenou. Růžoví sloni se patrně stanou kulťákem. Rozervané tričko s „nejmenovanou“ pojišťovnou je ještě děsnější, než jsme doufali, nemluvě o domu či bytu.
Není to nic proti firmám, které ty reklamy zadávají. Nejsou to chudé firmy, ba naopak, ale proboha, proč je to tak strašné? Nejsou peníze? Manažeři mají svérázný smysl pro humor? Řekla bych, že pokud je na trhu hůře, měli by se všichni snažit své klienty lákat, ne odpuzovat… Odboráři na reklamu rezignovali naprosto. Neměli potřebu reklamou dopředu informovat, proč a za co demonstrují. Nejspíš očekávají, že je lidé v Praze pochopí automaticky. Nepochopí. U politických kampaní si vzali nejspíše dovolenou všichni. Jak jinak by bylo možné, aby kandidát pražské ODS zveřejnil na billboardu nedlouho po kauze OpenCard a neprůhledných miliardových stavebních zakázkách slogan „Za nás hovoří výsledky“?
Otázka samozřejmě je, jak moc reálně reklama v dobách nejistých zákazníky přitáhne.
Navíc se nové odhady nákupu reklamního prostoru na rok 2011 stále odkládají. Zdá se tedy, že reklamní trh je stejně jako celá společnost v nejistotě.
