Andrej Babiš si jistě připadá jako revolucionář, velký inovátor a přísný strážce státní kasy. Je mou povinností jej upozornit, že měl předchůdce.
I jeho kabinetní šéf Bohuslav Sobotka svého času, tehdy jako ministr financí, chtěl porozumět tomu, co se dá udělat pro finanční stabilizaci českého zdravotnictví (mělo by mu to být přičteno k dobru). Objednal si odbornou komisi českých expertů, podepřenou poradenstvím Světové banky, vše bylo zpracováno a řádně předloženo. Tady si to přečtěte v souhrnné středoevropské podobě. Implementováno však nebylo nic podstatného, alespoň co si pamatuji.
Dnes to vypadá podle oficiálních statistik takhle:
V zásadě tedy nemůžeme říct, že by bylo zdravotnictví ve vztahu k HDP nějak ochuzeno.
Není pochyb o tom, že by peníze ze zdravotnictví byly odkláněny, těch příběhů je příliš mnoho. Nicméně je také dobré vnímat globální fakta, tedy strukturu hospodaření nemocnic podle údajů ÚZIS. A ta je také důležitá. Kdokoli se bude ptát, kudy chodily náklady nemocnic, nemůže pominout skutečnost, že to sumárně vypadalo jako na následující tabulce.
V zásadě ředitelé nemocnic kromě léků šetřili relativně na všem, tedy kromě mezd lékařů, které stouply v letech 2010-2012 o v průměru deset tisíc korun na témeř 60 tisíc. Nevím, jak je to přesně distribuováno, ale troufám si tvrdit, že žádná jiná profesní skupina v recesi nedokázala obhájit tento nárůst ani náhodou. Navíc, když mzdy ostatního zdravotního personálu stouply o tisícovku na necelých 27 tisíc korun, což je poměrně nefér.
Celkově mzdové náklady v nákladové struktuře nemocnic stouply o dva procentní body. Žádná jiná nákladová položka se tomu v nemocnicích ani zdánlivě nepřiblížila. Čímž nechci implikovat, že úspory nejsou možné; ale pouze poradit, že vůči jiným profesním skupinám není hovor o deprivaci zdravotnictví v české ekonomice vhodný. Všude jinde bylo a je hůř.
Od autora čtěte také:
Kdyby anebo co si přát s novou vládou
