Často je komplikované určit, zda se stal opravdu pracovní úraz
Pracovní úraz lze definovat jako poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, jež nastaly nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů a při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Při posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za pracovní úraz a zejména při určení, zda o něj jde ve smyslu pracovněprávních předpisů, se v praxi často objevují komplikované případy, které se stávají předmětem sporů.
Tělesné a duševní poškození
Poškozením zdraví se rozumí nejen tělesné – například zlomenina kotníku zaviněná špatným našlápnutím na schodech při cestě na jednání – ale i duševní. Pracovním úrazem proto může být infarkt myokardu, jehož bezprostřední příčinou bylo psychické trauma – třeba jednorázové vypětí při plnění obzvlášť obtížných úkolů. Nebo fyzické trauma – kupříkladu neobvyklé, běžnému zatížení neodpovídající fyzické vypětí. Předpokladem přitom je, že infarkt nastane při velké námaze, kdy pracovní činnost přesahuje hranice obvykle vykonávané práce a je spojená s náhlým vypětím sil. Nebo je vykonávaná obvyklá práce, ale za nepříznivých okolností. Mimořádné psychické či fyzické vypětí se musí v každém případě odehrát při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s nimi. Za určitých podmínek může být za pracovní úraz považován i úžeh či úpal. Jako pracovní se posuzuje také úraz, který zaměstnanec utrpěl kvůli plnění pracovních úkolů. Do této skupiny lze zařadit například úraz, který utrpěla obsluha restaurace, když ji napadl návštěvník odmítající na její žádost zaplatit útratu.
Pracovní cesta
Většina činností, které jsou předmětem pracovní cesty, je považovaná za plnění pracovních povinností. A při nich zaměstnavatel odpovídá za pracovní úraz zaměstnance. Rozhodující je vždy obsahová náplň pracovní cesty. Za pracovní úraz se proto považuje zranění při automobilové nehodě na cestě na dohodnutou schůzku. Oproti tomu zaměstnavatel zpravidla neodpovídá za úraz, který si zaměstnanec na pracovní cestě způsobil během návštěvy plaveckého bazénu. V některých případech však lze za pracovní úraz považovat i zranění při sportu. Může jím například být zranění při sportovních aktivitách v rámci takzvaného team-buildingu, pokud by bylo prokázáno, že smyslem a účelem plánování aktivit takového výjezdního zasedání bylo prohloubení interpersonálních vazeb zaměstnanců, jejich schopnosti kooperace a spolupráce s ostatními pracovníky. V tomto případě by totiž mohlo jít o účast na školení k prohloubení kvalifikace, kterou je zaměstnavatel zaměstnanci oprávněn uložit. Tedy o činnost, jež přímo souvisí s plněním pracovních úkolů. Je třeba také uvést, že nastane-li na pracovní cestě dopravní nehoda a zaměstnanec jako řidič poruší předpisy vyplývající z pravidel silničního provozu a zavinění je výlučně na jeho straně, zaměstnavatel za jeho pracovní úraz neodpovídá.
Komplikované určení
Pracovním úraz není, pokud se zaměstnanci přihodí na cestě do zaměstnání a nazpět. Ta je především cestou zaměstnance z místa jeho bydliště do vstupu do objektu zaměstnavatele. Pokud tedy zaměstnanec uklouzne a zlomí si nohu v rámci areálu, kde se nachází i jeho zaměstnavatel, nemusí to být považováno za pracovní úraz, pokud se odehraje po pracovní době a opuštění pracoviště. Cestou do zaměstnání je i ta ze zaměstnancova bydliště do místa určeného k plnění pracovních úkolů. Úraz zaměstnaného malíře, zedníka či opraváře cestou na stavbu či do objektu, kde mají plnit úkoly, proto také není pracovním úrazem. Určit, zda se stal pracovní úraz, je často komplikované. Vždy je třeba zkoumat veškeré okolnosti jeho vzniku ve vztahu k plnění pracovních úkolů a také relevantní místní, časové a věcné souvislosti. Z uvedeného důvodu nelze jednotlivé případy paušalizovat.
