K hlavním zákonům, které přizpůsobují českou legislativu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci legislativě evropské, nesporně patří nový Zákoník práce.Vykládat o tomto zákoníku zhruba dva roky poté, co vstoupil v platnost, se může zdát nošením dříví do lesa.
S odborníkem o některých chybách, které se objevují v praxi
K hlavním zákonům, které přizpůsobují českou legislativu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci legislativě evropské, nesporně patří nový Zákoník práce.
Vykládat o tomto zákoníku zhruba dva roky poté, co vstoupil v platnost, se může zdát nošením dříví do lesa. Ale praxe ukazuje, že podnikatelské subjekty se při naplňování nových ustanovení dopouštějí některých chyb. Ponecháme-li stranou vědomé přehlížení povinností, vyplývajících s předpisů týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), lze položit otázku, jaké chyby se v praxi objevují? Odpovědi jsme před časem hledali společně s odborníkem - Ivanem Matějovským, který je odborně způsobilou osobou v oblasti BOZP a PO. Pro přehlednost uvádíme nejprve zákonné ustanovení, a poté nejčastější nedostatky, jak je Ivan Matějovský v praxi poznal.
„Zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen rizika)… Zaměstnavatel je povinen vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění.“
Vyhledávat rizika, zjišťovat jejich příčiny a zdroje a přijímat opatření k jejich odstranění je nejzákladnější povinnost každého zaměstnavatele, ze kterého pak vycházejí všechny další kroky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V této souvislosti je nutné upozornit na základní pochybení zaměstnavatelů v systému zajišťování BOZP, které spočívá v tom, že zaměstnavatelé nemají doklady o vyhledávání a vyhodnocení rizik, o opatřeních k odstranění rizik a k omezení jejich působení na zaměstnance (tato povinnost není Zákoníkem práce jednoznačně stanovena a vyplývá jen ze znění § 136a odst. 5 Zákoníku práce). Řada zaměstnavatelů argumentuje tím, že rizika a jejich příčiny zná i bez písemného vyhodnocení a povinnosti v prevenci rizik plní v plném rozsahu tím, že plnili a plní všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
„Zaměstnavatel je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.“
Mezi nejčastější nedostatky zde patří, že u části zaměstnanců nelze jednoznačně doložit celkovou zdravotní způsobilost pro vykonávanou práci, konkrétní profesi či činnost. Často jsou předkládány jen záznamy o zdravotní způsobilosti speciálních profesí, jako například obsluhy zdvihacích zařízení, řidičů, svářečů apod., které vyžadují školicí zařízení (jsou však i případy, kdy tato potvrzení zůstávají u školitele a firma nemá nic) nebo záznamy o prohlídkách pracovníků na rizikových pracovištích. I v těchto případech se dopouštějí chyb tím, že mají jen potvrzení o schopnosti pracovat v riziku (hluku, vibracích apod.), ale chybí doklad o celkové způsobilosti pro práci, ve které se tato rizika vyskytují (např. obsluha dřevoobráběcích strojů, přenosných motorových pil apod.). U ostatních profesí včetně THP jsou případně nutné jen doklady o vstupních prohlídkách. Zapomíná se i na potvrzení zdravotní způsobilosti pro některé práce (noční práce), profese, které jsou požadovány například technickými normami (obsluha zásobníku na sypké hmoty, tlakových nádob apod.). Ve vlastním zájmu zaměstnavatele je, aby si zajišťoval i výstupní lékařské prohlídky, především na pracovištích s možností vzniku nemoci z povolání. Zaměstnavatelé nemají zpracovány lhůtníky preventivních lékařských prohlídek, nebo nejsou úplné, chybí některé profese. K chybám patří i to, že zaměstnavatelé nemají zajištěnu závodní preventivní péči a argumentují právem volby ošetřujícího lékaře.
„Nelze li rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky a mycí, čisticí a dezinfekční prostředky, případně ochranné nápoje na základě zhodnocení rozsahu znečištění zaměstnanců při práci nebo jejich ohrožení dráždícími látkami a na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami.“
Pomineme-li případy, kdy nejsou tyto prostředky poskytovány vůbec, problémy spočívají v tom, že tyto prostředky nejsou poskytovány na základě seznamu pro poskytovaní, zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Stává se pak, že druhy a množství neodpovídají skutečné potřebě, navíc mohou mít zaměstnavatelé problémy s kontrolními orgány finančních úřadů za poskytování něčeho, na co nemají zaměstnanci „papírově“ nárok, a tím dochází ke krácení daní. Často se stává, že není evidence o výdeji a převzetí prostředků především u takových drobných položek, jako jsou rukavice, zátkové chrániče sluchu. Možné následky jsou obdobné jako v předchozím případě (kontrola finančních úřadů), ale další problémy mohou nastat při dokazování, že dané prostředky zaměstnanec vůbec obdržel. Zaměstnavatelé také ne vždy dodržují povinnost udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. Rovněž nebývá pravidlem dokladování, že zaměstnanci byli seznámeni se způsobem užívání osobních ochranných pracovních prostředků.
„Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a vzájemně spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“
Zde se zapomíná nejen na písemnou formu vzájemné informace zaměstnavatelů, ale často se zapomíná také na to, že stejná povinnost platí i při provádění prací samostatně výdělečně činnými osobami na pracovišti zadavatele. Obdobně chybí i doklady o předání informací o rizicích plynoucích z práce dalších subjektů na pracovištích až k samotným zaměstnancům jednotlivých subjektů.
„Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich kvalifikační předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jejich práce a pracoviště; pravidelně ověřovat jejich znalost a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování.“
Hlavní nedostatky spočívají především v tom, že z předložené evidence o školení není jednoznačně zjistitelné, zda zaměstnanci byli seznámeni se všemi potřebnými předpisy - v mnoha případech je jen uváděno „školení z předpisů BOZP a PO“, případně jsou uvedeny jen některé předpisy, nebo jen výtahy z předpisů, citovány dnes již neplatné předpisy. Nejsou doklady o ověřování znalostí. Při častém střídání pracovišť s různými podmínkami není doloženo provádění instruktáží na pracovištích v terénu před zahájením práce s jednoznačným upozorněním na zvláštnosti pracoviště a způsob zajištění první pomoci. K nedostatkům patří i to, že není doklad o provedeném zaškolení nebo zaučení především u zaměstnanců, kteří vstupují do pracovního poměru bez kvalifikace, nebo když přecházejí na nové pracoviště či na nový druh práce nebo způsob práce, pokud je to třeba, zejména při změnách v organizaci práce nebo jiných racionalizačních opatřeních. Týká se to především prací a pracovišť, kde se nevyžaduje speciální kvalifikace, speciální kvalifikační kurzy, ale přesto bez tohoto zácviku není zaručen bezpečný a bezporuchový provoz. Mezi nedostatky, které se projevují v souvislosti s touto skupinou povinností, patří i to, že nejsou doklady o provádění pravidelných kontrol BOZP vedoucími jednotlivých pracovišť - chybí záznamy o provedení kontrol BOZP. Přestože tato povinnost není v žádném předpise přímo stanovena a všichni vedoucí tvrdí, že dodržování předpisů vyžadují a kontrolují, těžko se plnění této povinnosti prokazuje, zvláště při šetření mimořádných událostí.
„Zvláštní odborná způsobilost Technická zařízení nebo činnosti, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, mohou obsluhovat nebo vykonávat jen zdravotně a zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci.“
Odbornou způsobilost nelze zaměňovat za školení BOZP, případně za zaškolení nebo zaučení. Stává se také, že v některých případech tato zařízení (například tlakové nádoby, jednodušší zdvihací zařízení, manipulační vozíky - vysokozdvižné vozíky, obsluhy kotlů) obsluhují zaměstnanci bez odborné způsobilosti, a to bez jakékoliv kvalifikace. Zapomíná se také, že tato odborná způsobilost musí být pravidelně obnovována. V neposlední řadě je nutno připomenout, že řadu těchto zařízení (jak je určeno příslušnými právními předpisy nebo technickými normami) mohou obsluhovat nejen osoby zdravotně a odborně způsobilé, ale že tyto osoby musí být zaměstnavatelem touto činností pověřeny (písemně) včetně pověření osob odpovědných za provoz a technický stav (příslušný vedoucí), uživatelé, osoby pověřené údržbou, opravami apod.
„Pracovní úrazy a nemoci z povolání.“
Dojde-li k pracovnímu úrazu, objevuje se v praxi celá řada nedostatků: Záznamy o úrazech nejsou opatřeny všemi požadovanými údaji, záznamy nejsou vyplňovány podle předtisku, chybí podpisy svědků. Není prováděno přesné a spolehlivé šetření pracovních úrazů - popis úrazového děje je takový, že neumožňuje jednoznačně určit příčiny vzniku úrazu a míru zavinění, z popisu nelze zjistit, zda došlo k porušení předpisů BOZP ze strany zaměstnavatele nebo zaměstnance, často zápis umožňuje dvojí výklad. Často je uváděno porušení předpisů BOZP, případně pracovních a technologických postupů, aniž by bylo uvedeno, o který předpis a jeho část jde. Navíc nebylo nijak doloženo, že s těmito předpisy, pokyny, postupy byl zaměstnanec někdy seznámen. Zaměstnavatelé si stále ne vždy plně uvědomují, že zaměstnanec musí dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele.
