Zemřel světoznámý vědec a autor sci-fi
Perex
Držitel Řádu Britského impéria a od roku 2000 jeho rytíř. Velmistr žánru sci-fi. Za celoživotní dílo a teorii satelitní komunikace byl roku 1994 navržen na Nobelovu cenu. Čestný Srílančan. Vědec, matematik, spisovatel. Vizionář. Držitel bezpočtu plaket pro sci-fi literaturu Hugo a Nebula. Potápěč. „Majitel“ planetky s vlastním jménem a číslem 4923. Filozof. Muž, jehož popularizační činnost ocenilo UNESCO vyznamenáním Kalinga. Citlivý člověk. Všechny tyto charakteristiky a pocty se týkají jediného muže, Arthura Charlese Clarka (90), jenž minulý týden zemřel na Cejlonu, na ostrově, který si zvolil za svůj domov. Ztrátu pocítili nejen příbuzní, přátelé nebo fanoušci science fiction, ale také stamiliony těch, jimž Clarkovy knihy, vize či televizní dokumenty změnily (a do jisté míry problematizovaly) pohled na nám známý svět.
Nahlédnete-li do anglosaských literárních encyklopedií a hledáte-li jméno Clarke, A., vyskočí na vás tři položky. Se vší úctou k barbadoskému básníkovi Austinu Chesterfieldovi a jeho irskému kolegovi Austinu Augustinovi není pochyb, kdo proslavil své příjmení nejvíce. Arthur Charles Clarke se narodil 16. prosince 1917 v Mineheadu v hrabství Somerset v rodině poštovního úředníka, jenž když bylo zvídavému Arthurovi deset let, donesl domů kartičky od cigaret s obrázky pravěkých zvířat. To malého Arthura inspirovalo ke sbírání zkamenělin, potom jej zaujalo „hvězdné nebe nad hlavou“, načež si postavil malý dalekohled, pak i primitivní rádio a domácí telefon. Když mu bylo patnáct, pustil se do psaní vědeckofantastických povídek.
„Někde v sobě mám ukryt senzor zvídavosti. Nemohu si pomoci, vždy mne zajímá, co je za dalším kopcem. Potřebuji k žití nové informace,“ vyprávěl Clarke. Nespoutaná fantazie, lidskost a zájem o okolní svět ve spojení se studiem matematiky a fyziky na londýnské King´s College učinily z autora opusů 2001: Vesmírná odysea, Setkání s Rámou, Konce dětství i stovek povídek světově známou osobnost. A také člena velké trojky sci-fi spolu s Robertem A. Heinleinem a Isaacem Asimovem, s nímž se věčně špičkoval a dělil o titul nejlepšího spisovatele žánru. „V souladu s podmínkami smlouvy Clarke-Asimov věnuje druhý nejlepší autor populárně-vědeckých knih toto dílo druhému nejlepšímu autorovi science fiction,“ stojí v záhlaví Clarkovy knihy Nová zpráva o Třetí planetě (1984), v níž naturalizovaný Srílančan hledal hranice vědy, budoucnost techniky, ale i další náměty, jež přesahují našich pět smyslů.
KONEC DĚTSTVÍ
Žánrem, jenž si uživatel pseudonymů Charles Willis či E. G. O´Brien zamiloval, byla hard sci-fi. Ta se zaobírá lety do vesmíru, teleportací, xenobiologií, kontakty s mimozemšťany; její stěžejní náboj tkví v provázanosti s poznatky věd, nejčastěji fyzikálními. Clarke k ní měl nejblíže. Po gymnáziu studoval raketovou techniku, experimentoval s radary, ale psal i vědecké články. V roce 1934 vstoupil do Britské meziplanetární společnosti a později vydal práci o základech kosmonautiky, která potěšila laiky i odborníky. Už v říjnu 1945 se svěřil čtenářům časopisu Wireless World s unikátním nápadem: vytvořit celosvětovou síť družic, jež by kroužily nad rovníkem ve výši 35 800 kilometrů a jakoby se zastavily. „Za ten článek jsem dostal třináct dolarů,“ usmíval se o mnoho později Clarke, jehož idea došla nečekaně brzy naplnění. Další nápad se týkal vesmírného výtahu. Kdy vznikne? „Asi tak padesát let poté, co se tomu lidé přestanou smát,“ říkal. Vědci se již nesmějí, problém použitelného lana vyřešily uhlíkové nanostruktury. „Není to fantazie - je to něco, co by se mohlo stát realitou ještě do konce století,“ říká David Smitherman z Marshall Space Flight Center (NASA). Jiní badatelé inspirováni Clarkem uvažují o řešení globálního oteplování užitím obrovské čočky-rozptylky, která by chránila Zemi před slunečním zářením. Ve vizionářství měl Clarke, jenž spolukomentoval přistání Apolla 11 na Měsíci, i jistou středoevropskou obdobu: předloni zemřelého Poláka Stanislawa Lema, jenž anticipoval počítačové viry, bankomat či genetické inženýrství.
SETKÁNÍ S RÁMOU
Clarke nebyl jen tvrdým scifistou, jeho vize nepostrádají humor. „Horoskopům nevěřím. Víte, jsem střelec, a ti bývají skeptičtí,“ odpovídal s ironickým úšklebkem, přestože jej soužily následky prodělané dětské obrny i Alzheimerova nemoc. Až do posledních dní prý brouzdal po internetu, jemuž říkal World Wide Wait.
„Clarke, tento neúnavný popularizátor vědy, spisovatel právem považovaný za jednoho z apoštolů ,technického optimismu‘ a realitou podložené fantastiky, tento Clarke nezadržitelně tíhne svou poetikou k bázlivě tajemnému, mysteriem neznáma podbarvenému pojetí vesmíru,“ uvádí Ondřej Neff v knize Všechno je jinak. Ostatně k počinu, který veřejnost považuje za vůbec nejslavnější, tedy ke spolupráci na Kubrickově filmové básni 2001: Vesmírná odysea se vyjadřoval takto: „Je pravda, že od samého počátku jsme měli v úmyslu stvořit mýtus…“
O tom, nakolik Clarka celoživotně fascinovalo sepětí techniky a mystérií, vypovídá povídka Devět miliard božích jmen z roku 1953. Tibetští mniši celou věčnost vyvíjejí písemný systém, v němž usilují o zachycení všech podob jména Božího. Proto si pozvou dva muže ze Západu, jejichž počítač to zvládne rychleji. Dle Tibeťanů se po odkrytí největšího tajemství poslání lidstva na Zemi uzavře. A svět skončí. Inženýři jsou skeptičtí, přesto – trochu nahlodáni pochybnostmi – ze Lhasy prchají: „Pak jej napadlo: ,Rád bych věděl, jestli už počítač skončil. Měl by doběhnout asi tak teď. Chuck neodpověděl, a tak se George otočil v sedle. Mohl spatřit Chuckovu tvář, bílý ovál obrácený proti obloze. ,Podívej, zašeptal Chuck a George zvedl oči k nebi. Všude nad jejich hlavami, v naprostém tichu, vyhasínaly hvězdy…“ Clarkova hvězda však nezhasla, bude ještě dlouho zářit.
Z tvorby Arthura C. Clarka
2005 - Sluneční bouře (Sunstorm) – spoluautor Stephen Baxter
2004 - Oko času (Time's Eye) – spoluautor Stephen Baxter
1997 - 3001: Poslední vesmírná odysea (3001: The Final Odyssey)
1993 - Ráma tajemství zbavený (Rama Revealed) – spoluautor Gentry Lee
1993 - Kladivo boží (The Hammer of God)
1991 - Zahrada Rámova (The Garden of Rama) – spoluautor Gentry Lee
1990 - Duch z Grand Banks (The Ghost from the Grand Banks)
1989 - Návrat Rámy (Rama II) – spoluautor Gentry Lee
1988 - 2061: Třetí vesmírná odysea (2061: Odyssey Three) 1982-2010: Druhá vesmírná odysea (2010: Odyssey Two)
1979 - Rajské fontány (The Fountains of Paradise)
1975 - Impérium (Imperial Earth, 1975)
1973 - Setkání s Rámou (Rendezvous with Rama)
1972 - Ztracené světy 2001 (Lost Worlds of 2001))
1968 - 2001: Vesmírná odysea (2001: The Space Odyssey)
1963 - Ostrov delfínů (Dolphin Island)
1963 - Sestupová dráha (Glide Path)
1961 - Měsíční prach ((A Fall of Moondust)
1957 - Hluboké pastviny (The Deep Range)
1956 - Město a hvězdy (The City and the Stars)
1955 - Světlo Země (Earthlight)
1953 - Konec dětství (Childhood's End)
1952 – Ostrovy na nebi ( Islands in the Sky)
1951 - Marťanské písky (The Sands of Mars)
BOX:
Clarkovy zákony
1. Prohlásí-li významný starší vědec něco za možné, má téměř jistě pravdu. Prohlásí-li něco za nemožné, je pravděpodobné, že se mýlí.
2. Jediným způsobem, jak poznat hranice možného, je překročit je směrem k nemožnému.
3. Každá rozvinutější technologie je nerozeznatelná od magie.
Clarkovy předpovědi
2009: Zničení všech nukleárních zbraní
2010: Nová forma vesmírné energie
2011: Vesmírné lety pro každého
2019: Zemi zasáhne meteorit
2020: Umělá inteligence se vyrovná lidské
2021: První přistání člověka na Marsu
2040: Objev nanotechnického replikátoru
2095: Mezigalaktická cesta člověka
Popisek Arthur C. Clarke měl ve svém domě v Colombu na Srí Lance také speciální satelitní anténu. Snímek je z ledna roku 1977.
