Italská politika očima kulinářských preferencí
Když s těmi pravicovými a levicovými pokrmy a nápoji poprvé vyrukoval český prezident, mysleli jsme si všichni, že si z nás dělá psinu. (Nevěřte Zemanovi, že Klaus nemá smysl pro humor.) Zda něco podobného řekl i za své poslední návštěvy Itálie nebo při večeři s italským velvyslancem, nevím, ale na italské předvolební sondáži se bohatě podíleli i vědečtí gastronomové, kteří volební šance analyzovali podle toho, co kdo jí. A ano – dělili pokrmy na pravicové a levicové, čímž Václava Klause povýšili na cosi jako mezinárodního politicko-kulinárního proroka.
Ale dali si s průzkumem ještě piplavější práci a rozdělili si gastronomicko-politické preference nejen na pravicové a levicové, nýbrž ještě podrobněji podle jednotlivých stran.
* * *
Voličstvo Berlusconiho strany Forza Italia sestává z velké části ze vzdělaných, úspěšných a elegantních žen, které se z kuchařských programů Berlusconiho televizních kanálů učí, jak si udržovat štíhlou linii a jak v ní držet i své úspěšné muže. (Všímejme si, jak italské kulinářství stále spoléhá na ženy.) Po mnoha generacích zdravé špagetové obezity se štíhlost stala prvkem pravicovým – a to až do vysokého věku. Ne úplná vychrtlost tradiční anglické aristokracie ani anorexie modelek hladovějících k smrti podle vkusu homosexuálních designérů – nýbrž štíhlost kompletních kontur zdůrazněných pevně přiléhajícími šaty z kvalitního materiálu a střihu. S pevnými hýžděmi a poprsím. To u žen. U mužů je to pevná vzpřímenost s nerozplizlým svalstvem, narovnanými zády a vztyčenou hlavou, plochou nebo jen mírně konvexní linií břicha, na níž pas kalhot sedí rovně, nesvažuje se pod břicho. Tím dáváte najevo, že nepodléháte ani obžerství, ani se nemučíte dietami.
Ukazujete tím duševní vyrovnanost a informovanost (o nutričních kvalitách toho, co jíte). Vaším sloganem je lehkost, ležérnost. Sdělujete, že je pro vás důležitější kvalita než kvantita. Můžete být labužníci – ale s mírou. Z tradičního tříchodového oběda nebo večeře stačí jednou jen tortellini se salátem, podruhé pesce alla griglia bez předchozích těstovin, a nikdy, nikdy žádné sladkosti. Vína jen usrknete, ale toho nejlepšího, a bohatě zapijete minerálkou San Pellegrino nebo San Bernardo. Mezi hlavními jídly nejíte nic. Žádné sendviče, žádné koláčky. Jedno piccolo na jedno spolknutí jako bonbonek uprostřed dopoledne, druhé uprostřed odpoledne.
Každý na vás musí vidět, že vám na jídle moc nezáleží, neboť kromě něho máte i jiné zájmy. Vydělávání peněz a jejich rozumné utrácení. Sport a tělocvik. A kulturu, samozřejmě. Včetně toho Pavarottiho, který svou tloušťkou a chtíčem po špagetách je tak beznadějně a nenapravitelně levicový, že ho nedokázala převychovat ani ta jeho mladičká pravicová žena, která mu odebírala zpod úst talíře plné špaget s něžným napomenutím: „Basta, caro!“
* * *
„Kvalita – ale nač proboha s mírou?“ by bylo kulinářské heslo Finiho strany Alleanza Nazionale, která je ještě konzervativnější než Forza Italia. Finiho volí hlavně bonviváni, gurmáni a fajnšmekři libující si v radosti ze života v dobré společnosti. K tomu patří mírný, ale nezastíraný sklon k požitkářství, udržování jakés takés tradiční kultivované etikety včetně stolování, oblékání a inteligentní konverzace. S činorodě vytvářenými pokrmy připravovanými jak doma pro přátele, tak požívanými v dobrých restauracích. A s bohatým tokem vína, především červeného, o němž dnes všichni kulinární vzdělanci vědí, že obsahuje zdravé antioxidanty, které ničí hlavní příčinu stárnutí – volné radikály. (Konzervativci nikdy nemívali radikály v lásce.)
Přívrženci Alleanza Nazionale zdůrazňují, že italská kuchyně je sama o sobě nesmírně bohatá, různorodá a vynalézavá, takže nepotřebují podléhat svodům cizáckým a chraňpánbůh exotickým. Takže svými chuťovými preferencemi vyjadřují vlastenectví hraničící s nacionalismem bez pocitu viny či špatného svědomí. Jejich apetit zahrnuje celou Itálii a k jejich typickým pokrmům by patřila rizota s lanýži nebo sépiemi, hříbkové ravioli, všechny druhy čerstvých středomořských ryb a vodních tvorů, kachní prsíčka v malinové omáčce s lehce osmaženými hříbky, zvěřina dlouze do měkoučka dušená v červeném víně, křepelky a koroptvičky, jehňátko ve sladkokyselé marinádě agrodolce. Vše doprovázené pestrobarevnými contorni – zeleninovými oblohami utápějícími se v silném voňavém extra-panenském olivovém oleji. Pilně studují italské sýry, které opět zalévají štědrými loky vína. A nebojí se ani sladkostí.
Tělesnou linii si trvale udržují přibližně deset kilogramů nad zdravotně doporučenou váhu, což je udržuje v iluzi, že jsou stále fit, třebaže je občas zabolí játra či ledviny nebo oteče palec u nohy bolestivou dnou. To muži. Od svých žen budou stále očekávat eleganci, ale přijmou od nich mírnou ztrátu štíhlosti výměnou za dobrou náladu a zdravou smyslnost. Na přípravě jídla se se svými ženami budou podílet, občas je i rádi překvapí vlastí kuchařskou dovedností.
* * * Třetí pravicová strana Lega Nord jsou severoitalští lokálpatrioti, pro něž na jih od Sieny začíná Afrika plná flákačů parazitujících na daních těžce pracujících Miláňanů, Turíňanů a Boloňanů. Zavilí antiglobalisté preferující pokrmy lokální a regionální. Jejich jídelní repertoár se vyznačuje jednoduchostí, šetrností, levností a nevynalézavostí, bez velké pestrosti či chuťových experimentů. Tak jak je dělávala maminka tatínkovi a před ní babička dědečkovi a dnes manželka jim. V kuchyni svým ženám nepřekážejí a nevědí, kde by tam našli nůž a kde kastrol.
* * *
Tolik kuchyně pravicová. Po levici stolují dva typy italských voličů.
Democratici di sinistra čili „levicoví demokraté“ jsou socialisté spolu s reformovanými komunisty v čele s Prodim. V přístupu k jídlu a kulinárním požitkářství se na první pohled neliší od voličů Alleanza Nazionale, ale rádi se vidí jako kultivovaní internacionalisté gastronomicky zvídaví a otevření světu, hlavně tomu třetímu. Jejich kuchyně bude výrazně středomořská, ale s příměsí vlivů arabských a řecko-tureckých, vyjadřující jejich politické sympatie s umírněným islámem. Vína plnými doušky se však kvůli islámu vzdát nehodlají, to zase aby jemu dali statečně najevo, že to nebude mít tak jednoduché, jak si myslí. Z jakéhosi podvědomého pozůstatku třídního uvědomění či proletářské nostalgie preferují sušené těstoviny ve velkém množství jako základní pokrm, zatímco alleanzisté dávají přednost těstovinám čerstvým v množství menším.
* * *
Nereformovaní komunisté jsou neúprosní internacionalisté podléhající nejvíce vlivům cizáckým a globalizačním. Protože mají oslabený smysl pro rodinný život, na domácí kuchaření jim chybí čas, trpělivost i dovednost, takže dávají přednost stravování v levných restauracích, snack-barech a rychlojídelnách, často na stojáka u pultu. Od zjednodušené kuchyně čínské (zredukované na několik poitalštěných receptů) a turecké (zredukované na kebab) po McDonald´s a KFC. Z italských tradic jim zbyly pizzerie a samoobsluhy s předvařenými jídly. Není jich na štěstí tolik, aby italskou kulinární kulturu ohrožovali víc než regulace EU, které stále víc ztěžují život drobným
soukromníkům včetně tradičních rodinných restaurací, trattorií a osterií.
* * *
Politické klasifikace italských gastronomických průzkumů samozřejmě nelze přenést cele na českou půdu. Italská kuchyně se od české podstatně liší, a co je v Itálii levicové, může být v Česku pravicové a naopak. I nám však bude stát za to v těch několika předvolebních týdnech analyzovat, kdo z našich známých pravděpodobně bude volit koho, podle toho, co jí. Jinými slovy – co je v českém kontextu kuchyně pravicová a co levicová.
