Co je to inominátní smlouva?
Denisa Pavlíková, Most
Při smluvní úpravě svých vzájemných práv a povinností nejsou smluvní strany (tedy účastníci závazkových právních vztahů) omezeni jen na smluvní typy výslovně zákonem upravené. Účastníci určitého závazkově-právního vztahu tak mohou mezi sebou uzavřít nejen takzvanou typovou smlouvu, jakou je třeba smlouva kupní či nájemní smlouva (tedy smlouvu pojmenovanou), ale i smlouvu nepojmenovanou. Právě takové smlouvě se říká inominátní nebo též netypizovaná.
Typovými smlouvami jsou tedy smlouvy v zákoně výslovně upravené, přičemž zákon také vymezuje, které podstatné (povinné) náležitosti daná smlouva musí obsahovat, aby se jednalo o příslušný smluvní typ. Kupříkladu nájemní smlouva na byt musí obsahovat označení bytu, jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo jejich výši. (Tato smlouva kromě toho musí mít písemnou formu.)
Jednotlivé smluvní typy se nerozlišují podle toho, jak je smlouva označena. Rozhodující je obsah smluvního ujednání, jímž jsou vymezena práva a povinnosti účastníků. Možnost smluvních stran upravit obsah závazkového vztahu odchylně od zákona je omezena jen tehdy, zakazuje-li to výslovně zákon nebo vyplývá-li z povahy ustanovení zákona, že se od něj nelze odchýlit.
Smlouvou inominátní se naproti tomu míní smlouva, která není upravena v zákoně (například občanském nebo obchodním zákoníku) jako jeden z typů smluv. Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zákonem zvláště upravena, taková smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu zákona. U nepojmenovaných smluv určují obsah (a název) smlouvy sami její účastníci. Ti si upraví vzájemná práva a povinnosti, jež tvoří obsah smlouvy, která je právním důvodem jejich vzniku. Teprve není-li v určité otázce účastníky nic smluveno, použijí se na závazkový právní vztah, vzniklý z nepojmenované smlouvy, analogicky ta zákonná ustanovení, která upravují závazkový právní vztah obsahem a účelem nejbližší.
Čtěte, co je smlouva o dílo
Jako příklad nejčastěji v praxi uzavíraných nepojmenovaných smluv lze uvést například smlouvy, jimiž je sjednáno právo zpětné koupě, opční právo, smlouvy o kauci či smlouvy o spolupráci. Jako nepojmenovanou smlouvu ovšem nelze hodnotit takzvanou smíšenou smlouvu. Taková smlouva v sobě zahrnuje několik zákonem pojmenovaných smluvních typů. Jako příklad lze uvést třeba smlouvu o koupi nemovitosti, zahrnující i smlouvu o zřízení věcného břemene – užívání bytu dosavadním vlastníkem. Taková smíšená smlouva se pak řídí ustanoveními zákona o všech smluvních typech, z nichž se skládá.
Laikům rozhodně nelze uzavírání takových smluv doporučit – mohli by opomenout sjednat nějakou pro ně významnou okolnost nebo pravidlo. Uzavírání typických smluv je bezpečnější. Jejich účastníci se mohou spolehnout na to, že ujednají-li všechny podstatné náležitosti smlouvy a uzavřou smlouvu v platné formě, pravidla jejich smluvního vztahu budou dána zákonem nebo rozhodovací praxí soudů.
**Richard W. Fetter, podnikový právník
