Měření a snižování emisí oxidu uhličitého (CO2) v čemkoli se stalo zaklínadlem dneška. Na Západě firmy polepují své výrobky od bot k potravinám etiketami, kolik bylo při výrobě vypuštěno plynu do ovzduší (sdružení EarthLab dokonce nedávno vypočítalo, že pouť olympijské pochodně světem si vyžádala 5500 tun CO2!). Jenže. Dvě zásadní studie zveřejněné časopisem Science upozorňují na nového „nepřítele“ s velkým N: dusík.
První práce mapuje masivní nárůst dusíkatých látek, druhá se zabývá jejich dopadem na oceány. Hlavní poselství? Lidstvo údajně radikálně změnilo přirozený koloběh prvku, což má dopad na přírodu i lidské zdraví. „Za poslední století byl cyklus dusíku velmi ovlivněn lidskou činností, pravděpodobně daleko více než v případě uhlíkatých sloučenin,“ tvrdí biogeochemik Peter Liss z University of East Anglia, jenž je jedním z autorů studie.
Dusík je všude – v atmosféře je v čisté formě zastoupen ze 78 procent. Výroba dusíkatých hnojiv, jež se rozvíjela v minulém století a je důležitá k produkci potravin pro stále početnější lidstvo, však představuje riziko. Množství sloučenin dusíku vytváříme též spalováním uhlí, zemního plynu a ropy. A právě v těchto formách přestává být prvek netečný a aktivně se účastní chemických reakcí. „Dusík pak má unikátní vlastnosti. Každý atom může spustit celou kaskádu procesů, jež v konečném důsledku škodí přírodě,“ tvrdí další z vědců James Galloway, profesor ekologie z University of Virginia. V dubnu byl Galloway oceněn za objev „dusíkaté kaskády“ Tylerovou cenou udělovanou za přínos životnímu prostředí.
Oxidy dusíku z výfuků aut vytvářejí smog, v lesích či vodních tocích zase ve formě kyseliny dusičné okyselují prostředí. A hubí nejrůznější živočichy. Látky zanesené do moří a oceánů prý zase podporují přemnožení drobných mořských řas produkujících toxiny, což má vliv na přetváření mořského dna v gigantické mrtvé pustiny. A když se kysličníky dusíku dostanou zpět do ovzduší, chovají se jinak než čistý dusík: výrazně posilují skleníkový efekt a přitom ničí ochrannou ozónovou vrstvu. Galloway vybízí: „Lidstvo stojí před naléhavým úkolem normalizovat koloběh dusíku v přírodě tím, že snížíme výrobu dusíkatých látek, nicméně nesmí klesnout produkce potravin a energie.“ Je optimistický. Zemědělci včetně průmyslu se o problematiku efektivnějšího užití hnojiv s „enkem“ ve vzorci vážně zajímají.
Vliv dusíkatých sloučenin je patrný zejména u mořských ekosystémů, kdy jsou „přiživeny“ mikroskopické řasy. Jejich nárůst by měl na první pohled Zemi prospívat, neboť odčerpává z atmosféry oxid uhličitý. Nicméně z „pohnojených“ moří se do atmosféry uvolňuje dusík ve formě oxidu dusného (N2O), jehož molekuly jsou třistakrát účinnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý. A že jde o vliv člověka, je nepopiratelné: zatímco v roce 2000 se uvolnilo do oceánů 54 milionů tun dusíku ve formě reaktivních molekul, roku 1860 to byla pouhá desetina. Vědci proto vyzývají klimatology i politiky, aby přestali změny bagatelizovat.
Nálepka: www.initrogen.org
