Jihoafrická republika je největší ekonomikou černého kontinentu. Oproti jiným subsaharským africkým zemím má navíc solidní právní prostředí či dopravní síť. Nevýhodou je naopak zatím nižší produktivita práce místních zaměstnanců nebo vysoká míra korupce.
Největší africká ekonomika je považována za přirozenou bránu do rychle se rozvíjející subsaharské oblasti. I když se zájem investorů o JAR neblíží srovnatelným ekonomikám například v jihovýchodní Asii, patří z jejich pohledu k nejatraktivnějším africkým zemím. Mírou své hospodářské otevřenosti se JAR řadí k průměru členských zemí OECD, srovnatelně se Spojenými státy či Švýcarskem, a tím pádem výrazně nad úrovní jiných zemí rozvíjejících se trhů.
V případě zájmu investorů o subsaharskou Afriku a přístup na její trhy je právě JAR jedním z nejzajímavějších cílů, odkud lze řídit případnou další expanzi do regionu. Díky svému postavení nejsilnější subsaharské ekonomiky má Jižní Afrika tradičně velmi dobrý přístup na jiné africké trhy, který je v posledních letech ještě posílen účastí v místních regionálních uskupeních. Ta pak pomáhá investorům otevírat dveře do dalších zemí.
Ve srovnání s jinými africkými zeměmi nabízí JAR velmi dobře rozvinutou finanční a kapitálovou infrastrukturu, stále ještě cenově dostupnou pracovní sílu (zvláště ve srovnání s vyspělými ekonomikami), relativně dobře přístupné zdroje surovin a na africké poměry akceptovatelnou dopravní a komunikační infrastrukturu. Výhodu také bezesporu představuje nižší komunikační bariéra vycházející částečně z anglosaské tradice, spolu s tím, že angličtina představuje oficiální jazyk.
Česká republika má s Jižní Afrikou uzavřeny standardní bilaterální obchodní smlouvy. JAR je od roku 1995 také členem Mezinárodní obchodní organizace WTO.
Jižní Afrika nemá žádnou zvláštní legislativní úpravu pokrývající právo zahraničních investic, ale různé sektorové úpravy. Podpora zahraničních investic je nicméně deklarována jako důležitá součást širších makroekonomických politik země.
V zásadě platí, že všechny sektory ekonomiky jsou otevřeny pro zahraniční investory, přičemž pro investice není vyžadován žádný souhlas vlády, stejně jako není nastaven například požadavek na sdílené joint venture s domácími společnostmi – zahraniční investor tak může svou investici vlastnit ze 100 procent. Existují výjimky stanovující zvláštní požadavky, ale ty jsou vymezeny sektorově a je jich poměrně málo – například v bankovním sektoru mohou existovat požadavky na zaměstnání určitého počtu místních pracovníků.
Musíte si do firmy přibrat místního poradce
Na poměry regionu má Jižní Afrika velmi moderní právní prostředí v oblasti obchodního práva, které je regulováno zákonem Companies Act z roku 2011. K založení společnosti stačí jedna osoba, přičemž je možné si zřídit různé formy společnosti, představující ekvivalenty akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným či komanditní společnosti.
Kromě toho je možné investici realizovat ve spolupráci s místními subjekty například ve formě joint venture, trustu či obchodního partnerství. Je možné založit společnost na zelené louce stejně tak jako koupit již existující jihoafrickou firmu.
Další možnost představuje také zřízení pobočky, kdy se zahraniční investor registruje jako „zahraniční společnost“, která pak nemá statut zvláštního právního subjektu. Investorům se obecně dostává národního zacházení, fakticky pouze s výjimkou v oblasti finančních půjček.
Jediným zásadním požadavkem kladeným na investory je povinnost jmenovat auditory či jihoafrické právní poradce, kteří zajišťují registraci jménem investora, a tak zajišťují místní účast. Samotný proces založení společnosti je poměrně rychlý, v řádu několika málo týdnů.
Jihoafrické právo obecně nestanoví, kromě několika výjimek, žádná omezení týkající se nabývání a vlastnictví půdy a majetku, které mohou získávat jak individuální investoři, tak společnosti, které jsou v zemi registrovány.
Pokud jde o výkonnostní požadavky na plnění kladené na zahraniční investory, jde v případě Jižní Afriky o poměrně komplikované téma, neboť existují jejich dobrovolné a povinné varianty. Obecně platí, že JAR nevyžaduje zapojení místních dodavatelů nebo pracovní síly, ani nestanoví jiná zvláštní kritéria pro zahraniční investory.
Dobrovolné požadavky jsou spojeny s případy, kdy investor získá zvýhodněné zacházení v podobě investičních pobídek, na druhou stranu povinné požadavky jsou, v některých sektorech a případech, stanoveny stejně pro všechny domácí a zahraniční společnosti a nejsou tedy diskriminační (například v oblasti zaměstnávání či účasti ve veřejných zakázkách).
Program na posílení původního obyvatelstva
Zcela zvláštní systém představují požadavky kladené na společnosti za účelem zvýhodnění tradičně znevýhodněného obyvatelstva (v současnosti program Broad Based Black Economic Empowerment). Proti takovým požadavkům nechrání ani česká dohoda o ochraně a podpoře investic, která stanoví výjimku z národního zacházení a doložky nejvyšších výhod právě v případech, kdy vláda JAR přijme opatření zvýhodňující subjekty, které byly postiženy diskriminačním zacházením (například zvýhodnění vybraných společností ve veřejných zakázkách). Pokud jde o transfery a repatriaci kapitálu, nejsou na něj kladena v zásadě žádná omezení. V případě ČR pokrývá svoboda transferu všechny platby spojené s investicí.
V JAR existuje zvláštní agentura na podporu investic TISA (Trade and Investment South Africa), podřízená místnímu ministerstvu průmyslu a obchodu, spolu s devíti nezávislými regionálními investičními agenturami. Rejstřík jejich služeb je vcelku klasický – zahrnuje tradiční služby pro zájemce o investice, jako je poskytování informací, podpora při vyhledávání investičních příležitostí, zprostředkování kontaktů, konzultace ohledně legislativního rámce, podpora při zajišťování pracovních povolení či informace o pobídkových programech.
Je třeba zmínit, že JAR má poměrně rozsáhlé množství různých pobídkových programů, zaměřených například na investice do výzkumu a vývoje, rozvoje průmyslových zón, zvláštní daňové prázdniny, pobídky pro SME, sektorové pobídky pro automobilový průmysl či speciální pobídkový program podporující transfer technologií v podobě pokročilých strojů a technologií, které se mají používat v místní výrobě.
Nevýhody? Kriminalita a korupce
Jaká jsou nebezpečí a nevýhody, která s sebou nese investování v JAR? I když právní prostředí, legislativa a očekávání makroekonomické stability se za poslední dekádu výrazně zlepšily, některé zásadní nedostatky přetrvávají. Obecně je Jižní Afrika považována za mnohem rizikovější region k investování, než jsou asijské rozvíjející se ekonomiky. Jedním z hlavních důvodů je vysoká míra kriminality, která znamená zvýšené náklady na bezpečnost, a s ní spojená poměrně vysoká úroveň korupce, související s neefektivními veřejnými službami.
Častý nedostatek představovaly v posledních letech také problémy spojené s dodávkami elektřiny a jejich výpadky. Mezi dalšími problémy je zmiňována relativně nízká produktivita pracovní síly, která ji zdražuje, a její nižší kvalifikace v některých sektorech. Faktem zůstává, že rozsah investic v hospodářství zůstává při porovnání s obdobnými rozvojovými ekonomikami nižší a zahraniční investice se daří přitáhnout obtížněji. Svou roli jistě sehrává obava zahraničních investorů z politické nestability a programů zvýhodňujících diskriminované obyvatelstvo. Pro JAR tak bude klíčové přesvědčit zahraniční investory, že představuje bezpečný a důvěryhodný trh, který není zajímavý jen pro investory, jež jsou ochotni akceptovat vyšší míru rizika.
