Představte si, kolikrát by se do #MeToo dostal takový Milan Kundera, kdyby emigroval dejme tomu už v roce 1948 a celý dospělý život strávil v Hollywoodu. Třeba Směšné lásky, vždyť to není nic jiného než Lovcovy zápisky sui generis. Prozrazují hluboké zanícení pro lov samotný, extrémně dobře propracované lovecké techniky, včetně registráže a kontaktáže vyhlédnuté kořisti, a dokonalou znalost revíru. A jím by stejně tak dobře mohlo být Město andělů jako Brno nebo Praha. Akorát ty kalifornské „trofeje“ by si mohly vzpomenout, že vlastně kdysi také byly obětí: třeba ve Falešném autostopu nebo ve Zlatém jablku věčné touhy se najde důkazů habaděj. Natožpak Já, truchlivý bůh, to je už přímo doznání.
V zadrátované oboře
Jinak řečeno to, co kdysi bývalo kulturně zcela v normě, už akceptovatelné není, a to dokonce ani na území Čech, Moravy a Slezska. Když se zeptáte na Směšné lásky čtenářky pod pětatřicet, je dosti pravděpodobné, že sexistickou povahu těch textů odhalí na první dobrou a nebudou jí ty povídky připadat ani trochu vtipné či výstižné. Naopak jejich matky (a už i babičky) by mohly potvrdit, jak dokonale dokázal Kundera vystihnout atmosféru života a kratochvílí dostupných „v oboře za ostnatým drátem“.
#MeToo má za cíl odstartovat nejradikálnější revoluci lidské historie. Čtěte více
Ne všechno se změnilo - cizinci, mladí i staří, přijíždějící do zdejších krajů z anglosaského světa se dosud pozastavují nad tím, proč u nás na sebe v metru lidi tak „civí“, když u nich je to bráno jako absolutní neslušnost, protože se tím narušuje vnitřní soukromá zóna. Odpovědí je, že jistý druh civění je i zde neslušný a vždycky byl, ale že v kraji dosud přežívá nejen kunderovská registráž, ale i kontaktáž. Že se u nás zkrátka tímhle archaickým způsobem dosud navazují vztahy a že může jít o aktivitu, která nezakládá obtěžování, protože může být konsenzuální.
Obdobně je značnou částí ženské populace nadále považováno za nejen zcela přípustné, ba dokonce za chvalitebné pomáhat dámám do kabátu, dávat jim přednost při vstupu či výstupu, otevírat dveře, chválit oděv či upravený zevnějšek.
Nemravné tehdy i teď
Je zbytečné základní aspekt #MeToo relativizovat. Osoba v řídicím postavení, která svoje rozhodování podmiňuje povolností k sexuálnímu kontaktu, pokud tak činila, se vždycky a za všech režimů dopouštěla čehosi nemravného a zavrženíhodného.
Stejně tak takové to uslintané osahávání šéfů či spolupracovníků. Druhá věc je, že je extrémně snadné někoho obvinit a nesnadné se očistit. A že by kdokoli mohl nevědět, co znamená pozvání na skleničku na hotelový pokoj? No, to vždycky věděla a dodnes dobře ví i osmnáctiletá klapka na Barrandově, natožpak nějaká obdoba „pětivteřinové Sharon“, která je stejně tak atraktivní, jako prefíkaná.
Čtěte také:
Soudružka žena aneb Emancipace žen za socialismu
Komentář: Chlípný Weinstein a KP
