Historie
Výstava Doba vlády Karla IV. a jeho rodiny v archivních dokumentech, kterou u příležitosti hradní lucemburské výstavy připravil Národní archiv, je zamýšlena jako příležitost dát zájemcům nahlédnout do jinak nepřístupných archivních fondů včetně nejcennějšího historického Archivu České koruny. Ten byl právě za Karla IV. systematicky uspořádán a prohlášen za součást státního pokladu. V archivu na Chodovci je možné výstavu navštívit ještě do neděle 21. května.
Výběr exponátů se neřídil obsahem jednotlivých listin – pro laika neznalého latiny a neschopného číst středověké písmo za sklem vitríny beztak vypadají jedna jako druhá – ale snahou představit lucemburské panovníky a jejich církevní rádce skrze pečeti, které používali. Ty totiž vypovídají o zručnosti tehdejších uměleckých rytců, ale též o dobové módě i sebeprojekci jejich držitelů.
Přesto mě na výstavě asi nejvíce zaujal jeden z vystavených dokumentů. Totiž listina, ve které – jak aspoň tvrdí doprovodný text – Karel jako římský král (císařský titul mohl používat až po korunovaci v Římě) potvrzuje všechna předchozí privilegia udělená českým králům. Jinými slovy, dopisuje si zde sám se sebou, neboť příjemcem této listiny byl on sám, tentokrát však z titulu krále českého.
Středověk většinou vnímáme jako temnou dobu plnou vášní a iracionality. Zmíněná listina, podle organizátorů svým obsahem nikterak výjimečná, však názorně dokládá, že vrcholný středověk byl též dobou, ve které se velmi dbalo na formu a právní purismus. I když byl Karel císařem z Boží milosti, nebyl absolutistickým vládcem, jaké známe z pozdějších staletí včetně toho současného.
Podobnou lekci vlastně uděluje i další vystavený exponát – takzvaný Gelnhausenův kodex, soupis privilegií a právních nálezů města Jihlavy z počátku 15. století. Kniha obsahuje mimo jiné nádhernou celostránkovou iluminaci ukřižovaného Krista a přísahajících jihlavských konšelů. Páni městští úředníci jsou nabádáni, aby nikdy neztráceli ze zřetele, že za své činy a rozhodnutí budou jednou voláni k zodpovědnosti. Marná sláva, trocha té středověké „iracionality“ by se nám možná hodila i dnes.
