To, co dostane člověk zadarmo, toho si většinou tolik neváží. Platí to ve všech oblastech života. I ve vzdělání. Také proto je zavedení školného na vysokých školách žádoucí. Je to stejný efekt, jako když lidé berou po práci lekce cizího jazyka. Pokud jim kurz zaplatí firma, mnohdy na hodiny vůbec nedocházejí. Když si člověk uhradí lektora pěkně ze svého, snaží se daleko víc.
Zavedení alespoň symbolického školného by obdobně zvýšilo motivaci studentů. A také by oddělilo. Lidi se skutečným zájmem o studium od ulejváků. Školné je tedy rozhodně na místě, samozřejmě v rozumné výši a v systému, který umožní sociálně slabým a talentovaným studentům čerpat stipendia.
Mimochodem, je třeba zmínit jeden zajímavý paradox. Ať se zeptáte skoro kohokoliv, každý Čech rád povede pohoršenou litanii, že doktoři a učitelé mají dostávat víc peněz. Ale když má sám zaplatit u lékaře miniaturní poplatek? Velký problém. Nebo zaplatit školné, které je šestinou reálných nákladů na studium? Velký problém.
A jéje, zase jeden, co kdysi vystudoval bez školného a teď by ho předepisoval druhým, řekne si možná potrefený takystudent, pokud náhodou čte tenhle sloupek. Budiž.
Ale třeba i jeden můj známý, který nikdy nestudoval, má docela pádnou argumentaci. „Je to absurdní spirála,“ říká. „Z mých daní se platí studium někoho jiného, kdo sám neinvestuje do školného ani korunu a na školu třeba dost kašle. Ale proleze, a když pak půjdeme na výběrové řízení na nové místo, upřednostní jeho, anžto má školu a já ne. To není moc fér,“ míní. Na tom názoru něco je, byť má i své mezery.
Školné má ješte ten účel, že z pohledu ekonomiky zefektivní poměr investice do vzdělání a následného výnosu. Vystudují převážně aktivní lidé a ti budou spíš do hospodářství – formou daní a vyšší produktivitou práce – vracet peníze, které stát na školství poskytuje.
Školné prostě zapadá mezi reformy nové vlády jako ulité. Stejně jako mnoho jiných opatření je totiž velmi potřebné. A velmi nepopulární.
