Na stole je vysoká částka. Nyní je nutné s ní rozumně naložit. Český Telecom už nebude český. Tedy stát už nebude mít majoritu. Tu za více než 83 miliard korun kupuje španělská Telefónica. Po letech tak končí zoufalé hledání strategického partnera pro naši největší telekomunikační firmu.
Na stole je vysoká částka. Nyní je nutné s ní rozumně naložit.
Český Telecom už nebude český. Tedy stát už nebude mít majoritu. Tu za více než 83 miliard korun kupuje španělská Telefónica. Po letech tak končí zoufalé hledání strategického partnera pro naši největší telekomunikační firmu.
Hledání to bylo často bolestné. Nelze si nevzpomenout na vleklou agónii poloprivatizace do rukou konsorcia TelSource, která nakonec skončila jeho odchodem.
Tentokrát snad všechno proběhne, jak má, a Telecom bude mít definitivně soukromého vlastníka. Po dlouhých tahanicích se nakonec našel překvapivě rychle a nabídl nečekaně vysokou částku. Že je skutečně vysoká, o tom není sporu. Požadavek na 150 miliard korun, o němž mluvil například poslanec za ODS Vlastimil Tlustý, je prostě nesmysl.
Cena podniku v prodeji je přesně taková, za jakou je ochotný ho někdo koupit. V této soutěži 150 miliard nikdo nenabídl. Stejně tak je zbytečné spekulovat, kolik by český stát mohl za Telecom dostat, pokud by privatizace proběhla v telekomunikačním boomu před pěti lety nebo naopak, kdyby se s ní ještě několik let počkalo.
Pro tuto chvíli je důležité, že privatizace vyřeší dlouholetý schizofrenický problém tuzemského telekomunikačního trhu. Ten spočíval v podivné situaci, kdy ho stát nejenže prostřednictvím Českého telekomunikačního úřadu reguloval, a kdy zároveň vlastnil dominantního hráče v oboru.
Stát tak přes regulátora a státní zakázky mohl deformovat trh, což samozřejmě odnášeli zákazníci. Občané i firemní klienti dosud telefonovali nebo surfovali po internetu zřejmě dráž, než kdyby tyto služby dostávali ve skutečně konkurenčním prostředí.
Nezbývá než věřit, že odchod Telecomu z majetku státu rozváže regulátorovi ruce a přinese větší volnost při souboji s alternativními operátory. Bude těžký i pro ně. Telefónica určitě osvěží místní trh svými specialitami. Jeden příklad za všechny: zatímco Telecom se snaží smysluplně nabízet vysokorychlostní internet ADSL teprve několik měsíců, nový majitel s tím má několikaleté bohaté zkušenosti. Po jejich promítnutí do české reality by mohl počet přípojek ADSL stoupnout, což by mimo jiné přineslo i rozvoj elektronické komunikace státních úřadů s občany a ve svém důsledku i úspory pro státní rozpočet.
Právě státní rozpočet, respektive příjem z privatizace, hrál při rozhodování o prodeji nepochybně hlavní roli. Na stole je vysoká částka a nyní je nutné s ní rozumně naložit. Mimo jakékoli diskuze by měla zůstat suma určená na rozvoj internetu, kterou ostatně už vláda schválila. Příspěvkům do fondů dopravy a bydlení se asi také nelze vyhnout. Zbývá tedy to poslední, ale zřejmě nejdůležitější: zasponzorovat penzijní reformu.
(Viz podrobnosti na straně 39)
