V minulých dnech navzdory velké lobby evropských, především francouzských a německých automobilek, schválila Evropská komise návrh na částečnou liberalizaci trhu s náhradními díly. Oč vlastně v tomto boji běží? V současné době mají automobilky, kromě výše zmiňovaných států, exkluzivitu vůči třetí straně ve výrobě náhradních dílů na jimi produkované vozy.
Exkluzivita spočívá v uplatnění autorských práv na jednotlivé náhradní díly, což znamená, že design veškerých náhradních dílů je právně chráněn. Tento stav samozřejmě, jako ostatně každý monopol, znamená vysokou cenu náhradních dílů, která rozhodně nemluví ve prospěch spotřebitele. Schválený návrh komisaře pro vnitřní trh Bolksteina má za cíl liberalizovat trh s tzv. „viditelnými náhradními díly“, jako jsou kapoty, čelní skla, dveře, světla či nárazníky. N ejde tedy o úplné otevření trhu s náhradními díly. Automobilkám je ponechána možnost chránit autorskými právy náhradní díly motoru či jiné mechanické součástky. Do této roviny liberalizace nezasáhla a exkluzivita automobilek je v podstatných částech zachována. Pro některé státy Evropské unie - Velkou Británii, Irsko, státy Beneluxu, Itálii, Španělsko a z nových členských států Maďarsko a Lotyšsko - není vložení tzv. „opravárenského dodatku“ do stávajícího nařízení ničím novým. V ostatních zemích Evropské unie vzplanul boj mezi dvěma tábory. V očích velkých automobilek je liberalizace nepřípustná. Dle jejich názoru nelze separovat výrobu samotných automobilů od výroby náhradních dílů. Jako nejsilnější argument pak uvádějí, že ztráta exkluzivity způsobí snížení výroby a důsledkem této skutečnosti bude docházet k propouštění a řady nezaměstnaných vzrostou. S tímto argumentem lze polemizovat mimo jiné i proto, že celá řada evropských automobilek umístila své výrobní haly již nyní mimo Evropu vzhledem k nízkým nákladům na pracovní sílu. Kdo by tedy přišel o práci? A bylo by propouštění skutečně tak masivní? V devíti státech Evropské unie volný trh s náhradními díly již funguje. A liberalizace v žádném z těchto států nezapříčinila hromadné propouštění v automobilovém průmyslu. Dalším silným argumentem automobilek se zdá být snížená kvalita náhradních dílů vyráběná malými výrobci. I tento argument se mi zdá poněkud lichý. Nedovedu si představit, že by v plně konkurenčním prostředí uspěl výrobce, který by produkoval nekvalitní náhradní díly. Síla malých a středních výrobců je především v nízkých nákladech oproti velkým automobilovým gigantům. Je tedy zřejmé, že malí nezávislí výrobci liberalizaci vítají, neboť zajišťuje volnou soutěž a určitou kreativitu. Současný stav na českém trhu snáhradními díly se řadí mezi ty neliberální. Automobilky chrání design svých vozů průmyslovými vzory a tím je výroba náhradních dílů pro jiné výrobce možná pouze na základě případného udělení souhlasu s užitím daného vzoru či po vypršení platnosti příslušného průmyslového vzoru. Domnívám se, že český spotřebitel se předložené novely rozhodně nemusí bát. Kdo by z nás nevyužil možnosti pořídit si na své plechové miláčky levnější, i když neoriginální, ale stejně funkční nárazník? Liberalizace především znamená pro občany snížení cen a lepší dostupnost veškerých náhradních dílů na evropské vozy v důsledku větší konkurence mezi jednotlivými výrobci. V neposlední řadě přinese liberalizace obchodu s náhradními díly posílení malých a středních podnikatelů, což není ukazatel právě zanedbatelný a pro český trh téměř spásný. Musíme však vyčkat rozhodnutí Evropského parlamentu a také, jak se k novele postaví česká vláda.
O tématu přinese Profit větší materiál na konci října.
