Loňský rok v energetice byl ve znamení dvou protichůdných trendů, které zásadně ovlivní výsledky energetických firem. Sledovat, zda se více projeví růst cen elektřiny nebo zdražování emisních povolenek, bude mimořádně zajímavé.
„Přibližně 13 milionů tun CO2 by bylo vypuštěno, pokud bychom loňskou produkci Temelína nahradili uhelnými zdroji,“ pochlubil se ČEZ na facebookovém profilu infocentra jaderné elektrárny. Ve světle světového tlaku na omezení produkce škodlivin to vypadá jako propagace jaderné energetiky coby možné alternativy k obnovitelným zdrojům, na které některé evropské země až slepě sází.
A také tím pravděpodobně je, i když ČEZ má pro stručné konstatování ještě jednu, mnohem zajímavější motivaci. 13 milionů tun CO2 se rovná 13 milionů povolenek. Zatímco vypuštění jedné tuny stálo loni počátkem loňského roku na energetické burze v Lipsku osm eur, aktuálně je to 22,7 eura. To znamená, že bez Temelína by náklady polostátní společnosti na vypouštění emisí vzrostly téměř o pět miliard.
Těžko uvěřitelná částka je jen hypotetická, faktem však je, že zisk EBITDA firmy ČEZ za třetí čtvrtletní povolenky srazily o 1,3 miliardy. Oproti tomu jde naopak rostoucí cena elektřiny, jejíž vývoj je neméně zajímavý. Loni v lednu stála jedna kilowatthodina 37 eur, letos 51.
Přečtěte si:
Nový byznys Křetínského. EPH bude vyrábět elektřinu z britských odpadků
Jde to i bez sítě. Český Solek Group chce v Chile prorazit s kombinací fotovoltaiky a baterií
Výrobci elektřiny tak čelí dvojímu trendu, negativnímu na jedné a pozitivnímu na druhé straně. Výsledky firem za loňský rok tak budou mimořádně zajímavé, a to ani ne tolik u ČEZ, ale především u těch, kteří nedisponují žádným bezemisním zdrojem, ať už na bázi štěpné reakce nebo počasí. Na takové dopadne loňský rok celou vahou a ukáže se, zda sázka na uhlí jakožto „přechodovou technologii“ k bezemisní budoucnosti měla opodstatní, nebo šlo jen o to vytřískat ze stárnoucích elektráren co nejvíce.
Proti této strategii přitom zdaleka nehrají jen povolenky, ale i řada dalších faktorů v čele se zpřísněním emisních limitů od roku 2021. Provozovatelé si stěžují, že hranice vypuštěných škodlivin se posouvá směrem dolů až příliš rychle a nezohledňuje investiční cyklus v tak komplexním odvětví, jako je energetika. Mají pravdu, pravidla hry však byla nastavená dávno a někdejší důvěra, že se je nějak podaří obejít, se nyní nemusí vyplatit.
Není proto divu, že předloňská výroční zpráva německé hnědouhelné společnosti LEAG spadající do impéria Daniela Křetínského se jen hemží „politickými riziky“. V té za loňský rok jich bude pravděpodobně ještě víc, pokud je to vůbec možné.
Čtěte další komentáře autora:
