Pokud nechcete při skončení pracovního poměru dovolenou proplatit, ale rádi byste čerpali volno u nového zaměstnavatele, musíte přimět oba chlebodárce k dohodě.
Foto: Profimedia.cz
Zaměstnanec, který si v důsledku skončení zaměstnání, ať už dal výpověď sám nebo ji dostal od zaměstnavatele či se na rozvázání pracovního poměru oba jeho účastníci dohodli, má nárok na tzv. proplacení dovolené. Mezi důvody, kdy lze zaměstnanci poskytnout náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou, patří skutečnost, že zaměstnanec nemohl dovolenou, na kterou mu vzniklo právo vyčerpat kvůli skončení pracovního poměru.
Jenže k čemu jsou zaměstnanci třeba v květnu či červnu peníze od dosavadního zaměstnavatele a pak už jen léto plné práce, když by raději čerpal dovolenou, a to nikoliv jen v řádu dnů, ale týdnů, třeba hned v červenci již u nového zaměstnavatele, k němuž nastoupil? Zákoník práce umožňuje, aby si i v případě skončení jednoho pracovního poměru mohl zaměstnanec za stanovených podmínek dovolenou, resp. její zbývající část, vyčerpat v novém zaměstnání.
Změní-li zaměstnanec v průběhu téhož kalendářního roku zaměstnání, může mu nový zaměstnavatel poskytnout dovolenou, na kterou mu vzniklo právo u předchozího zaměstnavatele, a to za těchto podmínek:
- jestliže o to zaměstnanec požádá nejpozději před skončením pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a
- jestliže se oba zúčastnění zaměstnavatelé dohodnou na výši úhrady náhrady mzdy nebo platu za dovolenou, na niž zaměstnanci u zaměstnavatele poskytujícího dovolenou právo nevzniklo.
Takový převod dovolené lze ale uskutečnit jen při bezprostředně navazujícím vzniku pracovního poměru u nového zaměstnavatele.
Klíčový je pojem „bezprostředně“. Je třeba jej vyložit tak, že mezi oběma pracovními poměry nesmí být žádná doba, po kterou by některý z těchto pracovních poměrů netrval. Pouze v případě, kdy mezi skončením jednoho pracovního poměru a vznikem druhého pracovního poměru jsou dny nepřetržitého odpočinku v týdnu (zpravidla sobota a neděle) nebo svátek, lze takovou změnu zaměstnání považovat za bezprostředně na sebe navazující.
Zákonu tak vyhovuje např. situace, jestliže zaměstnanec naposledy pracuje pro dosavadního zaměstnavatele v pátek 29. dubna 2011, jeho pracovní poměr končí v sobotu 30. dubna 2011, k výkonu práce u nového zaměstnavatele nastupuje v pondělí 2. května 2011, ať již je jako den nástupu do práce sjednán 1. nebo 2. květen 2011.
Pokud by mezi dvěma pracovními poměry byl byť jen jeden jediný další den, nešlo by o bezprostřední navázání pracovních poměrů. Například dobu, po kterou je zaměstnanec veden v evidenci na úřadu práce, nelze v žádném případě považovat za dobu „trvání“ či existence pracovního poměru.
Poměrná část dovolené náležející zaměstnanci, jehož pracovní poměr netrval u zaměstnavatele nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku přísluší zaměstnanci, a to v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok, též za kalendářní měsíc, v němž zaměstnanec změnil zaměstnání, pokud skončení pracovního poměru u dosavadního zaměstnavatele a vznik pracovního poměru u nového zaměstnavatele na sebe bezprostředně navazují. Zaměstnanci přísluší v takovém případě poměrná část dovolené od nového zaměstnavatele.
