Sociální odpovědnost se vyplácí, říká odborník na corporate governance
Sir Adrian Cadbury (73) je mezinárodně uznávaným odborníkem na corporate governance. V letech 1991 až 1995 byl předsedou Výbor pro finanční aspekty řízení akciových společností, v roce 1992 vydal výbor kodex nejlepších postupů pro řízení akciových společností. Vystudoval ekonomii na univerzitě Cambridge a v roce 1952 se zapojil do rodinného byznysu, postupně se stal předsedou společnosti Cadbury Limited a Cadbury Schweppes. V letech 1970 až 1994 byl ředitelem Bank of England a v letech 1975 až 1994 také ředitelem IBM ve Velké Británii. V současnosti je členem výboru Mezinárodního centra pro mimosoudní vyrovnání investičních sporů a od roku 1979 rektorem Aston University. V Praze Adrian Cadbury přednášel na konferenci Corporate Governance Forum, kterou pořádaly Britská obchodní komora a společnost Ernst & Young.
EURO: Vámi vedená skupina vypracovala a publikovala již před deseti lety principy správné správy korporací. Existují nějaká data, která by dokládala, že pokud se jimi firmy řídí, dosahují lepších ekonomických výsledků? CADBURY: Vědecky se nedá dokázat, že by existoval nějaký vztah mezi správným řízením korporací a ekonomickou výkonností, neboť na ni má vliv mnoho různých faktorů. Dobrá správa korporací je pouze jedním z nich. Jednoznačně ale k této otázce mohu říci dvě věci. Zaprvé: společnosti, které si vedly špatně a zkrachovaly, se našich doporučení nedržely. A zadruhé víme, že významní investoři na kapitálových trzích zvažují, nakolik jsou konkrétní podniky vedené na základě námi vypracovaných zásad. Trh tedy považuje dodržování pravidel správné správy korporací za faktor těsně spojený s ekonomickými výsledky.
EURO: Při své pražské přednášce jste několikrát zdůraznil význam sociální odpovědnosti firem. Odpovědnosti k zaměstnancům, k životnímu prostředí a ke komunitě, ve které působí. Domníváte se, že i v případě sociální odpovědnosti existuje přímá vazba na ekonomickou výkonnost firem? Na první pohled se přece zdá, že sociální ohleduplnost, kterou by si okolní společnost na firmách jistě měla vynucovat, patří mezi náklady, a snižuje tedy profit akcionářů. CADBURY: Obecně platí, že z dlouhodobého hlediska efektivně řízený podnik bere v úvahu zájmy akcionářů, zaměstnanců, dodavatelů, věřitelů, prostě celé komunity, v rámci které funguje. A tyto ohledy nemusí pro firmy nutně znamenat náklady, naopak někdy mohou znamenat jejich úsporu. Nedávno jsem navštívil jeden dánský podnik, který měří spotřebu energie i vody, množství odpadků a okolního znečištění, které vyprodukuje, a snaží se tyto položky minimalizovat. Čím lépe si tato firma vede, tím méně vody a energie spotřebuje. A tím méně vytvoří odpadu, čímž se snižují její náklady a zvyšuje zisk. Platí také, že společnosti, kterým záleží na ekologických hlediscích, si zlepšují svoji pověst a dobrá pověst samozřejmě přispívá k lepším ekonomickým výsledkům firmy.
EURO: Jsou k dispozici nějaké výzkumy, konkrétní čísla, která by tyto argumenty podporovala? CADBURY: Ve Velké Británii funguje sdružení investorů a investičních fondů, které investuje výhradně do firem, jež dbají na svůj vztah s okolní komunitou a životním prostředím. Takto nainvestovaná portfolia mají trochu lepší výkonnost než ostatní fondy. Není to o moc, ale je evidentní, že fondy investující do sociálně odpovědných podniků porážejí hráče, kteří toto kritérium u svých investic neberou v úvahu.
EURO: Ve všech odpovědích jste automaticky počítal s tím, že firmy sledují dlouhodobé cíle. Jak je chcete přimět k tomu, aby se skutečně nesoustředily jen na cíle krátkodobé? CADBURY: Když se podíváte na to, kdo jsou hlavní investoři ve Velké Británii, zjistíte, že ve všech významných společnostech to jsou penzijní fondy. Závazky penzijních fondů jsou přece dlouhodobé, takže nemají na zřeteli pouze výnos v příštím roce, ale dívají se daleko dopředu. Osmdesát procent akcií britských společností obchodovaných na londýnské burze je v držení institucionálních investorů a jejich zájmy jsou také obecně dlouhodobé. Myslím tedy, že právě akcionáři nutí společnosti, aby sledovaly dlouhodobé cíle.
EURO: Pokud ale hovoříte s manažery, tak vám často řeknou, že musejí správní radě čtvrtletně hlásit dobré hospodářské výsledky, a jestli několik čtvrtletí po sobě si jejich akcie na burze nevedou dobře, jsou odvoláni. Do rozhodování manažerů, kteří konkrétní společnosti vedou, tak je přece vnesen krátkodobý horizont. Oni chtějí ve své funkci přežít další rok. CADBURY: To ale není správný způsob, jak vést podnik. Správní rada by neměla uplatňovat kritéria, která stimulují manažery k dosahování krátkodobých cílů.
EURO: Analyzovali jste vztah velikosti podniku a jeho schopnost přijmout pravidla správné správy? CADBURY: Když jsme publikovali pravidla v prosinci 1992, pokusili jsme se odhadnout, nakolik se jimi které společnosti již řídí a jak je budou aplikovat. V souladu s našimi očekáváními se ukázalo, že největší firmy přijaly naše doporučení nejdříve.
EURO: Domníváte se, že i tak velké korporace, jako jsou třeba 3M, nebo dokonce General Eletrics, mohou být pro členy správní rady natolik transparentní, aby mohly být efektivně kontrolovány a řízeny? CADBURY: Společnosti, které jsem vedl, byly také velké, i když ne tolik jako General Electric. Nicméně s 3M je bylo možné srovnávat. Myslím, že je třeba si odpovědět na otázku, jaké informace správní rada potřebuje, aby mohla svěřenou společnost efektivně řídit. Představenstvo se musí soustředit na strategii, na vytyčení firemních politik, nastavení kontrolních mechanismů a výběr správných lidí do manažerských pozic. Pokud si správní rada zvolí správné lidi do výkonných postů, může jim také důvěřovat, že bude dostávat správné informace, které potřebuje. Povinností generálního ředitele je mimo jiné i to, aby podnik byl transparentní pro správní radu. Nedávno řekl šéf ABB ve Financial Times, že jím vedená společnost není transparentní a že je jeho úkolem to změnit.
EURO: V současnosti je ideální čas pro všechny teoretiky a propagátory corporate governance. Jak se mají jednotlivé ekonomiky poučit z krachů společností Enron, WorldCom a dalších? CADBURY: V první řadě bych zdůraznil, že se ukázalo jako velmi podstatné, aby společnosti byly otevřené a poskytovaly o sobě dostatek pravdivých informací. Enron a WorldCom byly příklady právě netransparentních podniků. Zadruhé je důležité, aby v čele podniků bylo efektivní představenstvo s významným podílem na něm nezávislých ředitelů, což Enron rovněž neměl. Nezávislost členů správní rady na managementu je velmi důležitá. Nezbytný je také dobrý systém finančního výkaznictví a nezávislý auditor.
EURO: Významný americký intelektuál Robert Reich v rozhovoru pro týdeník EURO letos na podzim uvedl, že USA v současnosti čelí velkému problému, jak vrátit Američanům důvěru v kapitalistický systém. Říkal, že občané ve Spojených státech jsou ke svým lídrům – politikům i byznysmenům – velmi cyničtí a nevěří jim. Co pokládáte za nutné udělat pro obnovu důvěry v kapitalistický systém a v jeho vrcholné představitele? CADBURY: Co udělat s politiky, to opravdu nevím! Změna systému musí samozřejmě mít podobu zákonů, a to včetně změny systému kontroly korporací, a je třeba říci, že USA s tím již začaly. Zavádějí nové regulační rámce. Například letos v červenci Kongres přijal zákon Sarbanese a Oxleyho, který se přímo týká kontrolních mechanismů v korporacích. Zvýšily se tresty za jejich porušování, například za špatné účetnictví. Nevím, jak efektivní Sarbanes-Oxleyho zákon bude ve znovunastolování důvěry v kapitalismus, ale je to jistě jeden z mnohých kroků. Každopádně generální a finanční ředitelé od nynějška budou v USA ručit svojí svobodou za to, že čísla ve finančních výkazech odpovídají skutečnosti. V opačném případě jim hrozí až dvacet let v kriminálu.
EURO: V právnických kruzích se ve Spojených státech nyní diskutuje o německém modelu správy společností. Sílí názor, že zaměstnanci by měli mít svého zástupce ve správní radě. Důvod je zřejmý – krachem Enronu a dalších velkých podniků byli nejvíce poškozeni právě zaměstnanci, kteří přišli nejen o práci, ale i o své peníze ve firemních důchodových fondech. Pokládáte za správnou cestu umožnit zaměstnancům, aby mohli řízení podniku kontrolovat ze správní rady? CADBURY: Nelze nalézt jednoznačnou odpověď na otázku, zda je správný způsob, jak zabezpečit práva zaměstnanců, dát jim místo ve správní radě. To je mnohem jednodušší v německém modelu, kde je představenstvo a dozorčí rady, na rozdíl právě od USA, kde vede společnost jen jeden orgán. V Německu potom mají zaměstnanci zaručenou polovinu v dozorčí radě. V mojí bývalé firmě, která působila ve Velké Británii i v USA, jsme měli dvanáctičlennou správní radu. Měl by ten jeden zástupce zaměstnanců být z britské, nebo z americké pobočky, a jak by mohl prosazovat zájmy zaměstnanců jako jedinec ve dvanáctičlenném orgánu? V mém podniku byly práva zaměstnanců chráněna tak, že jejich zástupci byli vždycky ve vedení penzijních fondů, takže měli přímo kontrolu, co se děje s těmito jejich penězi. Myslím, že tento způsob je v jednoorgánovém systému mnohem efektivnější. Tím ale nijak nehodnotím, zda je lepší německý, nebo americký model, zda jsou korporace lépe řízeny pouze správní radou, nebo současně představenstvem a dozorčí radou.
EURO: V České republice byl přijat u akciových společností německý model. Myslíte si, že pravidla správného řízení korporací, která jste vypracovali před deseti lety v Británii, jsou mezinárodně přenositelná? Jsou aplikovatelná i v České republice? CADBURY: Nevěřím, že by náš model správy korporací byl exportovatelný. Žádné takové modely nelze přenášet a přímo aplikovat v jiné zemi s jiným právním rámcem a jiným kulturním kontextem. Ale jsem přesvědčen, že se můžeme navzájem poučit, že si můžeme vyměňovat zkušenosti. Obecně není možné v těchto záležitostech dělat radikální změny. Nejlepším způsobem, jak věci zlepšovat, je systém mírného pokroku. Malými krůčky kráčet správným směrem a celý systém opatrně upravovat a zlepšovat.
