Vídeň doplácí na vývoz znalostí a technologií do střední a východní Evropy
V květnu se Rakousko jen o vlas vyhnulo zvolení prezidenta z xenofobní Svobodné strany Rakouska. Svobodní dnes samozřejmě tento výsledek zpochybňují.
Vzhledem ke znepokojivé povaze problému populismu a jeho důsledkům pro evropskou politiku a zvládání uprchlické krize je důležité stanovit diagnózu, co zemi trápí, aby léčba nakonec nebyla horší než nemoc samotná.
Rakousko bylo kdysi opěvováno jako úspěšnější soused Německa a jeden z nejrychleji rostoucích evropských států. Jeho ekonomika ale od roku 2012 klopýtá a HDP v loňském roce vzrostl o skrovných 0,7 procenta; pouze Řecko a Finsko dosáhly horšího výsledku. A míra nezaměstnanosti se v Rakousku vyšplhala z pěti procent v roce 2010 na dnešních deset procent.
Tento vývoj událostí má původ v tom, jak se země po pádu komunismu angažovala ve střední a východní Evropě. Z rozšíření Evropské unie na východ Rakousko zpočátku těžilo. Mezinárodní obchod se prudce zvýšil, rakouské firmy mohutně investovaly v regionu, rakouské banky tam otevřely pobočky a financovaly modernizaci dotyčných zemí. To vše prospívalo podnikání a rakouská ekonomika rychle rostla.
Dohnat a předehnat
Skrytá dynamika ale nakonec obrátila tento úspěch vzhůru nohama.
Středo- a východoevropské země měly nízký příjem na obyvatele, ale vysoce kvalifi kovanou pracovní sílu. Mnohem bohatší Rakousko nikoli. V roce 1998 mělo akademický titul 16 procent Středoevropanů a Východoevropanů (včetně Rusů a Ukrajinců) oproti pouhým sedmi procentům Rakušanů. A tak když rakouské firmy investovaly ve východní Evropě, nepřesunuly tam pouze málo kvalifi kovaná pracovní místa ve výrobě, ale i ty části řetězce, které vyžadovaly specializovanou kvalifi kaci a produkovaly hodnotný výzkum.
Podle mé studie zaměstnávaly rakouské pobočky ve východní Evropě v letech 1990 až 2001 pětkrát vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské firmy. Kromě toho pracovalo v jejich laboratořích o 25 procent více výzkumných pracovníků.
Tento přesun výzkumné činnosti snížil růst v Rakousku a podpořil růst ve východní Evropě.
Dnes mají Bratislava, Praha a Varšava – místa působení většiny rakouských poboček – vyšší příjmy na obyvatele než Vídeň. Růst Německa podobně zasažen nebyl, a to ze tří důvodů. Zaprvé Rakousko po pádu komunismu přeorientovalo své přímé zahraniční investice (FDI) téměř výlučně na východní Evropu, která představovala takřka 90 procent toku FDI ze země. Z Německa proudila v 90. letech do východní Evropy pouhá čtyři procenta FDI a na přelomu století dosáhla tato hodnota 30 procent. V důsledku toho začalo být Rakousko s východní Evropou mnohem integrovanější.
Zadruhé mělo Německo kvalifi kovanější pracovní sílu než Rakousko. V roce 1998 činil podíl německé populace s akademickým titulem 15 procent, více než dvojnásobek rakouské úrovně. I německé firmy sice přesunuly vysoce kvalifi kovanou práci na Východ, ale ne v takovém rozsahu jako Rakousko.
Německé pobočky ve východní Evropě zaměstnávaly trojnásobně vyšší procento osob s akademickým titulem než jejich mateřské společnosti. A zároveň německé pobočky zaměstnávaly o 11 procent více výzkumných pracovníků než mateřské firmy.
A konečně byly mnohé mateřské rakouské společnosti samy jen pobočkami zahraničních firem, zatímco německé firmy byly německými nadnárodními společnostmi, které přenesly svou firemní kulturu do středo- a východoevropských poboček. Zaměstnávaly více německých manažerů v poměru k místním, díky čemuž měly větší kontrolu nad inovacemi. A většina německých investic navíc spočívala na přenosu již zavedené technologie.
Naděje na oživení
Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace. A aby toho rakouské firmy dosáhly, musejí ve svých výzkumných laboratořích zaměstnávat vysoce kvalifi kované lidi.
Vychovat vysoce kvalifi kovanou pracovní sílu samozřejmě vyžaduje čas.
Rakousko má naštěstí i další možnost: přistěhovalce. Rakouští politici by se mohli rozhodnout, že půjdou ve stopách Kanady a zavedou selektivní imigrační politiku, která vítá vysoce kvalifi kované migranty a uprchlíky. Rakušané si před touto možností téměř zabouchli dveře. Nyní si musejí uvědomit, že to, co populisté označují za slabost, by pro Rakousko mohla být největší naděje na oživení růstu.
Má-li se Rakousko vrátit na předchozí růstovou dráhu, bude muset zvýšit svou atraktivitu coby místo pro inovace.
O autorovi| Autorka působí na mnichovské univerzitě a v bruselském mozkovém trustu Bruegel
