(EURO 2/2007)
K této velice zajímavé problematice chci jen doplnit dva velice důležité aspekty, které je nutné mít na paměti, byť zvláště ten první je těžké vždy uplatnit a vyžadovat.
Jak autor píše, než si budoucí emitent vybere svého poradce (určitou banku), organizuje větší či menší výběrové řízení. Tomuto výběrovému řízení skutečně doporučuji věnovat maximální pozornost a nepodcenit žádný aspekt.
Nikdy nezapomínejte, že si vybíráte nejen banku, ale hlavně její tým, který na IPO bude do jeho ukončení pracovat. Snažte se hlavně ošetřit případ, když si již banku vyberete, přesněji řečeno její tým, aby po ukončení výběrového řízení neodešel ke konkurenční bance. Ti, kdo vaši transakci „zdědí“, se tomu zdaleka nebudou tolik věnovat, jako ti, kteří výběrové řízení vyhráli. Mnohokrát se totiž stává, že ti, co vyhráli a odešli, si již zinkasovali provizi za získání tohoto obchodu. A ti, co přijdou po nich, jsou o tuto provizi a hlavně o ten úspěch ze získání mandátu ochuzeni a také se podle toho chovají (byť však určitě existují i výjimky).
Za druhé, vždy si vyberte takovou banku, která má silné komerční „rameno“. Může se totiž stát, že se IPO nepovede (a to z různých důvodů, a vůbec to nemusí souviset s kvalitou vaší firmy) a vy nebudete mít prostředky na rozvoj svých podnikatelských aktivit, které jste díky němu chtěli získat. Váš poradce je vám však může do určité míry profinacovat „obyčejným“ úvěrem za výhodnějších podmínek, než kdybyste o něj šli žádat na trh. A věřte mi, že vím, o čem hovořím.
Jan Vinter
finanční konzultant
