Běžný účet po smrti jeho majitele nezaniká. S penězi ovšem může po dobu dědického řízení nakládat jen disponent, nebo předem určený správce dědictví.
Foto: Martin Siebert
Každým rokem v České republice umírá více než 100 tisíc lidí. Většina z nich má v bance běžný účet. Jen málokdo ale řeší, co s účtem bude po jejich smrti. Na tuto variantu pamatuje obchodní zákoník. Ten říká, že účet existuje dál, banka na něj přijímá vklady a vyplácí platby podle zadaných příkazů. S penězi mohou během dědického řízení nakládat jen určení disponenti, nebo správci dědictví.
Pokud se banka dozví o úmrtí majitele účtu hodnověrným způsobem, je oprávněna zastavit ty výplaty a platby z účtu, u kterých majitel účtu stanovil, že se v nich po jeho smrti nemá pokračovat. Ostatní výplaty a platby může zastavit výhradně tzv. disponent účtu, případně správce dědictví, pokud byl ovšem určen. A právě na volbu takové osoby většina lidí nepamatuje.
Pokud majitel účtu písemně nestanovil, že dispoziční právo k účtu dané osobě zaniká po jeho smrti, může disponent s penězi nakládat dle potřeb. „Banka může zastavit jen ty platby, u kterých majitel účtu stanoví, že po jeho smrti mají být ukončeny. Toho však využívá jen nepatrný zlomek klientů. Většinu pravidelných plateb totiž tvoří položky typu nájemného, SIPO a podobně. Pokud tedy například manželka zemřelého má dispoziční právo k účtu svého manžela a ten písemně nestanovil, že její zmocnění má trvat jen po dobu jeho života, může s peněžními prostředky na účtu dále nakládat,“ vysvětluje Pavla Hávová, tisková mluvčí z ČSOB.
Problém může vzniknout v situaci, kdy bylo zmocnění uděleno před 1. lednem 2005. V takovém případě dispoziční právo končí, pakliže banka nemá od majitele účtu písemné prohlášení o trvání zmocnění i po jeho smrti.
Samotné úmrtí majitele účtu by měli pozůstalí bance oznámit a doložit předložením originálu úmrtního listu vystaveného matrikou příslušného obecního úřadu. Pokud ovšem majitel účtu neudělil dispoziční právo žádné osobě, nebudou mít pozůstalí k peněžním prostředkům na účtu přístup.
Aby se k penězům dostali, museli by požádat soud o ustanovení správce dědictví, případně o svolení, aby s peněžními prostředky na účtu mohli do skončení dědického řízení nakládat potencionální dědici. Platí také pravidlo, že informace o stavu účtu a o provedených operacích na něm je banka po dobu dědického řízení oprávněna poskytovat pouze soudu nebo notáři, nikoli pozůstalým, pokud nejsou zároveň disponujícími osobami s oprávněním nakládat s peněžními prostředky na účtu i po úmrtí majitele účtu. Pokud budou po smrti majitele účtu uskutečněny platby, které dle názoru dědiců již proběhnout neměly, musí se dědici obrátit na příslušné příjemce se žádostí o vrácení platby.
Podobným komplikacím lze však jednoduše předejít. V první řadě je vhodné, aby každý majitel účtu určil disponenta účtu a neomezoval jeho oprávnění nakládat s peněžními prostředky pouze po dobu svého života a dále je možné formou notářského zápisu pověřit vybranou osobu správcem dědictví. Správce dědictví pak má po dobu dědického řízení stejná práva a povinnosti jako majitel účtu.
