Daně
Všem, kteří musí při vedení podvojného účetnictví v praxi řešit věčnou otázku, jaký náklad lze daňově uznat a který ne, ale i širšímu okruhu odborníků je určen nový daňový lexikon z renomovaného nakladatelství ekonomické literatury Ver lag Dashöfer*). Mnohočlenný autorský kolektiv pod vedením Ivana Brychty a Jany Pilátové vytvořil obsáhlé přehledné dílo, které je zaměřeno čistě prakticky. Dobré je, že názory autorů jsou doplněny komentáři pracovníků finančních ředitelství, což by mělo umožnit uživatelům publikace vyhnout se ve sporných případech případným problémům s finančními úřady.
Tvůrci lexikonu v úvodu přibližují smysl publikace smyšlenou scénkou, v níž správce daně chce kontrolované společnosti vyřadit z daňově uznatelných nákladů dva výdajové doklady v celkové výši 350 tisíc korun. Zástupci společnosti arg umentují, že postupovali podle příručky Daňové uznatelné náklady. Následuje šťastný konec. Správce daně po zvážení záležitosti druhý den rozhoduje, že argumenty firmy ho přesvědčily, a oba doklady uzná.
Lidé z praxe vědí, že skutečný život často bývá méně idylický. Také ale vědí, že k ideálnímu stavu je možné se přibližovat. Pomoci k tomu by jim mělo detailní zmapování daňových a nedaňových nákladů spolu s podmínkami, které jso u pro obhajitelnost daňové uznatelnosti nezbytné nebo alespoň vhodné.
Jak zdůrazňují autoři lexikonu, „množina všech možných vydání je natolik velká, že ani zákonodárce nemohl přesně specifikovat, co je možné uznat jako daňový náklad a co ne . Jak známo, zákon o daních z příjmů pouze uvádí v paragrafu 24, odstavec jedna, že výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně z příjmů odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpis y. O něco dále v textu zákona se už jenom uvádí případy, které také jsou daňovým nákladem, a určité případy, které jím naopak nejsou.
„Navíc ustanovení zákona nejsou mnohdy ani jednoznačná, dodávají autoři, „takže správce daně přidává svůj pohled (výklad) v pokynech MF řady D, které však nejsou z hlediska zákona závazné. Zatímco poplatník musí být schopen aplikovat ustanove ní zákona schválené zákonodárci ihned poté, co novinky nabudou platnosti, správce daně má tu výhodu, že si názor na aplikaci ustanovení zákona může utvářet ještě několik měsíců či let, než přijde na kontrolu.
Lexikon Daňově uznatelné náklady je uspořádán do šesti základních oddílů, přičemž jeho těžiště je v posledních dvou. Oddíl 5 - Daňové náklady obsahuje abecedně řazené kapitoly o nákladech, které jsou zpravidla (při splnění určitých podmínek) d aňově uznatelné. Oddíl 6 - Nedaňové náklady obsahuje abecedně řazené kapitoly o nákladech, které jsou až na ojedinělé případy daňově neuznatelné. Hesla - jednotlivé náklady - jsou zpracována jednotným způsobem. Obsahují vysvětlení obecných pojmů, právní úpravu, podrobné podmínky a způsob zaúčtování. Texty jsou doplněny četnými příklady s piktogramy označujícími stupeň daňové uznatelnosti či neuznatelnosti. Zařazeny jsou rovněž názory pracovníků finančních ředitelství, které by měly signalizovat určité výhrady nebo připomínky správce daně. Uvedené dva oddíly jsou doplněny věcným rejstříkem, aktuálními informacemi a dalším pomocným aparátem.
Recenzovaný lexikon nemá obvyklou knižní podobu; dodává se v pořadači, takže jednotlivé stránky lze vyjmout. To usnadňuje jejich průběžnou čtvrtletní aktualizaci anebo rozšiřování lexikonu tak, jak to má nakladatelství Verlag Dashöfer v programu.
*) Brychta, I., Pilátová, J. a kolektiv: Daňově uznatelné náklady v obchodních společnostech a u fyzických osob vedoucích podvojné účetnictví, od A do Z. Verlag Dashöfer, Praha 1999, 650 stran, cena 2970 Kč.