Anketa týdeníku EURO mezi TOP manažery
Veřejnost se zájmem sleduje, kterak sociální demokraté hledají programovou shodu s lidovci a unionisty. Zásadní otázkou však je, zda to, na čem se strany shodnou, budou opravdu záležitosti klíčové pro další vývoj země. Rozsáhlá anketa týdeníku EURO, v níž manažeři a podnikatelé odpovídali na otázku, jaké klíčové úkoly stojí před vládou v příštích čtyřech letech, vyznívá celkem jednoznačně. Je zřejmé, že právě při řešení toho, co tito lidé považují za nejdůležitější, budou zmíněné strany jen těžko hledat společný jazyk. Jde především o otázky veřejných financí a daňového zatížení.
Bolavé penze.
Karel Hampl z Deloitte & Touche například zdůrazňuje, že penzijní systém je oblastí nejvíce ovlivňující mandatorní výdaje státního rozpočtu. Jejich výše komplikuje snižování zásahů státu do života občanů. Hampl soudí, že veškeré privatizační příjmy je třeba prioritně věnovat na nastartování penzijní reformy. „V takovém případě navíc není třeba se obávat tlaku na posílení měny, neboť užití privatizačních příjmů na penze by bylo velmi postupné, a tedy rozloženo do mnoha let. Velkou pozornost je třeba věnovat také dalším mandatorním výdajům, tak aby bylo možné v budoucnu dojít ke snížení daňové zátěže, která je při porovnání srovnatelných dat jedna z nejvyšších na světě. Není třeba přitom strašit občany možným vytunelováním fondů - jak občas slýcháme - a přesvědčovat je, že stát za ně rozhodne lépe. Příklad najdeme ve většině evropských zemí. Obecně platí, že silné přerozdělovací efekty otupují zájem o ekonomickou aktivitu,“ odpovídá Hampl.
K tomu dodává, že nová vláda by měla na základě veřejné diskuse, usměrňované odbornou diskusí, stanovit dlouhodobé priority země a její ekonomiky a teprve návazně prezentovat svůj program pro volební období.
Daniel Gladiš z ABN Amro má velmi podobný názor: „Klíčovým úkolem vlády je reforma veřejných financí. Zastavení rychlého růstu dluhu, penzijní reforma, snížení růstu mandatorních výdajů, zpoplatnění školství a zdravotnictví, přitvrzení podmínek pro výplatu sociálních dávek, dokončení privatizace a vstup do Evropské unie.“
Snížení deficitů vidí jako prioritu i Martin Švehla z PP&M. „K tomu je nutné snížit mandatorní výdaje, reformovat důchodový systém a celý systém sociálních jistot a podpor. Zamezit duplicitám a plýtvání, reformovat daňový systém tak, aby daňová zátěž klesla a byla stimulující pro rozvoj ekonomiky. Racionalizovat financování školství, zdravotnictví a policie. Uvést do praxe reformu justice a získat pro Českou republiku výhodné postavení při vstupu do Evropské unie,“ uvádí Švehla.
Veřejné finance leží na srdci i šéfredaktorovi týdeníku Strategie Vladimíru Bystrovovi. „Nová vláda by se měla definitivně odhodlat k reformě financování zdravotní péče, abychom nebyli stále častěji konfrontování s neschopností zdravotnictví nalézat prostředky pro zákroky nutné k záchraně života, zatímco miliardy plynou na státem financovaný nákup aspirinu, ibuprofenu a dalších laciných volně prodejných léků proti bolení hlavy. Vláda by také měla přistoupit k reformě penzijního systému, aby občané v produktivním věku neodváděli do systému vysoké procento svých příjmů, přestože jejich penze v době, až ji začnou pobírat, nedosáhne ani zlomku jejich dřívějších příjmů. Těch příjmů, o něž je stát tak významnou měrou připravoval. Změny si žádá i financování vysokoškolského vzdělání, které by vedlo k větší hospodárnosti a přitom k zachování jeho dostupnosti i pro ty, kteří mají výborné studijní předpoklady, ale nemohou plné financování studia unést,“ odpověděl v anketě Bystrov.
Unijní cestou.
Odpovědi ale většinou zabíraly širší spektrum problémů. Například Radek Pokorný z BNV Consulting považuje za zásadní úkoly vstup do unie a snížení korupce ve státní správě. „Je třeba odříznout politické strany od korupčních peněz z privatizace a zadávání veřejných zakázek. Zajistit vymahatelnost práva především s ohledem na práva věřitelů a investorů. To znamená především netolerovat takzvané vyvádění aktiv. Otevřeně a bez zamindrávkované arogance řešit sousedské vztahy, což znamená vypořádat se civilizovaně s Benešovými dekrety a s Temelínem. Budovat úsporný stát cestou snižování vlivu státu v ekonomice spolu s mírou daňového zatížení a zadlužování. Rovněž je třeba vybudovat efektivní profesionální armádu,“ uvádí Pokorný.
Také generální ředitelka Moravia Translation Eva Fostingerová považuje za nejdůležitější úkol vstup do Evropské unie a s ním související cíle. „Především je to vytváření standardního právního rámce, včetně boje proti korupci. To pomůže podnikatelskému prostředí možná více než populistické návrhy na patnáctiprocentní daň. Klíčová je také podpora vzdělávání a výzkumu, to znamená vzdělanostní společnosti. Vytváření nových pracovních míst bude vyžadovat i odpovídající teoretické vzdělání, nebo vyučení. Důležitá je podpora bytové politiky a odstraňování černého trhu s byty. Je nutné vytvořit přinejmenším jasnou koncepci reformy důchodového a zdravotnického systému.“
Generální ředitel Beneficial Finance František Hlaváč soudí, že většina hlavních úkolů souvisí s naším vstupem do unie, ať už jde o harmonizaci právního řádu či dodržení limitů pro deficity veřejných financí. Kromě toho pokládá za zásadní snížit korupci, vytvořit podmínky pro posílení středního stavu a pomocí systémových opatření podpořit vyvážený růst ekonomiky.
Dokončit privatizaci.
Jiří Hlavatý z Pjsoft říká, že hlavním úkolem vlády bude udržení přílivu zahraničních investic, které posilují platební bilanci a zvyšují efektivnost ekonomiky. Díky nim by mělo být možné postupně snižovat rozpočtové deficity až k dosažení konečného cíle, kterým by měl být vyrovnaný rozpočet bez ohrožení ekonomického růstu a životní úrovně.
Karel Pleva z A.T. Kerney nezapomněl na nutnost dokončení privatizace telekomunikací, energetiky a zbývajících velkých podniků. Jako další významné úkoly vlády vidí zjednodušení podnikání malým podnikům, zvýšení vymahatelnosti práva, urychlení výstavby dopravní infrastruktury (dálniční obchvat Prahy a dálnice do Ostravy). Za vůbec nejdůležitější považuje dostat republiku do Evropské unie.
Pozor na nacionalismus.
V souvislosti se vstupem do unie vidí i jiné než ekonomické problémy například Alexandr Kopeckij, viceprezident Evropské hospodářské komory pro obchod, podnikání a průmysl. „Je nezbytné překonat odmítavé stanovisko občanů ke vstupu do Evropské unie, řešit problémy s přistěhovalci a nelegálními imigranty. Je potřeba podívat se na romskou problematiku reálným pohledem, připustit, jak se věci skutečně mají, a řešit ji ve spolupráci s Evropou. Ta po zkušenostech s tímto etnikem bude mít stále větší tendenci přehrávat tento problém na českou stranu a vydávat ho za českou otázku. Problémy bude mít vláda i s růstem významu Ruska a snahou unie vytvářet společné projekty s Ruskem,“ odpověděl v anketě Kopeckij. „V případě propadu ekonomiky bude těžké vysvětlit, že negativní dopad je globálním jevem a nikoli naším vnitřním problémem. Při poklesu ekonomické výkonnosti lze očekávat, i nárůst nacionalismu a tendencí vydávat problémy za dílo nějakého vnitřního nepřítele,“ dodal.
Státu sluší dieta.
Jasno má i šéf největší české firmy Vratislav Kulhánek ze Škody Auto: „Na prvním místě je vstup do unie v pozici rovnoprávného člena. Hned potom je ale snížení daňového zatížení právnických a fyzických osob. Přitom je však třeba harmonizovat státní příjmy a výdaje v kontextu nižšího přerozdělování prostředků. Za zvážení stojí podpora třiceti až čtyřicetiletých hypoték pro mladé rodiny. Doplnit a zkvalitnit legislativu, zvýšit transparentnost zákonů a předpisů je klíčovým předpokladem pro omezení korupčního prostředí a zajištění vymahatelnosti práva. Vláda také musí vytvořit vhodný politicko- ekonomický rámec pro zásadní a trvalý růst vzdělanosti a vysoké odborné kvalifikovanosti, jako základu pro uplatnění špičkových technologií v Česku. To je předpokladem pro konkurenceschopnost národního hospodářství a prosperitu občanů.“
Václav Baloun ze společnosti Boyden vidí vstup do Evropské unie dokonce jako zásadní prioritu, která rozhodne o tom, budeme-li standardní součástí Evropy s transparentní demokracií, nebo obětí východního vlivu s mafiánskými rysy. „Druhým klíčovým bodem je reforma justice, jako nejpodstatnější součásti služby státu pro občana. S akceschopností justice souvisí i potírání korupce a zločinnosti. Nutná bude přísnější imigrační kontrola.
Vliv státu by měl být celkově omezen a maximální prostor by měla dostat soukromá iniciativa. K tomu vede cesta přes snížení státního rozpočtu, pokračování privatizace a změnu dosud nabubřelého postoje státu k občanovi.“ Kromě toho Baloun volá po penzijní reformě a také po spoluúčasti české republiky v boji proti terorismu.
Sliby se slibují.
V anketě se objevily i priority sociální. Například Jiří Uklein z Živnostenské banky upozorňuje na neudržitelnost stavu, kdy děti z dětských domovů po dovršení osmnácti let věku odcházejí ze zařízení a s deseti tisíci korunami, takže nemají šanci získat ubytování. Proto končí jako bezdomovci.
Eva Kaňáková ze společnosti Casiopea má sice podobné priority jako většina účastníků ankety, je však k budoucnosti poměrně skeptická. Říká: „Každá strana předkládá jiné a přitažlivé preference ve volebních programech a stejně je nedodržuje a neplní. Když jsou potom politici konfrontování se svými předvolebními sliby, tak pokud by zde člověk nežil a neprožíval tu nesplněnou naslibovanou politiku na vlastním těle, musel myslet by si myslet, že tazatel je úplný hlupák, který nic nechápe, a politik neprávem napadaný chudák.“
