Ministr financí Eduard Janota zvažuje amnestii pro daňové úniky. Samozřejmě jako při každé amnestii, je z hlediska neprovinivších se kus nespravedlnosti. Na druhou stranu, z hlediska plnění příjmové stránky státního rozpočtu bývají neotřelá řešení překvapivě účinná.
Auditorská firma PricewaterhauseCoopers odstoupila od deseti svých ročních auditů ruské firmy Jukos, za něž nemůže před akcionáři ručit, protože Michail Chodorkovskij auditorovi neposkytl všechny relevantní podklady. Tím jako by se Chodorkovskij k daňovým únikům sám přiznal. Nejdrzejší z bývalých komsomolců (nyní oligarchů), který porušil dohodu o tom, že protagonisté ruské „prichvatizácie“ nepůjdou do politiky, byl ztrestán. Podnět ostatním oligarchům, aby zkontrolovali svá daňová přiznání, byl posílen vyhlášením jisté benevolence těm, kteří své daňové nesrovnalosti vůči státu sami vyrovnají. Tato metoda cukru a biče prý měla pro ruskou státní pokladnu až nečekaně blahodárný efekt.
Ministr Janota možná usiluje o podobnou synergii. Třeba kalkuluje s tím, že dříve či později budou veřejně exponována takzvaná lichtenštejnská konta, jejichž majitelé mají trestuhodně opomenuty daňové povinnosti v Čechách. Mohli by si spočítat, zda se vyplatí podpořit ministrův nápad s daňovou amnestií, a ulité peníze s určitou ztrátou zlegalizovat – anebo riskovat ztráty neskonale větší, doprovázené devastujícím předvolebním dopadem na spřízněné politické strany. Kdo chce kam…
