Podle většiny manažerů by ČR ruskou kandidaturu podpořit neměla
Mělo by Česko podpořit ruského kandidáta na šéfa MMF Josefa Tošovského?
- Ano 37,1 %
- Ne 50,8 %
- Nevím 12,1 %
Asi shodou okolností potvrdil 21. srpna 2007 bývalý guvernér České národní banky a expremiér Josef Tošovský svou kandidaturu na funkci výkonného ředitele Mezinárodního měnového fondu (MMF). Paradoxní je, že ho do ní nominovalo Rusko. Stal se tak druhým uchazečem o nejvyšší funkci ve fondu. Kromě něho je jím také oficiální kandidát Evropské unie, Francouz Dominique Strauss-Kahn. Kreml uvedl, že v nominaci Tošovského nehrály roli politické motivy, ale profesionální důvody. A není údajně v žádném případě namířena proti Straussi-Kahnovi. Česká vláda však Tošovského kandidaturu nepodporuje a dává přednost francouzskému kandidátovi. Tento názor s ní sdílí 50,8 procenta manažerů.
Nesouhlasí však s nimi tento respondent: „Kůň z vlastní stáje se počítá, i kdyby kulhal.“
A podporu nachází v odpovědi: „Jsem přesvědčen, že nominace Josefa Tošovského na šéfa MMF je šance, kterou Česko nebude mít každý den. Některé šance se prostě v životě neopakují. To, že Tošovského navrhlo Rusko, je bezesporu slibná výchozí základna. Rusko se díky ziskům z exportu ropy dere zpět mezi velmoci, a pokud nemá vlastního kvalitního kandidáta, umožněme mu postavit profesionála, který najde ČR okamžitě na mapě a jenž si Česko neplete třeba se šekem (výslovnost Czech a cheque je bohužel totožná) nebo s Jugoslávií. A na otázku, kde je Praha, rozhodně neodpovídá, že někde ve Vídni či v Amsterodamu. Podpořit společného evropského kandidáta, a navíc Francouze, s nímž se většina našich ministrů včetně premiéra Mirka Topolánka bez tlumočníka ani nedomluví, je dle mne projev bezduchosti, slabošství a ztráty veškeré národní hrdosti. Naopak, naše vládní sestava by měla okamžitě začít lobbovat u vlád střední a východní Evropy a u všech dalších zemí za Josefa Tošovského. Nicméně od této vlády nic rozumného neočekávám. Jediným ministrem se skutečně mezinárodním přehledem je Karel Schwarzenberg, a to je opravdu žalostně málo.
Samotná Česká republika nemá a nikdy nebude mít dost síly, aby kamkoli postavila a prosadila vlastního kandidáta. Díky tomu, že jsem léta pracoval v nadnárodních společnostech, mohl jsem se také často podívat na českou kotlinu ,optikou cizince‘. V důsledku toho jsem si uvědomil zejména malost mnoha tuzemských politiků, kteří asi nikdy nevystrčili nos z ,malého českého dvorečku‘, jenž jim připadá obrovský, protože nic jiného neviděli. Vždyť co vlastně reprezentuje ČR v globálním kontextu? Pouhých deset milionů obyvatel, což je zhruba jedna hlavní třída v Pekingu. Takové jsou, objektivně vzato, naše globální možnosti a důležitost našeho hlasu v jakékoli mezinárodní instituci. Pokud ČR nevyužije tuto šanci, budu to považovat za grandiózní chybu.“
Ne zcela vyhraněný opačný postoj zaujímá manažer: „Existuje-li jedna společná kandidatura za celou Evropskou unii a její kandidát byl již vybrán a nominován, pak ne. Nelze měnit názory a postoje ze dne na den podle aktuálního vývoje situace. Pokud jsme se jako stát vůči EU k ničemu nezavázali, pak by bylo možné kandidaturu podpořit. Přičemž bych otázky případné ,taktiky‘ ruské strany ponechal stranou a nehodnotil je. Nejsem si ale jistý, zda respektive jaký by to pro ČR mělo mít výrazný přínos.“
Obava z reakce Ruska na odmítavý postoj české vlády ke kandidatuře zaznívá v odpovědi: „Domnívám se, že ne. Na podporu, případně nepodporu jeho kandidatury se však nelze dívat ,postaru‘. Tak jednoduché to není. Je totiž otázkou, co odmítnutí udělá s protistranou. Může nám to v budoucnu vrátit něčím jiným, co pro nás může mít zásadní význam.“
Podobně se vyjadřuje i respondent: „Jakákoli koalice Ruska a ČR proti zbytku EU je pro mne nemyslitelná a nepředstavitelná. V tomto případě si kladu otázku, co tím Rusko sleduje, a nenapadá mě nic uklidňujícího.“
Výhrady k odborným schopnostem má další manažer: „Na můj vkus je Josef Tošovský příliš kontroverzní osoba. Nemám tím na mysli ani tak jeho údajnou spolupráci s StB, ale to, co se v českém bankovním sektoru dělo v době, kdy byl guvernérem ČNB. To si lze vysvětlit jen dvěma způsoby: Buď šlo o nedostatek kompetence a nezvládnutí role, kterou má centrální banka zastávat, nebo o záměr. Ať už však šlo o selhání nebo o kriminální aktivity, nepředstavuje to pro mne nejlepší doporučení pro kandidáta na šéfa MMF.“
Odpovídalo 124 manažerů
