Průzkum ukázal, že většina českých byrokratů věří v rozpad EU na tvrdé jádro a slabší okraj
Skutečnost, že Česko má kvůli sporům mezi Úřadem vlády a ministerstvem zahraničí hned dva státní tajemníky pro EU, už nikoho nepřekvapí. Zajímavější je ale pohled na to, co si o dělení evropské politiky na euroskeptické a eurooptimistické křídlo myslí sami státní úředníci. Pokud bychom je totiž rozdělili do pomyslných táborů, měli by „nečasovci“ více příznivců než „schwarzenbergovci“. Vyplývá to alespoň ze studie Trendy české zahraniční politiky, kterou zveřejnila Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Ta v rámci dotazníkového šetření oslovila přes tři stovky respondentů, z toho tři pětiny byrokratů státní správy.
Průměrný český úředník z průzkumu vzešel jako realista, který si myslí, že se EU rozpadne do dvou celků, v nichž poběží integrace odlišným tempem. Téměř devadesát procent dotázaných se domnívá, že se do deseti let sedmadvacítka posune k „vícerychlostní Evropě“, která přitom ještě před několika lety platila za nebezpečí evropského vývoje. Kolem „tvrdého jádra“ unie by tak existovala skupina zemí s volnějším členstvím, která by stručně řečeno do Bruselu delegovala jen ty pravomoci, pro něž se sama rozhodne. „Zda by Česko mělo patřit do akceschopnějšího jádra, nebo ne, jsme ale nezjišťovali,“ podotýká autor průzkumu Jakub Eberle. Přesun kompetencí na společné instituce a posilování nadnárodních prvků je nicméně pro účastníky průzkumu AMO realitou, neboť s ním počítá 70 procent dotázaných. Stejná skupina lidí pak zastává názor, že velké členské země EU budou čím dál více určovat směřování EU bez ohledu na menší státy.
Přílišný optimismus nepanuje ani v nejpalčivější otázce současné EU – krizi eurozóny. Většina oslovených úředníků i politiků si myslí, že i přes přísliby a summity bude situace nestabilní a poznamenaná konflikty mezi členy EU. Evropa bude muset řešit aktuální problémy a na velké projekty tak ani nedojde. Tři čtvrtiny dotázaných jsou přesvědčeny, že vstupem Chorvatska do unie se na následujících deset let zavřou vrátka. I tak se ale celkově většina úředníků domnívá, že význam EU nakonec vzroste. Na rozdíl například od Severoatlantické aliance, v jejíž budoucnost 51 procent respondentů nevěří. „Z průzkumu lze soudit, že Češi vidí v EU sice problémy, nakonec si ale myslí, že se vyvíjejí pro ně příjemným směrem,“ uzavírá Eberle.
Rakušany raději ne
Bez ohledu na budoucnost EU zdůrazňuje průzkum důležitost bilaterálních vztahů. I tady ale český úředník skrývá nejedno překvapení. Zatímco prvořadost Německa v průzkumu zaškrtli úplně všichni, trochu šokující je výsledek u Rakouska. Naše jižní sousedy považuje v zahraniční politice za důležité jen čtvrtina dotázaných – stejně jako třeba Velkou Británii, s níž máme sousedské kontakty nulové, zato je největším euroskeptickým spojencem Česka. Neoblíbenost Vídně tak kopíruje fakt, že Rakušané nejsou dobře hodnoceni ani mezi „obyčejnými“ Čechy, kteří nemají vliv na zahraniční politiku. Třeba loni Centrum pro výzkum veřejného mínění zjistilo, že Rakušané jsou vůbec nejméně oblíbeným sousedem Čechů.
Střední Evropa a často podceňovaná skupina V4 patří naopak mezi nejperspektivnější partnery české politiky. Největší šance na další zlepšování má podle dotazníkového šetření Polsko, Chorvatsko a Slovensko. Jako poslední z tabulky vzešlo opět Rakousko.
Unikátní průzkum AMO je o to důležitější, že čeští úředníci dosud na rozdíl od svých evropských kolegů pracují v právním vakuu. Praha sice kvůli tlaku Bruselu ještě před vstupem do EU v roce 2002 přijala zákon o státní službě, který ovšem jako celek nikdy nevstoupil v účinnost. Jednotlivá ministerstva tak dnes mají své kodexy a služební řády, žádný zákon ale komplexně nevymezuje třeba politickou angažovanost úředníků, jejich podnikání v soukromé sféře, stejně tak jako legislativa neřeší obsazování špičkových úřednických postů.
Zákon u ledu
Některým ministrům, kteří mají potřebu obsadit úřad svými lidmi, to sice může vyhovovat, do státního aparátu to ale vnáší zmatek. Dobře je to patrné právě na kauze konkurujících si státních tajemníků pro EU. Zatímco samotné označení postu je jedním z mála paragrafů služebního zákona, který již devět let platí, náplň činnosti státního tajemníka vymezuje jiný odstavec, který byl uložen k ledu. Vláda se navíc netají tím, že po devíti letech vyčkávání je norma již zastaralá, a tak je třeba vymyslet zákon nový.
Ten by snad již konečně měl vymezit vztah mezi politickým programem a loajalitou úředníka. I když průzkum AMO ukázal, že práce na Úřadu vlády může byrokratům, kteří mají v náplni činnosti EU z hlediska smýšlení, vyhovovat víc než stejný post v Černínském paláci, jedno mají čeští byrokraté stejné. Často jim chybí politické zadání, bez něhož pak v Bruselu působí jako amatéři, kteří nevědí, za jakým názorem stát. „Úředníci potřebují zadání a politici jim ho musejí dát,“ posteskl si na konferenci o EU náměstek ministra zahraničí Jiří Schneider. Ví, o čem mluví. „Pan Evropa“ z Černínu se totiž o stejný post státního tajemníka musí dělit se svým kolegou z Úřadu vlády Vojtěchem Bellingem. A všichni voliči přitom doufají, že když dva v unii dělají totéž, tak to nakonec totéž bude.
Koho máme rádi
(hodnocení vzájemných vztahů na škále 1–5)
Slovensko 1,2
Německo 1,6
Polsko 1,6
Chorvatsko 1,8
USA 2
Indie 2,6
Rakousko 2,6
Turecko 2,6
Rusko 3,1
Čína 3,4
Ukrajina 3,5
pramen: AMO
