Pákistán je také hrozbou, říkali čeští zastánci amerického radaru
Pákistán může být také nebezpečný, ozvalo se z pražského Černínského paláce loni v prosinci. Radar tu tedy nemá být jen kvůli íránské hrozbě. Slova o Pákistánu z úst českých diplomatů zněla nediplomaticky. Islámábád je přece klíčovým spojencem Ameriky a Západu v boji proti terorismu. České ministerstvo zahraničí bylo hlavně rozladěné tím, že Američané Prahu předem neupozornili na novou zprávu amerických tajných služeb, podle níž Írán zastavil vojenský jaderný program. Tuzemští obhájci amerického radaru na českém území byli zaskočeni. V dané chvíli asi nechtěli být vůči Washingtonu a jeho asijskému spojenci diplomatičtí.
Zavraždění pákistánské političky Bénazír Bhuttové veškeré obavy potvrdilo - ano, tam se to může zvrtnout. Na rozdíl od Íránu už Pákistán jaderné zbraně má. Vliv radikálního islámu v některých částech země je obrovský. Teroristická organizace al-Káida a hnutí Tálibán jsou známé z Afghánistánu, ale působí i v Pákistánu. Tito radikálové nenávidí prezidenta Parvíze Mušarafa a nenáviděli Bhuttovou, která by pustila do země americké vojáky. Na místě je ovšem také zamyšlení, proč se vlastně radikálové těší oblibě části obyvatel. Nenese svůj podíl viny pákistánský režim?
Američané řeší „klasické“ dilema: mají podporovat mnohými nenáviděného diktátora, nebo prosazovat demokracii, i když je její zavádění spojeno s rizikem chaosu? V Pákistánu má navíc armáda (jíž Mušaraf donedávna velel) pod kontrolou jaderné zbraně. Bhuttová znamenala pro Washington velkou naději. Měla s Mušarafem vytvořit tandem, který by zajistil jakousi třetí cestu - více demokracie při zachování dostatečné stability. Plán byl zmařen.
Podívejme se ale také do metropole jiné velmoci. Málo se ví o tom, že Pákistánci považují za naprosto klíčové partnerství s Čínou. Je to logické, když tradičním rivalem islámské země je Indie. Z hlediska mezinárodních snah řešit krizi v Pákistánu může být nakonec role Pekingu zásadní.
