Na 70 procent manažerů je proti Přibylovi v SSHR
Vadil by vám Pavel Přibyl na vedoucím postu ve Správě státních hmotných rezerv?
- 1) ano 70,6 %
- 2) ne 20,6 %
- 3) nevím, nemam názor 8,8 %
Organizace, která má takřka dvoumiliardový rozpočet a nakupuje strategické zásoby státu, to je Správa státních hmotných rezerv (SSHR). V nedávné době pronikla na veřejnost zpráva (EURO 38/2004), že by mělo dojít k obměně jejího vedení. Pro jeden z vedoucích postů byl „vyhlédnut“ Pavel Přibyl. Ten musel koncem srpna rezignovat na místo šéfa Úřadu vlády ČR, poté co vyšlo najevo, že velel Pohotovostní rotě Veřejné bezpečnosti, která rozháněla na podzim roku 1989 protikomunistické demonstrace obušky a vodními děly. Zeptali jsme se proto účastníků pravidelné ankety, zda by jim vadil Přibyl na místě, kde se rozhoduje o pravidelné obměně státních zásob ropy, obilí a dalších významných surovin. Více než 70 procent respondentů Manažerského barometru se svěřilo, že by jim Přibyl v této funkci vadil.
První tázaný upozornil na to, jaký příklad je tímto počinem dán celé společnosti: „Jak je vůbec možné, že kdokoli uvažuje beztrestně umístit člověka, který se veřejně angažoval v komunistickém režimu, na odpovědný a dobře placený post. Jestliže současný předseda vlády do svých služeb takového člověka přijal, a takových je řada, měl by z pochybení vyvodit osobní závěry. U nás může politik bez jakékoli odpovědnosti všechno. Uvědomil si vůbec někdo jaký tento viditelný případ dává příklad celé společnosti? Všude visí nápis 'Myslím to upřímně', ale s čím už tam není.“
Proč je takový humbuk, kvůli jedné funkci a jejímu obsazení, ptá se tento dotazovaný. Vždyť lidí s podivnou minulostí je v Česku hodně a na málokterého si všichni ukazují prstem: „Docela by mě zajímalo, jakou má pro takový post pan Přibyl odbornou kvalifikaci. Ale nebuďme vůči němu nespravedliví… Kolik dalších takových osob s podivnou minulostí a bez jakékoliv kvalifikace se vyskytuje na vedoucích postech v nejrůznějších úřadech a státních institucích. Pan Přibyl měl vlastně jen smůlu, že to na něj prasklo, když to se svými ambicemi trochu přehnal. To vše je ale jen další důsledek našeho zparchantělého politického systému. Dokud nedojde ke změně ve způsobu obsazování politických funkcí, tak se budou vedoucí posty obsazovat tímto kuriózním způsobem.“
I autor následující odpovědi konstatuje, že nikdo při obsazování klíčových míst nezvažuje, jaké odborné předpoklady pro danou funkci kdo má. Je pro něj rovněž zarážející, jak je možné přidělovat trafiky bez toho, aby se posuzovala profesionální průprava a schopnosti toho kterého šéfa: „Pana Přibyla sice osobně neznám, pouze se o něm dovídám z masmédií, že v minulosti velel na nějaké nižší velitelské funkci ve VB. V České republice podle mého názoru dodnes existují desítky, možná i stovky podobných pánů Přibylů, kteří si v minulosti nějakým způsobem zadali s komunistickým režimem. Pan Přibyl ani kdokoli jiný mi nevadí na žádném místě, pro které má odborné předpoklady, to znamená, zda bude na této pozici působit jako profesionál. Z tohoto pohledu mi nevadí. Spíše mě na celé situaci zaráží skutečnost, že jsem se dosud z žádných médií nedozvěděl, jak na tom pan Přibyl vlastně profesionálně je, co umí, co už pro roce 1990 „bez obušku v ruce“ dokázal a jak umí anglicky, jaké má předpoklady pro zvládnutí nové pozice. Pokud by byl profesionálně zcela mimo, tak je to neodpustitelná chyba vedení organizace obsadit jej do pozice, na kterou prostě nemá. Pokud má ale pan Přibyl na Správě státních hmotných rezerv dostat nějakou trafiku, ať raději dělá toaletáře na hlavním nádraží, lidé jej alespoň občas pozdraví a nebudou mu mít tendenci na potkání rovnou plivnout do obličeje.“
Manažerský úspěch má mnoho pestrých stránek. Rozhodně mezi ně patří umění obklopit se správnými lidmi, kteří budou respektováni okolím a budou mít odpovídající výsledky. Tato schopnost podle názoru tohoto účastníka ankety premiéru Grossovi chybí: „Mně by tam nevadil sám o sobě. To není tolik politická funkce. Mně by více vadilo, kdyby tam byl dosazen. To by bylo ještě horší, než kdyby zůstal vedoucím úřadu vlády. Prostě z tohoto principu se to nesmí stát. Jinak jsme tam, kde jsme byli. Pak by ale termín „Grosstapo“ dával jasný, zcela čitelný význam a nebyla by to jen novinářská nadsázka. Přečtěte si pozorně, jak popisovala paní Špidlová pana Grosse. Z toho lze hodně vyčíst. Budu velmi rád, pokud by se dostaly ven zvukové nahrávky předsednictva ČSSD o pádu Špidly. Gross zkrátka neumí v personálních věcech chodit.“
Následující reakce je ze stejného soudku a její autor pochybuje o tom, zda vůbec něco myslí premiér upřímně: „Nevidím, co by této oblasti přinesl a celé to považuji za trafiku člověka blízkého panu premiérovi. Obecně si myslím, že takový člověk nepatří do politiky a tato 'kompenzace' ukazuje, jak upřímně to pan premiér a ČSSD myslí.“
Není jasné, proč se do nepolitických funkcí nevybírají lidé formou výběrového řízení. Každý jiný postup svádí zbytečně ke spekulacím: „Nevadil by mi Pavel Přibyl na vedoucím postu ve Správě státních hmotných rezerv, vadí mi proces, jakým by se k tomuto postu dostal. Myslím, že pro nepolitické funkce by se běžné výběrové řízení hodilo více než volba rukou Grosse - na to si ovšem asi v Čechách prostě budeme muset počkat. Výběrové řízení by nejspíš ukázalo, zda nevýhody faktu, že státním zaměstnancem je člověk s problematickou minulostí, převáží profesionální schopnosti Pavla Přibyla. Jako rizikový faktor bych však viděl vztahovou provázanost činovníků minulého režimu, a tedy možné konflikty zájmů z těchto vztahů vyplývající.“
Asi se nebude česká politická garnitura moc podivovat nad lhostejností občanů, kterou projeví například při podzimních krajských a senátních volbách. Vždyť se čím dál tím více potvrzuje, že „hlas lidu“ nikoho nezajímá. Kauza Přibyl je toho jen důkazem: „Veřejnost již dala jednou silně najevo, že lidé, kteří působili ve vedoucích postech minulého režimu, by neměli působit ve vedoucích veřejných postech současného režimu. A to i kdyby to byli andělé, kteří měli v minulosti jenom zastřenou mysl.“
Další tázaný se domnívá, že když ještě funguje státní správa pro strategické suroviny, tak je pak jedno, zda v ní pracuje člověk s tak kontroverzní minulostí: „Mně vadí samotná Správa státních hmotných rezerv, protože je to relikt státního plánován,í a možná že přítomnost Pavla Přibyla v této instituci tomu všemu dodává jakýsi kafkovský půvab.“
Moudře se zachoval tento manažer, který si chce zachovat chladnou hlavu a duševní zdraví. Svým konstruktivním přístupem dává všem na vědomí, že úspěch v podnikání není naštěstí na osobě kohokoliv přímo závislý: „Rozhodl jsem, že se takovými a podobnými věcmi nebudu rozčilovat ani znepokojovat, protože stejně nastanou nezávisle na ojedinělém nesouhlasu. Jsou mnohem horší věci ve společnosti české, a to by se jeden až sebepoškozoval, kdyby si to moc bral. Navíc úspěch a spokojenost jednotlivce či byznys jako takový na osobě pana Přibyla či jiných nestojí.“
Obdobně a s nadhledem reaguje ten, kdo zpracoval následnou stručnou reakci: „Nad mstu jsem povznesen.“
O krátkodobé historické paměti svědčí postoj posledního dotazovaného. Zajímavé je, že je schopen srovnávat dnešní situaci s padesátými léty: „Kdy už přestane hon na čarodějnice? V padesátých letech byli perzekuováni kulaci a podnikatelé. Dnes - patnáct let po změně systému - stále honíme komunisty.“
Odpovídalo 102 manažerů
