Obnovení řízení s bývalým šéfem Centra kuponové privatizace Jaroslavem Líznerem se zadrhlo. Ministr vnitra Stanislav Gross totiž zakázal svědčit u soudu bývalému policistovi Petru Hochovi. Ministr odůvodnil zákaz možným ohrožením příslušníka či jeho rodiny. Tento argument je směšný a podezřelý.
Hochovi už bylo zakázáno vystoupit se svědeckou výpovědí v době konání procesu s třetím účastníkem schůzky, po níž byl Lízner zadržen, a který na rozdíl od policejního provokatéra Luboše Sotony tvrdil, že o žádný úplatek nešlo. Mimochodem, tento očitý svědek byl obviněn z křivého svědectví, aniž by bylo o jeho vině dodnes, po osmi letech, rozhodnuto. Tehdy Hochovi svědeckou výpověď zakázal jeho nadřízený. To také vysvětluje zpoždění, s nímž se se svým svědectvím přihlásil. Rozhodně více než šeptanda o údajném uplacení Líznerem. Ale i to by se nejprve muselo dokázat a pouhým obecným podezřením nelze odůvodnit upření ústavního práva na obhajobu. Navíc mlčenlivost platí pět let od uzavření případu, a ne pět let od skončení služebního poměru. I pokud by zákaz měl opodstatnění v době, kdy šlo o živý případ, dnes, po devíti letech, toto tvrzení neobstojí. Z logiky věci navíc vyplývá, že svědek je naopak ohrožen jen do doby, než je výpověď soudně zaprotokolována. Soud přitom může rozhodnout o neveřejném líčení a zavázat účastníky mlčenlivostí. To vše Gross musí vědět. Za jeho jednáním lze proto spíše vystopovat snahu, aby případné vyvinění Líznera nezpochybnilo fabulaci ČSSD o kuponové privatizaci coby loupeži století.
