(reakce na hlavní téma v Profitu č. 8/2006) Problémem nejen české politiky je, že se všichni chtějí zavděčit všem. To přece nelze. Nedokážu si představit stranu, která nabízí zároveň podnikatelskou volnost a zároveň ochranu sociálně slabších, podobně jako se třeba ODS i ČSSD chvílemi staví do role liberálních stan, chvílemi konzervativních.
(reakce na hlavní téma v Profitu č. 8/2006)
Problémem nejen české politiky je, že se všichni chtějí zavděčit všem. To přece nelze. Nedokážu si představit stranu, která nabízí zároveň podnikatelskou volnost a zároveň ochranu sociálně slabších, podobně jako se třeba ODS i ČSSD chvílemi staví do role liberálních stan, chvílemi konzervativních. Snaha neurazit a neodradit nikoho = nezaujmout nikoho. Pro každého něco = pro nikoho nic pořádného.
Jedinou stranou, která předem definovala svůj okruh voličů (tj. že chce zaujmout určitou skupinu voličů a „nezajímají“ ji další), je Strana zelených, jak jsem se dočetl v (od vás z dnešního pohledu prozíravém!) rozhovoru na začátku roku v Profitu. To mne velice zaujalo.
Politika chce odvahu a chce jasně říkat ANO, ANO, NE, NE. Žádné chytré horákyně, ale jasné, srozumitelné ideje, které sice může obrousit kompromis, ale ne zcela zničit, jako tomu bylo v případě ODS a její ochoty k opoziční smlouvě. Nebo bohužel v případě US-DEU pod vedením pana Němce.
Václav Liška
