Co zbude z Libeskinda?

Ground Zero v roce jedna

Otázka dalšího využití Ground Zero, místa, na němž stávaly věže Světového obchodního centra zničené při útocích z 11. září 2001, se vynořila ještě dřív, než byly odklizeny jejich trosky. Spektrum se rozpínalo od požadavku, aby byl celý prostor přeměněn v park a památník, až po návrhy postavit Dvojčata v jejich původní podobě.

Že se na Ground Zero bude znovu stavět, bylo jasné velice záhy. Hlavní otázka už nezněla zda, ale jak.

Koncem letošního února uplyne už rok od chvíle, kdy byl hlavním architektem nového Světového obchodního centra vybrán Daniel Libeskind. Stavět by se mělo začít v létě, ale jestli podle Libeskindova projektu, není ani zdaleka jasné.

Na scéně Silverstein

Město a stát New York svěřily koordinaci dalšího rozvoje celé postižené oblasti nově vytvořené společnosti Lower Manhattan Development Corporation (LMDC). Věc se tím však usnadnila jen částečně. Necelé dva měsíce před útoky totiž bylo Světové obchodní centrum na 99 let svěřeno do nájmu developerské firmě Larryho Silversteina. Jelikož ani on nemohl jít proti vůli úřadů, oběma stranám nezbylo, než hledat společnou řeč.

První návrhy, které LMDC a Larry Silverstein v létě 2002 představili, veřejnost jednoznačně odmítla. V druhém kole proto byla vypsána mezinárodní architektonická soutěž. Vybraný návrh architekta Daniela Libeskinda se líbil skoro všem.

Jeho vize nabídla každému něco. Na jedné straně šlo o emocionálně silný pomník připomínající nenahraditelnou ztrátu, kterou New York utrpěl, na druhé hrdé architektonické gesto, kterým město dávalo najevo, že není útoky pokořeno. Vše navíc zabaleno do komplikovaného symbolismu, odkazujícího k osudnému 11. září i k tradici amerického boje za nezávislost. Charakteristickými prvky projektu byla zejména asymetrická věž tyčící se do výše 1776 stop (541 metrů) a odhalené základy zničených Dvojčat.

Partneři k pohledání

Libeskindovo studio pro tak velkou zakázku postrádá dostatečné kapacity, a tak bylo od začátku zřejmé, že k projektu bude muset být přizván další partner. Výběr druhého architekta, respektive druhého týmu, byl ponechán na volbě Larryho Silversteina. Ten si v červnu 2003 vybral obří projektantskou firmu Skidmore, Owings & Merrill (SOM), vedenou architektem Davidem Childsem. K nejznámějším stavbám SOM patří Sears Tower v Chicagu, svého času nejvyšší mrakodrap světa.

Těžko si představit kontrastnější dvojici: vizionáře Libeskinda, který nikdy nepracoval na komerčním projektu, a Davida Childse z firmy, jež staví obří kancelářské budovy po celém světě. Problémem bylo, že nikdo neurčil, který z nich by měl mít hlavní slovo. Zprávy o jejich sporech na sebe nenechaly dlouho čekat. V americkém tisku se brzy začaly objevovat spekulace, zda Libeskindův projekt nebyl jen krytím Silversteinových ryze komerčních plánů.

Silverstein získal u veřejnosti špatné jméno už tím, že žádal, aby zničení Světového obchodního centra bylo kvalifikováno jako dvě samostatné pojišťovací události. Místo přibližně 3,5 miliard dolarů by pak od pojišťoven inkasoval rovnou dvojnásobek. Soud prozatím v srpnu 2003 argumentaci jeho právníků odmítl a oba útoky uznal za jedinou pojišťovací událost.

Architektura versus politika

Začátkem října 2003 Silverstein oznámil, že další tři věže nového Světového obchodního centra, se kterými Libeskindův projekt počítá, navrhnou světoví architekti Norman Foster, Jean Nouvel a Fumihiko Maki. Nakolik jde o vážně míněný záměr a nakolik jen o Silversteinovu snahu napravit si pošramocenou pověst, není jisté. Ostatně, téma dalších budov zatím není na pořadu dne a LMDC volbu tří jmenovaných architektů oficiálně nepodpořila.

Jako hlavní arbitr ve složitých jednáních mezi všemi zúčastněnými začal v průběhu loňského roku stále častěji vystupovat guvernér státu New York, republikán George Pataki. Z jeho rozhodnutí byl také přijat ambiciózní časový harmonogram, počítající se zahájením stavby letos v létě. Shodou okolností se koncem srpna 2004 v New Yorku uskuteční celonárodní konvent Republikánské strany, který formálně potvrdí George Bushe jako republikánského kandidáta pro listopadové prezidentské volby.

Nejdražší je nádraží

První stavbou, která má na Ground Zero vyrůst, je plánovaná dominanta - více než půl kilometru vysoká Věž svobody. Návrh vypracovaný společně Libeskindem a Childsem byl veřejnosti představen loni před Vánoci. Z původní Libeskindovy vize se zachoval nepravidelný půdorys věže a v hrubých rysech i její silueta. Plánovanou střešní zahradu nahradila otevřená nástavba z ocelových lan a nosníků, ve které budou umístěny větrné turbíny, generující část elektrické energie pro provoz budovy.

Začátkem letošního roku byly představeny další dvě dílčí části nového centra - památník obětem útoků a dopravní terminál. Návrh památníku od architektů Michaela Arada a Petera Walkera zvítězil mezi více než pěti tisíci přihlášenými projekty. Počítá s využitím půdorysů zničených věží jako mělkých vodních bazénů zrcadlících oblohu. Vlastní památník pod nimi pak pracuje hlavně se symbolikou stékající vody, jež v podzemí vytváří souvislou vodní stěnu prozářenou denním světlem. Sdružení rodin obětí vítězný návrh odmítlo a vyzvalo k opakování soutěže.

Příznivě naopak veřejnost přijala návrh na nový dopravní terminál od španělského architekta Santiaga Calatravy. Dominantou projektu je hala zaklenutá bíle natřenou konstrukcí ze skla a oceli, jež připomíná dvojici ptačích křídel. Měla by stát na volném prostranství, které Libeskind ve svém původním projektu nazval Klín světla. Právě 11. září by totiž prostor navrhovaného náměstí ozářilo slunce od okamžiku, kdy došlo k nárazu prvního letadla, až do chvíle, kdy se zřítila druhá věž.

Calatrava vyšel z Libeskindova konceptu, přidal však další prvek. Klenba haly by měla jít široce otevřít, což ještě zvýrazní působivost světelné hry, se kterou oba architekti počítají. Nový dopravní terminál s křížením čtrnácti linek metra a zastávkou příměstských vlaků má být nejdražší stavbou celého projektu. Cena je odhadována až na dvě miliardy dolarů a začít stavět by se mělo počátkem roku 2005.

Navrch má Childs

Na to, jak problematicky měla podle očekávání spolupráce mezi Libeskindem a Childsem fungovat, byl jejich společný návrh Věže svobody pro většinu kritiků příjemným překvapením. Zdá se, že silnější pozici má v danou chvíli Childs. V tomto konkrétním případě však patrně ku prospěchu věci. Libeskind s mrakodrapy žádnou zkušenost nemá a jeho původní projekt byl vytvořen hlavně s ohledem na symboliku místa, méně již z hlediska možností praktického využití stavby.

V případě památníku je ale rozchod s Libeskindovou vizí naopak poměrně nešťastný. Ačkoliv se vítězný návrh zdánlivě drží původního konceptu, ve skutečnosti je nesen myšlenkou zcela odlišnou. Zatímco Libeskind chtěl odhalit neporušené základy budov, aby symbolicky poukázal na trvalost a pevnost amerických hodnot, v Aradově a Walkerově návrhu fungují půdorysy Dvojčat jen jako připomínka toho, co bylo ztraceno. Tento rozdíl je patrný už z názvů obou projektů - první se jmenuje Základy paměti, druhý Zrcadlení nepřítomného.

Všechny návrhy nicméně mají ještě daleko k finálním architektonickým projektům. Zcela otevřená pak zůstává otázka, jak a kdy budou řešeny další části komplexu - muzeum a kulturní centrum. Dá se předpokládat, že přinejmenším při jejich realizaci Libeskind dostane větší volnost. Na tomto poli je koneckonců jedním z nejlepších.

Daniel Libeskind Narodil se v roce 1946 v Polsku, odkud s rodiči koncem padesátých let emigroval do Izraele. Později se celá rodina přestěhovala do Spojených států. Po absolvování studií v New Yorku se místo pro praxi rozhodl pro dráhu akademika a teoretika architektury. Nastoupenou cestu opustil až po té, co jeho projekt v roce 1989 zvítězil v soutěži na Židovské muzeum v Berlíně. Emocionálně nesmírně působivá stavba byla dokončena až o deset let později. Z Libeskinda se rázem stal vyhledávaný autor muzeí a galerií. Většina jeho projektů se však zatím nalézá ve stadiu rozpracovanosti. Nejnovější dokončenou realizací je Imperial War Museum v Manchesteru, otevřené pro veřejnost v roce 2002.