Odstoupení od smlouvy by stát přišlo na dvě miliardy
Nejdražší českou dálnici všech dob, D 47 do Ostravy, bude stavět izraelská firma Housing & Construction. Ministr dopravy Milan Šimonovský otočil o stoosmdesát stupňů a nedávno připustil, že jiné řešení fakticky neexistuje. Od svého nástupu do funkce však opakovaně prohlašoval, že ve smlouvě na 125 miliard korun jsou příliš velká rizika pro stát, a pokud Izraelci neustoupí, může být dálnice stavěna jiným způsobem. To nakonec připouštěl i premiér Vladimír Špidla, kromě jiného i v rozhovoru pro týdeník EURO.
Hned, nebo později.
Nyní však jdou do vlády pouze dvě varianty rozhodnutí o připravené smlouvě o financování. První uvádí, že vláda pověří ministra dopravy, aby okamžitě smlouvu podepsal a začalo se stavět. Druhá varianta počítá s tím, že by se dále vyjednávalo a podpis smlouvy i zahájení stavby by se posunuly patrně na jaro. Rozhodujícím faktorem, který přiměl vládu změnit názor na problematický kontrakt, je pravděpodobně výše náhrady, kterou by musel stát uhradit H&C. Média uvádějí odhady, že jde o půl miliardy korun. Skutečnost je však dramatičtější. Dobře informovaný zdroj z ministerstva dopravy tvrdí, že investor vynaložil na přípravné práce již 60 až 70 milionů eur, což je částka blížící se dvěma miliardám. Pokud by vláda odstoupila od smlouvy prosazené především Milošem Zemanem, musela by tyto náklady s největší pravděpodobností uhradit. Zdroj považuje za nezbytné, aby vláda rozhodla o smlouvě co nejdříve, protože emisi dluhopisů - s níž počítá model financování - lze na evropských trzích umístit nejpozději na počátku prosince a potom až po polovině ledna. Mezitím se může zhoršit situace na finančních trzích a celá emise podražit.
Problémy s riziky ve smlouvě by měl řešit takzvaný „nezávislý odborník“, tedy instituce, či speciálně vytvořená skupina právníků, finančních expertů a stavebních specialistů, která má řešit případně spory mezi státem a investorem. Nezávislý odborník takto funguje u většiny velkých projektů, na nichž participuje veřejný a soukromý sektor. Tendr na tohoto nezávislého odborníka by měl být vyhlášen v nejbližší době. Ve výběrové komisi bude zastoupeno ministerstvo dopravy i investor, tedy Housing & Construction.
Na sněmovní kobereček.
I přesto, že se Izraelcům podařilo přesvědčit i novou vládu, nemusejí mít zdaleka vyhráno. Severomoravský poslanec ODS Martin Říman je přesvědčen, že kontrakt, při němž na sebe stát bere odpovědnost za zaplacení stamiliardových částek, by měl být projednán v Poslanecké sněmovně. Soudí, že to dokonce vyplývá ze zákona o rozpočtových pravidlech. Určitý prostor pro samostatný postup však vládě dává zákon o pozemních komunikacích. Říman chce proto na nejbližší schůzi navrhnout novelu tohoto zákona a přinutit vládu, aby o financování D 47 jednala s poslanci. „Jestliže vláda jednala s parlamentem o gripenech, lze těžko zdůvodnit, proč by nejednala o dvakrát vyšším zadlužení v případě dálnice,“ říká logicky Říman. I on však považuje dálnici za potřebnou.
Spěchej pomalu.
Nynější špatné dopravní spojení opravdu limituje rozvoj Moravskoslezského regionu. Za současnou situaci však nesou odpovědnost i ti, kteří velmi vehementně bojují za dálnici. I kvůli nim nebylo zvoleno dostačující a mnohem levnější řešení spočívající v modernizaci dosavadní rychlostní komunikace a vybudování moderních přivaděčů do města. Dopravní analýzy přitom jednoznačně dokazovaly ekonomickou neefektivnost stavby dálnice, což se ještě prohlubovalo při porovnání s levnějším řešením. Špatnou dopravní situaci využil v předminulých volbách expremiér Zeman a slíbil ostravským voličům, že jeho vláda začne dálnici skutečně stavět. Stavba byla v minulých letech skutečně zahájena, a to hned nadvakrát, jednou v roce 1997 a podruhé letos na jaře. Ve skutečnosti se ale staví pouze městský úsek dlouhý 2,5 kilometru. Přitom na začátku roku 2001 byla bez výběrového řízení vybrána společnost H&C se zdůvodněním, že se tak zahájení stavby urychlí. Výsledkem však je, že o smlouvách se vyjednává už téměř dva roky. Investor jednoznačně požaduje, aby stát převzal velký díl rizik, která odborníci - a dokonce i původní poradenská společnost ministra dopravy Mott MacDonald - označili za nepřiměřená. Jde především o možná zpoždění, kdy se stát může dostat do problémů s výkupem a přípravou pozemků. Pak by náklady na zpoždění šly na vrub státního rozpočtu. Cena stavby osmdesátikilometrové dálnice se po velkých tahanicích ustálila na 49 miliardách, když původní návrh investora byl 55 miliard. Po započtení úroků za třicet let a nákladů na údržbu dálnice by se celkové výdaje státu na dálnici měly vyšplhat na 125 miliard korun. Roční splátky se mají pohybovat kolem pěti miliard. I to výrazně převyšuje současné možnosti státu, protože v posledních letech se investice do celé dálniční sítě v České republice pohybovaly mezi čtyřmi až pěti miliardami ročně.
