Oblékala hollywoodské hvězdy Grace Kellyovou či Audrey Hepburnovou a slavným se stal i její parfém Chanel No. 5. Vedle toho se jí podařilo definovat trend decentní dámský styl, který se stal předobrazem ošacení dnešních podnikatelek. Taková byla francouzská módní návrhářka Coco Chanel, jedna z největších osobností světové módy.
Foto: Chanel.com
Navrhovala a sama nosila elegantní, přesto pohodlné oblečení. Její modely měly hodně sportovních a pánských prvků, neubíraly ale ženám na kráse. Coco Chanel dělala vždy věci po svém a nenechala si do ničeho mluvit. V době, kdy všechny ženy začaly nosit vyčesané drdoly, Coco si vlasy ostříhala nakrátko, aby se odlišila. Když se upínaly do korzetů, ona ho vyměnila za jednoduché černé šaty. Nabádala ženy k větší odvaze a otevřenosti, což prosazovala i ve své módě. Nebála se nových věcí a jako první odhalila například ženská kolena.
Když se dnes vysloví jméno Coco Chanel, téměř každý si představí štíhlou, elegantní designérku, která byla průkopnicí dámského krejčovství a stala se nejúspěšnější návrhářkou všech dob. Její začátky ale nebyly lehké a ona sama se stala zářným příkladem toho, jak se z chudoby dostat až na vrchol.
Osudový psík
Narodila se 19. srpna 1883 jako Gabrielle Bonheur Chanel ve francouzském městečku Saumur v nemanželském svazku podomního obchodníka Alberta Chanela a jeho družky Jeanne Devolleové. Měla celkem čtyři sourozence – sestry Julii a Antoinettu a bratry Alphonse a Luciena. Matka ale hned roku 1895 zemřela na tuberkulózu a otec, který byl neustále na cestách, se o rodinu starat nechtěl. Děti se proto dostaly do sirotčince, kde budoucí slavná návrhářka zůstala až do dospělosti.
Po šesti letech ji spolu se starší sestrou Julií přijali do klášterní školy Notre Dame v nedalekém Moulins, kde se mimo jiné naučila šít. I přesto, že už ve 20. letech začala pomáhat své tetě v obchodě s oděvy a získala pověst vynikající švadleny, jí to stále víc táhlo do nočních klubů v Moulins a Vichy, kde si po večerech přivydělávala zpíváním. Právě zde pak získala i svou životní přezdívku podle písničky Qui qu‘a vu Coco o Pařížance, které se ztratil pes jménem Coco.
| Téma: Ženy v byznysu |
- Ženy v byznysu: Trnitá cesta na vrchol
- Jak VAVI porazila čínskou konkurenci vlastní sítí obchodů s košilemi
- Radka Pekelská: Chceme v podnikání více žen
- Eliška Hašková Coolidge: I prohra pomůže k úspěchu
- Helena Kohoutová: Ženy jsou v podnikání velmi příjemné
- Zhang Xin: Miliardářka z Pekingu, kterou svět obdivuje a Číňané zatracují
- Coco Chanel: Nejúspěšnější módní návrhářka všech dob
- Módní svět Hany Podolské: Šaty pro ženy ministrů i slavné herečky
Vystupováním v kabaretu si sice moc nevydělala, měla prý slabý hlas a v zadních řadách ji často nebylo slyšet, přesto na sebe strhávala pozornost. Její účesy, styl oblékání i sebevědomí byly už tehdy velmi výjimečné a dávaly tušit budoucí kariéru.
Láska s kloboukem
Do vyšší společnosti ji uvedl jeden z milenců, bohatý chovatel koní Étienne Balsan, majitel zámku v Royallieu u Compiègne. Díky němu poznala inspirativní svět žokejů i společenskou část dostihů, kde ženy nosily výrazné klobouky. Přestěhovala se do jeho luxusního sídla a skříně měla plné nejdražších modelů. Její živelnou povahu to však nezměnilo, právě naopak. Nesnášela strojené úsměvy, dlouhé hovory o ničem a především ohromné nepraktické šaty tehdejších dam. Zamilovala se do pohodlné pánské módy, procházela se po rozlehlých zámeckých zahradách v pánských kalhotách a umně přešitém saku. Všechny návštěvy šokovala a svého milence bavila. On ji ale už trochu unavoval, brzy ho proto vyměnila za mladého britského diplomata Arthura Capela, přezdívaného Boy. Ten se stal její životní láskou a zároveň odstartoval i její podnikatelskou kariéru.
Coco totiž už při známosti s Balsanem začala navrhovat klobouky pro přátele a tato záliba se jí stala velkým koníčkem. S Capelovou finanční pomocí si proto roku 1910 otevřela svou první kloboučnickou dílnu v pařížské ulici Cambon. Jen u klobouků ovšem dlouho nezůstalo a v ateliéru začaly vznikat i celé kostýmy. Následoval butik v Deauville a roku 1916 se firma rozrostla také o salon ve známém luxusním letovisku Biarritz. Úspěch byl nečekaně velký, Coco proto brzy Capelovi všechny dluhy splatila a postavila se na vlastní nohy.
| Coco Chanel (1883-1971) |
| Narodila se 19. srpna 1883 jako Gabrielle Bonheur Chanel ve francouzském městečku Saumur (300 kilometrů jihozápadně od Paříže). Od 12 let vyrůstala v sirotčinci, šít se naučila v klášterní škole. Nejprve ale chtěla být zpěvačkou a díky výstupům v kabaretech v Moulins a Vichy získala i přezdívku Coco. Počátkem 20. století se začala věnovat šití klobouků a roku 1910 si s přispěním Arthura „Boye“ Capela otevřela v Paříži první kloboučnictví. Sortiment brzy rozšířila také o další zboží a ve 30. letech už ovládala rozsáhlou síť krejčovských podniků. Módní svět obohatila o tvídový kostým, „malé černé“ šaty, námořnický kabátek, dámská pyžama či parfém Chanel No. 5 s květinovou vůní. Zemřela 10. ledna 1971 ve věku 88 let. |
Číslo pět žije
V její první ucelené kolekci se objevily originální košilové šaty (jednodílný volný oděv, který se nosil bez korzetu, svázaný v pase nebo na bocích) či proslavené „malé černé“ šaty se sníženou pasovou linií a radikálně zkrácenou délkou. Do dámské módy pak zavedla také úplet, který byl do té doby považovaný za materiál vhodný pouze pro výrobu prádla.
Opět slavila úspěch a mezi módními návrhářkami zanedlouho neměla konkurenci. Navrhovala košilové šaty z žerzeje, pletené vesty, vlněné twinsety a vynalezla v podstatě i dámské sportovní oblečení. Odvážně kombinovala ženské prvky s mužskými a bez ostychu spojovala jednoduchost s luxusem. Její filozofií bylo vnést módu ze světa aristokracie a vyšších tříd do ulic a umožnit nositelce každého modelu cítit se sama sebou. S oblibou přitom říkala, že „není ošklivých žen, jsou jen ženy, které se neumějí udělat krásnými“.
Dvacátá léta minulého století prožila v nadšení pro svou práci. Oblékala nejen celebrity, ale také obyčejné manželky obyčejných mužů, aniž by mezi nimi rozlišovala. Šilo pro ni více než 300 lidí a jméno budoucího impéria získávalo postupně na vážnosti. Roku 1921 začala Coco spolupracovat s brat-
ry Wertheimerovými a za pomoci známého voňavkáře Ernesta Beauxe uvedla na trh také svůj slavný parfém Chanel No. 5. Jeho hlavními složkami byly růže, jasmín a také několik do té doby zavrhovaných syntetických látek. Pětka bylo autorčino šťastné číslo a sázka na něj i tentokrát vyšla – parfém v elegantním art-decovém flakonku se stal absolutní senzací a dodnes prakticky nemá konkurenci. Marilyn Monroe o něm dokonce svého času prohlásila, že je jedinou věcí, kterou nosí do postele. Není proto vůbec s podivem, že právě tento parfém byl roku 1987 zařazen do prestižní „voňavkové síně slávy“ FiFi.
Co milenec, to nápad
Ve 30. letech byla Coco Chanel na vrcholu tvůrčích sil. Navrhovala divadelní, baletní a filmové kostýmy pro několik hollywoodských velkofilmů a přátelila se například s Pablem Picassem či Maxem Jakobem. Její podniky měly dohromady už přes 3 500 zaměstnanců a z kdysi nepříliš úspěšné kabaretní zpěvačky se stala nejbohatší módní návrhářka Francie.
Jejím hlavním závodem zůstal původní ateliér v ulici Cambon. Skrz celou čtyřpatrovou budovu si navrhla originální schodiště se systémem zrcadel, ze kterého viděla do všech pater, kde se vyráběly modely podle jejích návrhů. V prvním patře si zřídila originální luxusní byt, ve kterém ovšem nebydlela, jen tam vedla obchodní jednání. Sama přešla jen úzkou ulici a zadním vchodem vstoupila do sousedního hotelu Ritz, kde měla dlouhodobě předplacené apartmá (od personálu vždy řádně provoněné parfémem Chanel No. 5).
Jediné, co se jí nedařilo, byl rodinný život. Nikdy neměla děti a především ve stáří se cítila hodně osamělá. O muže přitom nouzi neměla a vystřídala jich celou řádku. Přednost dávala charizmatickým boháčům, od kterých se nechávala hýčkat. Po Balsanovi s Capelem prožila například románek se světoznámým skladatelem Igorem Stravinským, nějakou dobu žila s ruským velkoknížetem Dimitrijem Romanovem a okouzlila i britského vévodu z Westminsteru. Její přelétavá povaha vážnějším vztahům bránila. Časté milostné avantýry byly ale přesto k něčemu dobré – přinášely totiž vždy novou módní inspiraci. Od velkoknížete Dimitrije si Coco vypůjčila rubášku, typickou ruskou košili, kožichy, kožešiny a výšivky. Z jachtařské výstroje vévody z Westminsteru si pak odnesla námořnická trička, pozlacené knoflíky, bílé výložky či tvídové vesty.
Velmi milovala šperky, nejvíc dlouhé šňůry perel a brože, které nesměly chybět u žádného modelu. Roku 1932 pak představila i vlastní kolekci šperků Haute Joaillerie, věnovanou platině a diamantu.
Válečný škraloup
Po vypuknutí druhé světové války Coco Chanel většinu svých salonů zavřela. V provozu zůstal jen jeden, ve kterém se prodávaly šperky a parfém Chanel No. 5. Zdůvodnila to slovy, že „ve válce není na módu čas“.
V té době žila s německým diplomatem Hansem Güntherem von Dincklage, což se jí ovšem brzy vymstilo. Názor lidí
na její osobu se začal rychle měnit a z obdivované návrhářky byla najednou zrádkyně a kolaborantka. Ihned po válce musela
proto uprchnout z Francie do Švýcarska, kde našla dočasný azyl. Od stíhání a soudního procesu ji přitom uchránila především silná intervence ze strany britské královské rodiny a americký tisk, který se postavil na její stranu.
Do vlasti se mohla bezpečně vrátit teprve roku 1954, kdy už jí bylo 71 let. Elán do další práce ale neztrácela. Opět rozjela předválečné podnikání a svou novou kolekcí předznamenala styl 60. let. Kostým „Chanel“ s hranatým kabátem bez límce, rovnou sukní, výraznými lemy a zlatými knoflíky se stal za pár sezon nesmrtelným. Ještě rychleji než Evropanky přitom nadchl Američanky, včetně budoucí první dámy Jacqueline Kennedyové.
Válečný škraloup byl zapomenut a Coco se opět ocitla na výsluní. Konkurenti se ji marně snažili zastavit a hvězdy jako Audrey Hepburnová, Elizabeth Taylorová nebo Anne Baxterová se nošením modelů Chanel postaraly o účinnou propagaci. Roku 1957 pak Coco představila i legendární bílé lakované lodičky s černou špičkou, které se staly absolutním módním hitem.
Život po životě
Život Coco Chanel se uzavřel 10. ledna 1971, kdy v soukromém apartmá hotelu Ritz ve věku 88 let zemřela. Její odkaz ale zůstal zachován. Značku Chanel převzali bratři Alex a Gerard Wertheimerové, potomci někdejšího společníka Pierra Wertheimera, kterým se podařilo udržet dobrou pověst podniku. Bez následníka přitom nezůstalo ani kreativní dědictví. Od roku 1983 zastupuje značku Chanel jeden z nejlepších módních návrhářů světa Karl Lagerfeld, který dodržuje stylovou eleganci i některé tradiční leitmotivy své předchůdkyně. Dvojité C jejího monogramu tak stále patří k nejslavnějším světovým značkám haute couture („vysoké krejčoviny“).
Životní příběh Coco Chanel se už roku 1969 stal předlohou velmi úspěšného broadwayského muzikálu, ve kterém si hlavní roli zahrála Katherine Hepburnová. Roku 2008 pak vznikl ve francouzsko-britsko-italské koprodukci televizní film se Shirley MacLainovou v roli Coco a v loňském roce měly o slavné návrhářce premiéru hned dva celovečerní filmy.
První s názvem Chanel Coco & Igor Stravinsky přiblížil milostný vztah se slavným skladatelem, druhý, nazvaný Coco avant Chanel (Coco před Chanel, v českých kinech pouze Coco Chanel), se zaměřil na období před podnikatelským vzestupem. Titulní role v nich ztvárnily Anna Mouglalisová a Audrey Tautouová.
