Fotbal podle Martina Maška
Tragédii i komedii, drama stejně jako frašku k popukání, zkrátka cokoli chcete nabízí česká fotbalová liga. Na tomto žánrově pestrém repertoáru uplynulého ročníku se významně podíleli funkcionáři fotbalového svazu. Ti nejprve jasně ukázali, kdo je tu pánem, v závěru pak i jaký to pán je. A věru není důvod k jásání. Neústupností, kterou kompenzovala řada vhodně volených (téměř nenápadných) výjimek, prosadili do praxe svůj projekt Stadiony 2003 a slavně vyhráli i bitvu s malým klubem z Blšan. Ty nakonec ustoupily a svazu nevyhovující hřiště přebudovaly. Cenou za toto vítězství funkcionářů byla mimo jiné rekordně ostudná návštěva 51 platících diváků na ligovém utkání. Daleko těžší zkouškou vrcholných fotbalových bossů ovšem byla korupční aféra, již začala rozplétat policie v závěru ligy a která ještě zdaleka neskončila. Ta muže ze strahovského vršku nejprve uvedla do pozic mrtvých brouků, později (když se rozrostla do rozměrů, které se již ignorovat nedaly) zainteresovaných pozorovatelů, opatrně glosujících divoké dění. Jejich zoufalou pasivitu neplavců unášených proudem jim těžko vyčítat, aféra se jich jako vůdců českého fotbalu týká přímo bytostně a zájemci o jejich případně uvolněná křesla se už formují…
Obdivuhodné hrdinské výkony předvedli v uplynulé ligové sezoně také rozhodčí. K celosvětově obvyklým omylům přidali speciality, s nimiž se fotbalový fanoušek hned tak nesetká. Vskutku málokdy se stává, aby sudí odvolal gól, který před chvílí uznal, nebo zrušil penaltu, již před pár okamžiky nařídil. V české nejvyšší soutěži jsme se těchto razantních výroků rozhodčích dočkali a může nám je vskutku závidět celý fotbalový svět. Ovšem i čeští sudí ještě mají co vylepšovat, takže pokud nějací po kompletním odhalení úplatkářské aféry zbudou, nepochybuji, že v rámci růstu začnou odvolávat odvolané.
Tragikomické role tentokrát připadly trenérům. Připomínali otloukánky, jejichž osud je nejistý jako podpora vládní koalice v Parlamentu. Svůj post jich po celou soutěž uhájilo jen pět, přičemž například v Opavě a na Žižkově se přepřahalo dokonce dvakrát. Všechny změny na trenérských postech (bylo jich celkem čtrnáct) ovšem potvrdily, že jde o úpravy pouze kosmetické, mající nanejvýš krátkodobý význam. Většina mužstev dosáhla s novými trenéry stejných výsledků jako s původními, výraznější zlepšení přinesla jen změna ve Spartě, zhoršení noví muži na lavičkách Slavie a Brna.
Když už se zdálo, že liga nemůže nic interesantního přinést, překonala sama sebe a dokázala ještě jednou zaplnit stránky novin. Tentokrát se postarali diváci, konkrétně nejtvrdší část příznivců mistrovského Baníku. Šéf opavské policie nazval jejich konání při utkání posledního kola malou válkou a televizní záběry z Opavy ukázaly, že nepřeháněl. Předešlý ročník končil políčkem, který opilý divák uštědřil asistentovi rozhodčího, letošní tedy už malou válkou. Jak je vidět, také nejdivočejší návštěvníci stadionů svou činnost zkvalitňují.
Funkcionáři, rozhodčí, trenéři, diváci, ti všichni náramně ovlivnili úroveň uplynulého ligového ročníku. Že v tomto výčtu chybějí hráči? Není divu. Svými výkony byli jaksi v pozadí. Zřejmě i proto se v třiadvacítce pro mistrovství Evropy ocitlo jen pět jmen z české ligy. Ale jinak liga vskutku nabízí, cokoli chcete.
