COKOLIV SI PŘEJETE

Time Warner připustil zájem o akvizici mobilního operátora

Ivan Hodáč (53) – senior viceprezident společnosti Time Warner - se narodil v Praze, ale v průběhu studií Strojnické fakulty ČVUT v roce 1968 emigroval do Dánska. Získal dánské občanství. V emigraci vystudoval ekonomii a politické vědy na univerzitě v Kodani. Od roku 1975 studoval na College of Europe v Bruggách, kde v letech 1976 až 1980 též přednášel. Od roku 1992 zastává pozici senior viceprezidenta společnosti Time Warner a vede její evropskou kancelář v Bruselu. V Time Warner též zodpovídá za iniciativu Global Business Dialogue on Electronic Commerce. Asociaci GBDe nyní předsedají společnosti Time Warner a AOL, které minulý měsíc ohlásily spojení. Poslední zasedání GBDe proběhlo v únoru v Kapském městě, kde Ivan Hodáč jako předsedající navrhl, že jedno z dalších by se mohlo uskutečnit v Praze. Společnost Time Warner je největším kabelovým operátorem v USA a jedním z největších nakladatelství a hudebních vydavatelství na světě. Vlastní společnosti Warner Brothers, Warner Music, Time, CNN a několik dalších.

EURO: Jak se Čech dostane do tak vysoké pozice, jakou je senior viceprezident nadnárodní korporace Time Warner?
HODÁČ: Musí mít kliku. Národnost nehraje u nadnárodních společností téměř žádnou roli. A možná dokonce to, že jsem Čech, znamenalo výhodu. Považují mě tím za nezaujatého - příslušník velkého národa je vždy v pokušení stranit svému národu. V případě České republiky to moc nejde. Když sháněli někoho na pozici šéfa evropské pobočky, tak měli třicet šest kandidátů. Vybrali si mě. Asi pomohlo i to, že mluvím hodně jazyky - anglicky, francouzsky, německy, dánsky, rusky, česky, holandsky a rozumím trochu italsky. Proti tomu Angličané nebo Francouzi většinou moc cizích jazyků neumějí. Příslušník malého národa se mateřštinou nedomluví, takže se musí učit jazyky cizí. A také ne každý vydrží pod Američany pracovat.

EURO: Proč? HODÁČ: Američané například striktně vyžadují, abyste byl neustále k zastižení. Už ani nepamatuji, kdy jsem byl na dovolené bez mobilního telefonu. A je běžné, že vzhledem k časovému posunu mi telefonují v jednu hodinu v noci. Co ta práce bude obnášet, jsem si uvědomil krátce po podpisu smlouvy. Měl jsem nastoupit k prvnímu září a smlouvu jsem měl podepsanou o pár měsíců dříve. V srpnu jsem si tedy odjel odpočinout do Čech na rodinnou chatu nedaleko Dobříše. Chata je bez telefonního spojení a mobilní telefon v té době v Československu ještě neexistoval. Hrál jsem tenis, když kdosi přijel, že mám ihned volat New York. Doptali se na mě přes bývalého zaměstnavatele a přes rodinu a pak poslali posla. Později mi vyprávěli, jak bývalý šéf celé korporace Steven Ross sháněl svého zástupce Martina Paysona. Ten byl v té době na dovolené s nějakou expedicí v Himálaji. Ross řekl, že ho nezajímá, že nikdo neví, kde přesně v těch horách je, a že nemůže být na mobilu. Odpoledne ho chtěl mít na telefonu. Zorganizovali tedy pátrání helikoptérou a odpoledne skutečně mohl Ross s Paysonem hovořit. EURO: Sotva Time Warner ohlásil, že se spojí s America Online, Vodafone AirTouch koupil koncern Mannesmann. Internetizace Evropy bude pravděpodobně probíhat přes mobilní telefony a právě akvizice Mannesmannu umožní, aby Vodafone hrál v evropském internetu první housle. Neuvažujete o získání nějakého evropského mobilního operátora? HODÁČ: Pochopitelně se o tom hodně přemýšlí, ale zatím se o tom nemluví. Souhlasím s tím, že spojení Vodafone AirTouch s Mannesmannem míří k bezdrátovému internetu, a nezapomeňte do to- hoto propojení ještě započítat společnost Vivendi, která jim dodává obsah. Evropa bude při napojování na internet využívat jiné kanály než Severní Amerika, protože například ve Francii a v Německu není vůbec hustá síť kabelových televizí, takže v těchto zemích povede vysokorychlostní přístup k internetu přes mobilní sítě. Napojení na mobilní telefony je jistě budoucností.

EURO: Můžeme očekávat ze strany Time Warner nebo AOL akvizici mobilního operátora ještě v tomto roce? HODÁČ: Myslím, že letos ne, ale vyloučit to nemohu. Navíc samozřejmě neznám plány AOL. Nemůžete se na nás zatím dívat jako na jednu společnost, jsme stále dvě společnosti. Ohlášené propojení musí nejprve schválit regulační orgány.

EURO: Jak bude vyřešena společnost AOL Europe, kterou vlastní rovným dílem AOL a Bertelsmann? HODÁČ: Jakým způsobem skončí, opravdu zatím nevím. Jedná se o tom a není ani úplně jasné, zda skončí.

EURO: Neočekávalo se spíše propojení AOL se společností Bertlesmann, když už dříve společně založily společnost AOL Europe? HODÁČ: Bertelsmann by mohl AOL pomoci v Evropě, a proto vznikla AOL Europe. Ale na světě neexistuje jiná mediální společnost, která by nabízela takovou šíři obsahu jako Time Warner. Máme hudební vydavatelství Warner Music, televizi CNN, řadu časopisů - například Time, Fortune nebo Sports Illustrated, Warner Bros produkuje a distribuuje filmy, placenou televizi HBO a kabelovou síť v USA. AOL se jistě rozhlížela i po jiných společnostech. Nepotřebovala však jenom obsah, ale i přístup ke kabelům.

EURO: Jaké změny očekáváte v příštích deseti letech v mediálním byznysu a v kanálech, kterými bude zábava a informace proudit k zákazníkům? HODÁČ: Všechno bude „on demand , na požádání. V první řadě hudba, jejíž distribuce přes internet je snazší než v případě filmů. Budete si vybírat z obrovské nabídky nahrávek a vytvářet vlastní CD nosiče. Po kabelech si budete objednávat film, na jaký budete mít zrovna náladu. Když po práci budete mít chuť na dobrou detektivku, tak nebudete otráven, že v televizi zrovna žádná neběží a že do video-půjčovny je to daleko, ale objednáte si ji přes internet a hned se budete dívat. Stejně tak zprávy si budete vybírat podle svého zájmu. Například řeknete - nezajímají mě automobilové nehody, ale chci vidět, jak se vyvíjí situace v Kosovu a v Afghánistánu, a tak dále. Zákazník si vlastně bude vytvářet svoje vlastní programy. Nabídka programů bude daleko širší a bude přizpůsobena lokálním požadavkům. Lokální pořady mají totiž největší úspěch. Určitě do deseti let budou existovat různé interaktivní poradny doktorů a lékárníků, budou se rozvíjet interaktivní hry. Například čtyři lidi na různých místech budou hrát přes internet bridž. On demand navíc nebudou pouze informace a zábava, ale všechny možné služby, které zlehčují a zpříjemňují život. Nebudete muset chodit s balíkem na poštu, ale požádáte si, aby si pro něj pošta přišla sama. Nakupovat budete běžně v onlineových supermarketech i potraviny a budou vám doručeny až domů.

EURO: Předpokládáte úspěšný internetový prodej i u drahého zboží? HODÁČ: Richard Branson, vlastník mnoha firem značky Virgin (EURO 19/99), nyní otevírá ve Velké Británii internetový obchod s automobily. Zákazník si objedná auto, přesně specifikuje požadavky na vybavení a bude mu dodáno až před dům. A bude stát o dvacet až čtyřicet procent méně než u normálního dealera v Anglii, kde jsou auta strašně drahá. Bronson bude auta kupovat venku a dovážet do Velké Británie zákazníkům. A auto je po bytě obvyk-le druhou největší rodinou investicí. Je otázka, jestli si lidé budou ochotni jen tak přes internet vůz koupit. Odhaduji, že budou chodit k normálním dealerům si auta prohlídnout a vyzkoušet a potom si ho přes internet klidně koupí. A není to jen otázka aut. Podobně si můžete v hezkém kamenném knihkupectví vybrat a prolistovat knihy a potom si je koupit u nejlevnějšího internetového prodejce. Nebo třeba křeslo. Jenže podobná situace nebude udržitelná - klasičtí dealeři se budou muset nějak přizpůsobit, aby u nich lidé zboží pouze nevybírali, ale i kupovali.

EURO: Vámi předpovídané změny přinesou především jiné systémy distribuce zboží a služeb pro domácnost. HODÁČ: Ano. U televize nyní hovoříme o systému „point to multipoint , kde jeden základní výchozí bod nabídne třeba v osm hodin večer fotbalový zápas Sparta-Slavie. A vy a všichni vaši přátelé, zákazníci jedné tradiční televizní společnosti, se můžete dívat buď na Spartu a Slavii, nebo se na televizi nedívat. Anebo přepnout na jinou televizní společnost, která ale funguje na stejném principu. Video on demand, sport on demand nebo zprávy on demand je již jiný systém. Nikoli „point to multipoint , ale „point to point . Tam se každý může dívat na úplně něco jiného. Budoucnost je v systému „point to point .

EURO: Jaký předpokládáte způsob placení? HODÁČ: Placení půjde asi přes kreditní karty, ale možná bude vytvořen zcela nový způsob. Rozhodně bude zákazník platit především pořady a služby, o které má zájem, a ne celý televizní kanál.

EURO: V případě platebních karet ale mohou tyto služby narazit na neochotu bank akceptovat platby přes internet. České banky a české pobočky zahraničních bank varují klienty před platbami přes internet. HODÁČ: To si budou muset banky nějak samy vyřídit. Musejí vymyslet způsob placení, který bude odpovídat těmto novým službám. Není možné, aby banky zdržováním těchto plateb služby on demand zabily. Pokud banky nebudou reagovat pružně, přijde jistě někdo jiný, kdo nabídne jiné finanční servisy a způsoby placení. Peníze nemusí přece mezi zákazníkem a dodavatelem služby jít přes banku.

EURO: V první polovině února jste předsedal schůzi asociace velkých korporací Global Business Dialogue o elektronickém obchodě v Jihoafrické republice. O čem jste v Kapském městě konkrétně jednali? HODÁČ: Vybrali jsme oblasti, ve kterých GBDe bude nadále působit. V první řadě je to otázka důvěry spotřebitele. Pokud spotřebitel nebude mít v internetové obchody důvěru, tak nikdy nic nekoupí. GBDe vytvoří seznam existujících značek důvěryhodnosti a bude dávat doporučení, co všechno by měly takové značky důvěry obsahovat. Dále jsme jednali o tom, jakým způsobem řešit internetové spory, jak může zákazník zboží a služby reklamovat. Vydáme doporučení v oblasti ochrany soukromí, ochrany duševního vlastnictví a zdaňování internetových obchodů. Kromě těchto věcných problémů jsme se také zabývali otázkou, jak rozšířit skupinu GBDe. Na začátku nás bylo dvaatřicet společností, dnes nás je čtyřiačtyřicet a počítáme s tím, že koncem března by nás mohlo být okolo šedesáti. A pořád si myslím, že by v této asociaci měl být i někdo z České republiky nebo ze střední a východní Evropy, ale stále nikoho nemáme.

EURO: Společnost, která by se chtěla na práci v GBDe podílet, by se měla sama přihlásit? HODÁČ: Samozřejmě se může sama přihlásit, ale i my možná někoho oslovíme. Pokud by nějaká společnost z České republiky měla zájem, rád bych si s nimi o tom promluvil. Společnost musí zdůvodnit, proč má zájem se na práci GBDe podílet, ale žádné bariéry vstupu, například z hlediska velikosti společnosti, nejsou. Pokud přijme podmínku, že ji bude reprezentovat její vrcholový manažer, tak má místo ve správní radě zajištěno.

EURO: Internet neznamená jen skvělé obchodní příležitosti, ale i nebezpečí ohromné hospodářské kriminality, zveřejňování soukromí či nového rozdělení světa. HODÁČ: V rámci GBDe jsme dlouho diskutovali o problematice digitálního rozdělení světa. Uvědomujeme si, jak snadno by informační společnost mohla svět místo spojení ještě více rozdělit. Není přijatelné, aby jedna část světa šla stále rychleji dál a druhá zůstávala stále více pozadu. Polovina lidstva nikdy nepoužívala telefon a my tady mluvíme o internetu, službách typu video on demand a o elektronickém obchodu. To je třeba nějak řešit. Zabývali jsme se také tím, jak vytvořit pro internet regulační rámec, ve kterém by se mohl rozvíjet. Na pařížské konferenci na podzim 1999 (EURO 38/1999) se hodně mluvilo o seberegulaci, ale začínáme si uvědomovat, že seberegulace není samospasitelná. Jsou oblasti, ve kterých potřebujeme státní regulaci. Například při ochraně duševního vlastnictví. Regulační rámec pro rozvoj celosvětové sítě musí být globální, protože internet je globální, flexibilní, aby se mohl přizpůsobovat rychlým technologickým změnám a byl přizpůsoben potřebám trhu.

EURO: Zareagovaly již během toho půl roku od Paříže jednotlivé vlády? HODÁČ: Měli jsme již schůze se zástupci americké a japonské vlády, s lidmi z Evropské komise. Mají velký zájem s námi komunikovat. Vytváříme neoficiální pracovní skupiny mezi vládami a GBDe. Je potřeba, aby regulátoři a trh jednali u jednoho stolu.

EURO: Pár dnů před vaším jednáním v Jihoafrické republice bylo několik velkých internetových společností zasaženo hackerskými útoky. Bavili jste se o tomto nebezpečí? HODÁČ: Bylo to na programu jednání, ale z časových důvodů jsme se k tomu nedostali. Bude to na programu další schůze.

EURO: Jak na hackerské nebezpečí reaguje Time Warner? HODÁČ: Hackeři představují vážné nebezpečí a bude se proti nim muset postupovat globálně. Co konkrétně budeme dělat, vám říct nemohu.

EURO: Kolik hackerů najala společnost Time Warner? HODÁČ: O tom nemohu hovořit.

EURO: Obecně se ví, že všechny velké společnosti pracující na internetu si najímají hackery, kteří jejich systémy zabezpečují proti jiným hackerům. A když ochranný systém nějaký hacker prolomí, tak je ho třeba koupit na svoji stranu a vyměnit jím ty najaté dříve. HODÁČ: Jsou společnosti, které to tak dělají. Nemohu však říci, co v tom dnes dělá Time Warner. Ale jestli jste si všiml, tak když Bill Clinton poskytoval přes CNN interaktiv onlineový rozhovor, tak tam u toho zabezpečování byli i hackeři. Což vlastně odpovídá na vaši otázku.

EURO: Krátce po hlášení spojení AOL a Time Warner jste říkal, že nevíte, co přesně bude ta fúze znamenat pro vás. Už se vaše pozice vyjasnila? HODÁČ: Situace se vyjasní až koncem roku. Zatím to pro mě znamená byznys jako obvykle. AOL nemá v Evropě podobnou kancelář jako Time Warner, takže za normálních okolností bych ji měl i dále vést. Dělal bych tedy stejnou věc pro větší společnost. Ale v těchto fúzích je při výměně lidí na vrcholných pozicí řádově sedmdesát procent změn racionálních - podle kvality a zásluh lidí - a třicet procent je iracionálních. Pokud zrovna spadnu do těch třiceti procent a někdo si vzpomene, že chce být v Bruselu a vést tuto kancelář, tak tím tato práce pro mě skončí a půjdu dělat něco jiného.