Kapitola LXXII
Bolševické parůžky * Blog bang po česku * Deníček ředitelky Krnáčové * Ivo Jupa Revival
Bolševické parůžky
Jsou věci, které se vryjí do paměti a pak se naprosto nečekaně připomenou. Například nedávno. To se kdosi rozhodl pochlapit tím, že na ochranu všech nainstaluje radar. Přesněji řečeno, že ho postaví sousedovi na zahradě. Sousedovi se to ale bůhvíproč nelíbilo, a tak se začal zpěčovat a nebyl sám. Byl však usazován argumenty typu: „Víš přece, že proti radaru jsou komunisti!? Že se nestydíš! Chováš se stejně jako oni! Rozmysli si to, odvolej! Nebo jsi ten protest podepsal kvůli nim? Nejseš dokonce přímo jedním z nich?“ A soused marně vykládal, že je proti radaru sám za sebe a že mu je šuma fuk, kdo má jaký názor, a aby mu i s komunisty vlezli na hrb. A mimoděk se mu vybavila vzpomínka na služebny Státní bezpečnosti v Bartolomějské v lednu 1977, kde se bezradní příslušníci StB pokoušeli přesvědčovat první signatáře k odvolání podpisu Charty 77 právě poukazy na jména dalších spolusignatářů. A nic nedali na to, že skoro nikdo z těch prvních signatářů nevěděl, kdo všechno to ještě podepsal - jen se prostě sám za sebe postavil k realitě čelem, projevil názor a stál si za ním. To samo o sobě zřejmě vadilo mnohem víc než vlastní text Charty 77. Co je však očividné a zarážející, je ta némlich stejně idiotská a arogantní reakce moci! Že to asi nebude náhoda? Že by ti mastodonti opravdu (v jiných kabátech) přežili? Že by byl bolševismus opravdu věčný?
Blog bang po česku
Trochu pozdě se probouzejí ale i Češi. Například tvůrci zpravodajského serveru aktuálně.cz. Novým takřka prométheovským megatrhákem serveru by měly být blogy známých osobností české politiky, byznysu, kultury a sportu. Bude mít úspěch v Česku něco, co na Západě již odeznívá? Tam – jak o tom referují Lidové noviny – politikové a celebrity své blogy opouštějí. Podle renomované analytické společnosti Gartner, která sleduje trendy v telekomunikacích, bylo zhruba 200 milionů blogů jejich majiteli opuštěno a zahnívá v kyberprostoru. Proto nad tímto projektem osobních deníků visí obrovský otazník. Nakonec to dopadne tak, že ti, o jejichž názory by lidé stáli, psát svoje blogy časem přestanou. Svoje názory začnou chrlit hlavně „niktoši“, kteří se pomocí blogů budou snažit stát se někým - významným, důležitým, zajímavým.
Deníček ředitelky Krnáčové
Na první místo seznamu všech blogerů umístil server aktuálně.cz ředitelku české pobočky Transparency International Adrianu Krnáčovou. „Pokud bych měla plnit blog jenom tématy souvisejícími s mojí prací, tak by se z něj záhy stal podklad pro scenáristické zpracování dalších pokračování Cold Case – v české verzi Odložené případy. To prý nemusím,“ píše ve svém prvním zápisu Krnáčová. To zní pomalu jako reklama na ebanku: Nemusím! Nemusím!
Ale musí! Čtenáře blogu ředitelky Krnáčové by nejvíce zajímal jeden konkrétní Cold Case z roku 2001 (nyní - zaplaťpánbůh - Hot Case) zvaný „Příběh třiceti milionů korun pro Transparency International od vlády ČSSD“. Dozvíme se z jejího osobního deníčku, proč se stala z vládní půjčky najednou dotace, kdo z politiků (zejména těch pravdoláskovců) za to lobboval, jak je možné, že finanční úřad povolil likvidaci původního protikorupčního občanského skružení, ačkoliv nemělo vypořádány závazky vůči státnímu rozpočtu? Otázek je mnoho, odpovědí bude nejspíš málo. Určitě se ale opakovaně dočteme, že zveřejněním této kauzy se někdo (kdo?) snaží Transparency International diskreditovat. To ale už jsme slyšeli od Grosse i od Čunka…
Ivo Jupa revival
Deník evropských finančních kruhů Financial Times objevil Iva Jupu. Angličanům sice to trvalo více než čtyři roky, ale nevadí. Příběh tohoto českého úředníka, který vymyslel nový fenomén - populární systém DMS (dárcovských sms-zpráv z mobilu), se dostal na přední stránky rozsáhlé přílohy (v rubrice Firt person), kterou list Financial Times vydal k příležitosti padesátého výročí podepsání římské smlouvy.
Na Jupu už Češi zapomněli, jeho fotografie není na titulních stranách novin a časopisů. Nemá ani svůj blog na serveru aktuálně.cz. Stal se z něj nikdo.
