Společenská odpovědnost firmy není pouze dočasným módním trendem
V poslední době se v praxi mnoha obchodních společností stále více prosazují trendy a požadavky spojené s interní politikou takzvané společenské odpovědnosti firmy (corporate social responsibility) a zejména s korporátními programy compliance (corporate compliance). Dosud se týkaly poměrně úzké skupiny nadnárodních koncernů, respektive jejich dceřiných společností. I v České republice se však compliance programy a společenská odpovědnost firmy začínají považovat za jedny z hlavních faktorů, které ovlivňují ekonomickou úspěšnost a podnikatelskou budoucnost společnosti.
Korporátní závazek
Nejde pouze o dočasný či dobový módní trend u několika velkých nadnárodních společností, který časem odezní. Jde – dosud trochu s nadsázkou – o podnikatelskou nutnost a nezbytný předpoklad, bez jehož osvojení a prosazení nebude možné obstát v zostřující se hospodářské soutěži. Přitom je nutné vzít v úvahu, že pojem compliance není právní, ale korporátní, společensko-podnikovou kategorií. Obecně se jí rozumí vymezení a dodržování etických a právních pravidel chování příslušné obchodní společnosti nebo podnikatelské skupiny a jejích zaměstnanců nejen ve sféře obchodních vztahů, ale i v dalších oblastech její činnosti.
Compliance je především jednoznačným a výslovným deklarováním „korporátního závazku“, že chování společnosti v obchodních i jiných vztazích je v souladu s etickými a právními pravidly hospodářské soutěže, finanční a daňové integrity, ochrany životního prostředí a zaměstnanců včetně rovných příležitostí a zákazu diskriminace.
Formální proklamace
Konkrétní korporátní subjekty v českém i nadnárodním podnikatelském prostředí vymezují své compliance programy různými způsoby. Jak pokud jde o rozsah oblastí, pro které jsou stanovena vlastní interní pravidla a požadavky „slučitelnosti“, tak o jejich úpravu z hlediska povinností vedoucích pracovníků a ostatních zaměstnanců.
Tyto „programy slučitelnosti“ však bývají u dceřiných společností se sídlem v ČR až na výjimky pouze trochu přepracovaná, častěji špatně přeložená koncernová pravidla. A relevantně nezohledňují specifické podmínky vyplývající jak z podnikatelského prostředí, tak z národní právní úpravy soutěžního, trestního, daňového anebo pracovního práva. Většina compliance programů proto zůstává v rovině obecných a formálních proklamací a omezuje se na rámcová konstatování vybraných bodů současné právní úpravy a etických požadavků na soutěžně a trestně konformní chování. A nestanovují konkrétní vnitřní pravidla, organizační opatření a postupy. Nemluvě o dalších návazných opatřeních, jako je externí poradenství či kontrola.
Naplňování všech fází
Nezbytné přitom je, aby byly naplňovány všechny fáze compliance. Nejen výchozí fáze tvorby programu slučitelnosti – pojmenování rizik a stanovení pravidel a opatření – ale i začlenění programu do každodenního života společnosti a zpětné kontroly nastavení a fungování systému. Pouze takto chápaný a nastavený model korporátní compliance může mít praktický dopad. Z tohoto hlediska pak není přesné hovořit pouze o vlastním programu, ale spíše o celém systému compliance a o konkrétních projektech v jeho rámci. Typickým příkladem udržování smysluplného compliance a nutnosti zohlednit a neustále přizpůsobovat specifické podmínky a národní úpravy podnikatelského prostředí lokálním programům compliance se mimo jiné stal nový trestní zákoník. Ten s účinností od letošního 1. ledna přinesl i mnoho změn v trestněprávní úpravě, jež mají poměrně zásadní vliv na vymezení pravidel etického a právního chování obchodních společností. Tato nová trestněprávní regulace chování v obchodních vztazích totiž v mnoha ohledech vyvolává potřebu přizpůsobit současné znění korporátních vnitřních předpisů podmínkám v ČR. Tím se zajistí jejich proveditelnost, platnost a aktuálnost.
