Covidový střet civilizací

Pro Remigia Brunelliho, ředitele čínské pobočky italské značky sportovního oblečení Tecnica, je koronavirová pandemie už víceméně jen špatnou vzpomínkou. V Pekingu se život pomalu vrací k normálu a spotřebitelé začínají opět utrácet. Podle Brunelliho je rozdíl mezi situací v Evropě a v Číně očividný. „Na starém kontinentě stále panuje velká nejistota a podle nás tomu tak bude ještě následujících nejméně šest až dvanáct měsíců. Naopak v Asii a zejména v Číně důvěra opět roste.“

Jeho komentář dokresluje, že odlišný přístup k pandemickým opatřením vede i k výrazně rozdílným výsledkům. Čína, Tchaj-wan a další asijské země mají nakročeno k hospodářskému růstu ještě v letošním roce. Zatímco země, kde se koronavirus změnil v epidemii, trpí ekonomickými kontrakcemi.

Ve světle těchto okolností se do popředí dostává i další otázka, týkající se spíše roku 2021: dokáže východní Asie, která tradičně staví svůj růst na spotřebitelích v Evropě a Severní Americe, tuto tradici zvrátit a stát se novým centrem poptávky světového trhu?

Evropa se sice ve třetím čtvrtletí mocně odrazila ode dna, ale ekonomickému oživení začíná docházet dech v důsledku nárůstu nakažených během druhé vlny. A ačkoli se evropské vlády a hlavní města zdráhají zavést tak radikální opatření jako na jaře, stále více se jejich omezení týkají sektoru pohostinství a služeb, kultury a cestování. „K tomu, co bylo v březnu, se vzhledem k následným dopadům na ekonomiku žádná vláda vrátit nechce,“ říká Melanie Debonová, ekonomka pro oblast Evropy ve společnosti Capital Economics. „Ale prioritou je zabránit dalšímu šíření viru, a tak může trvat delší dobu, než se stávající opatření začnou rozvolňovat,“ doplňuje.

Na východní frontě klid

Oproti tomu země v asijsko-tichomořské oblasti, jako jsou Nový Zéland, Vietnam, Tchaj-wan, Jižní Korea nebo Čína, udržely šíření koronaviru na minimu a případnou druhou vlnu si ohlídaly zachováním přísných opatření. Takže zatímco si Evropa užívala letních prázdnin, v Asii se mezinárodní cestování stále drželo zkrátka.

Třeba Tchaj-wan uzavřel své hranice bez prodlení. Následovalo skvěle organizované trasování nakažených, karantény a omezení sociálních kontaktů tak, aby se zamezilo novým zárodkům šíření. Jižní Korea sice cestování omezila pomaleji, ale hromadná testování a trasování pomohly udržet současný narůst nově nakažených pod stovkou denně. Ani v jedné z těchto zemí nebylo potřeba zavádět celostátní karanténu.

I Čína srazila počáteční ohnisko nákazy ve Wu-chanu na minimum a k novým případům šíření přistupuje rovněž nekompromisně. Ohnisko, které se objevilo v létě v Pekingu, zastavila přísná oblastní karanténa, kontroly na hranicích města a hromadné testování, dokud nebylo nebezpečí zažehnáno. Nejlidnatější země na světě, která byla pandemií zasažena jako první, tak dnes hlásí jen hrstku případů denně.

Ekonomický výsledek je jednoznačný – lidé mohou fungovat bez obav z nákazy. Mohou jít do hospody ve Wellingtonu na Novém Zélandu, zajít si do bazénu v čínském Wu-chanu nebo chodit do své kanceláře ve vietnamské Hanoji.

„Kde dřív panovala striktní opatření, se nyní lidé rychle vracejí k zažitému normálu,“ říká Frederic Neumann, jeden z ředitelů hongkongské sekce HSBC pro asijskou ekonomiku.

Čínské hospodářství roste i bez ohledu na tato rozvolňování. Stojí za tím zejména infrastruktura a masivní export. „Když se podíváte na spotřebu, tam je, pravda, ještě co dohánět,“ tvrdí Neumann. Luxusní zboží podle něj sice v Číně jde opět znovu velmi dobře na odbyt, z celkového pohledu ale maloobchod se situací stále zápasí.

Sázka na čínského draka

Výrobním centrům pevninské Asie se navíc podařilo vyhnout se dramatickému poklesu domácí poptávky, který jinak zasáhl jak Evropu a Spojené státy, tak i Japonsko. Dokázaly těžit z přesunu zájmu spotřebitelů od služeb ke zboží. Tento trend pomohl i průmyslovým ekonomikám v Německu a severní Itálii.

Obrovský světový zájem o zdravotnické potřeby, jako jsou roušky, pláště nebo nezbytná výbava pro práci z domova (například laptopy), nakopl asijské dodavatelské řetězce. Tento zájem navíc posílila státní finanční podpora zaměstnanců na nucených dovolených v Evropě a Severní Americe, čehož asijské ekonomiky hbitě využily.

Nad celou situací ovšem visí dvě podstatná „ale“. Zaprvé hospodářský úspěch asijských států závisí na vývoji účinné vakcíny proti koronaviru. Pokud se žádná neobjeví, tamní populace bude i nadále zranitelná a počáteční vítězství nad šířením viru by mohla vystřídat permanentní omezení na hranicích, aby se zabránilo novému zavlečení.

A zadruhé je nejednoznačné, odkud přijde poptávka, která by podpořila oživení světového hospodářství v roce 2021 a letech následujících. Ačkoli se domácí ekonomiky v Asii dokázaly znovu postavit na nohy, stále pociťují dopady omezení a jsou závislé na světovém hladu po zboží. V situaci, kdy nad americkým rozpočtovým stimulem visí otazník, mohou asijští výrobci nakonec upadnout do běžné recese.

Pro Brunelliho zmíněného v úvodu je ale Čína stále pravděpodobnějším vítězem v boji s koronavirem než Evropa. Ačkoli jeho společnost zaznamenala na vrcholu světové pandemie propad meziročních prodejů zhruba o 25 procent, Brunelli očekává, že letošní rok uzavře v Číně nakonec jen s desetiprocentním propadem prodejů.

„Nejistota v Evropě se týká zejména šíření viru. Nemáme tušení, zda a do jaké míry dojde k dalším plošným karanténám, a to celé věci rozhodně nepomáhá,“ tvrdí Brunelli. „Tady v Číně ale vidíme, že počty nových případů klesly k nule, a to hlavně ve velkých městech. Celkově je způsob, jakým se tu pandemie zvládá, velmi efektivní, což obratem podporuje poptávku. A to je skvělý základ pro jakékoli podnikání,“ uzavírá Brunelli.

© 2020 The Financial Times Limited