Česká republika prosazuje v rámci předsednictví Evropské unii maximální otevřenost vnitřního trhu vůči okolnímu světu. „Zmapovali jsme bariéry, kterým čelí české firmy, abychom se mohli pustit do jejich odstraňování,“ slibuje náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.
Náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.
Autor: Profit - Jakub Stadler
Česká ekonomika je malá, a proto exportně závislá. Jak využíváte předsednictví Evropské unii k vylepšení pozic českých firem na zahraničních trzích?
Nejnaléhavější je uzavření dohody o volném obchodu s Korejskou republikou. Tato jednání chceme během našeho předsednictví EU dokončit. Rovněž hodláme zahájit rozhovory o obdobné dohodě s Kanadou. Obě dohody zlepší přístup na trh veřejných zakázek a sníží celní sazby na většinu položek našeho exportu. Právě v době hospodářské krize můžeme ukázat, že jsme proti protekcionizmu a hodláme odstraňovat obchodní bariéry.
Co ještě zbývá s Korejskou republikou dořešit?
Mezi nejobtížnější patří termíny pro snižování cel v automobilovém průmyslu a ochrana duševního vlastnictví. Korea například neuznává evropské standardy v technické oblasti, bezpečnosti nebo vlivů na životní prostředí, což prakticky znemožňuje dovoz evropských automobilů.
Proč je právě Korea tak důležitou zemí?
Korea je čtvrtým největším obchodním partnerem Unie mimo Evropu a uzavření této dohody by mohlo zvýšit vzájemný obchod až o čtvrtinu. EU je navíc nejdůležitějším investorem na korejském trhu. Dohoda o volném obchodu s Koreou je nejambicióznějším projektem, který jsme dosud vyjednávali, a mohla by se stát vzorem pro další obdobné smlouvy.
NA ŘADĚ JE KANADA Která další teritoria by se mohla našim firmám více otevřít?
Jak jsem již předeslal, druhou naší prioritou je zahájit jednání o volném obchodu s Kanadou. Tady je naše aktivita klíčová, přesvědčili jsme řadu zemí, kterým se do této dohody nechtělo. S Kanadou jde především o možnost zjednodušit obchod ve službách a investicích. Kanada je na předním místě mezi českými obchodními partnery ve službách mimo EU, přesto poskytování služeb na kanadském trhu brání celá řada překážek.
Můžete být konkrétnější? Existují tam limity ve výši podílů zahraničních investorů například v bankovnictví, pojišťovnictví, omezení v telekomunikacích, energetice, kinematografii, sdělovacích prostředcích nebo letecké dopravě. Dohoda by měla překonat i problém v uznávání profesních kvalifikací českých absolventů škol ve službách v Kanadě. Připadá v úvahu do budoucna i obdobná dohoda s USA? To je zatím nepravděpodobné a hodně daleko především proto, že o ni Spojené státy nestojí. S USA nejsou cla problémem ani z jedné strany, za liberalizaci však stojí netarifní překážky obchodu. Například americký požadavek stoprocentní kontroly dováženého zboží před expedicí do USA zdržuje a zvyšuje náklady. V současné době se obchodní vztahy mezi USA a Unií řeší v rámci Transatlantické ekonomické rady. To ale nevylučuje naši snahu prosadit, aby byl obchod Unie s Kanadou i USA plně liberalizován. Jaké další kroky podnikáte za hranicemi Unie? Zmapovali jsme bariéry, kterým čelí české firmy, abychom se mohli aktivně pustit do jejich odstraňování. Jde například o Indii, Brazílii, Rusko či Čínu, které budou předmětem tlaku evropské diplomacie během summitů. BOJ O SLUŽBY Česká republika je v polovině svého předsednictví EU. Mají z toho tuzemské firmy nějaké výhody?
Na předsednictví vydělají firmy přímo i nepřímo. Přímo z přílivu cestovního ruchu, z organizace velkého počtu akcí, nepřímo pak v lepší znalosti České republiky. Určujeme témata rozhovorů, a můžeme tak prosazovat nejen další uvolnění světového obchodu, ale i vnitřního trhu EU.
Jaké jsou hlavní bariéry na vnitřním trhu Unie?
Především stále existují zapovězené obory pro volný pohyb služeb, nejsou propojena některá odvětví například v energetice, což se ukázalo počátkem roku při plynové krizi. Máme 27 různých trhů při vyřizování žádostí firem o registraci patentů, získání patentu pro firmy je v Evropě třikrát dražší než v USA či Japonsku. Nové členské státy nemohou v řadě případů získat přístup na pracovní trh zemí, které si prosadily přechodné období v této oblasti.
Česko velmi vehementně prosazuje směrnici o službách…
Tato směrnice vstoupí v platnost na konci prosince letošního roku. V České republice je dnes po prvním čtení přidělena parlamentnímu Hospodářskému výboru k projednání, na plénu Sněmovny by se mohla objevit v dubnu letošního roku. Pevně věřím, že bude schválena do počátku léta. Vedle našeho vlastního schvalování jsme jako předsednická země iniciovali také průběžnou kontrolu zavedení směrnice v zemích Unie. Zhruba 80 procent zemí snad vše stihne včas, avšak u 20 procent zemí jsou již nyní pochyby o kvalitě a rychlosti schválení.
Nejvíce pozadu jsou údajně Itálie, Rumunsko či Litva. Co hrozí, pokud tuto směrnici nějaká země nestihne včas zavést?
Země, které nestihnou směrnici v dohodnutém termínu zavést, může Evropská komise postavit před soud. Prioritou pro nás je kvalitní zavedení směrnice do práv členských zemí. Poté by se případně mohla otevřít diskuze o její úpravě v oblastech, které z ní nakonec vypadly. Jsou to například některé finanční a zdravotnické služby, které byly citlivé zase zejména pro starší členské státy.
Jaké hlavní problémy při schvalování státy Unie mají?
MARTIN TLAPA
Narodil se 28. září 1964. Vystudoval Fakultu obchodní Vysoké školy ekonomické a Sheffield Hallam University. Po krátkém působení na ministerstvu zahraničního obchodu se v roce 1992 přesunul na pozici tajemníka pro ekonomickou agendu na velvyslanectví České republiky v Kanadě. Po návratu v roce 1996 se podílel na založení národní proexportní agentury CzechTrade, v roce 2000 se stal jejím generálním ředitelem. Dvakrát získal ocenění v soutěži Manažer roku. Od roku 2004 je náměstkem ministra průmyslu a obchodu. Vedle odborné literatury se zajímá o vážnou a rockovou hudbu. Je ženatý, má dva syny.
Směrnice zasahuje do řady stávajících právních norem a zavádí pro některé země nové principy – tichý souhlas, právní nárok na žádosti, slaďuje podmínky podnikání, vytváří jednotná místa pro příjem žádostí. To je pro některé země obtížné. Paradoxně, stejně jako u nás, nenarážejí na nesouhlas firem, ale na vlastní byrokracii, která se brání změnám ve prospěch větších práv podnikatelů.
VYHRAJE ROZUM, NEBO ZÁVIST?
Česko převzalo úlohu předsedající země po Francii. Na co české předsednictví navazuje a v čem je jiné?
Navazujeme na zkušenosti z předsednictví středně velkých zemí, které jsou úspěšné, pokud dokážou hledat shodu, dotahují témata do konce a často tvrdošíjně a zásadově prosazují své priority. V našem případě je to odstraňování bariér, což je v krizi ještě důležitější.
Mnoho lidí, kteří dnes Českou republiku reprezentují, může zlepšit kvalitu veřejného sektoru, tedy pokud se budou chtít vrátit a pokud dostanou příležitost.
Mám tomu rozumět tak, že česká závist hraje i zde svou roli?
Po předsednictví nám zůstane výhoda znalostí, jak se tak velké akce organizují, jak se dělá evropská politika, kde hledat spojence, a také spousta kontaktů. Bude skvělé, pokud se tyto znalosti přelijí do veřejného sektoru, kde mohou přispět k jeho tolik potřebnému oživení. V jiném případě vyhrají ti, kteří změny a přístupy na úřadech nechtějí, této konkurence se zbaví a zaženou ty schopné do soukromého sektoru. Uvidíme.
STAŘÍ PROTI MLADÝM Unie se rozšířila o deset nových členů právě před pěti lety. Jaké hlavní důsledky rozšíření mělo?
Chtěli jsme od Evropské komise i OECD (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci – pozn. redakce) vypracovat studie, které by ukázaly ekonomické důsledky rozšíření. Po rozšíření vzrostla konkurenceschopnost evropského exportu díky většímu zapojení dodavatelů z nových členských zemí, zvýšil se růst ekonomiky, v nových zemích o dodatečných 1,75 procenta, v bývalé patnáctce o 0,5 procenta. Díky vnitřnímu trhu vzrostla konkurence, trh profitoval z úspor, z rozsahu a specializací výroby, zvýšil se zájem investovat v EU díky většímu trhu bez vnitřních bariér.
To, že se podařilo pokročit v budování vnitřního trhu jeho rozšířením a odstraněním bariér, se promítlo v dodatečném růstu HDP Unie o 2,2 procenta, růstem zaměstnanosti o 1,4 procenta, dodatečným vytvořením 2,75 milionu pracovních příležitostí. Firmám odpadlo například vyplňování 60 miliónů celních prohlášení ročně. Spotřebitelé navíc těžili ze snížení ziskových marží o 2,9 procenta.
V souvislosti s ekonomickou krizí se nyní šíří obavy „starších“ zemí Unie, že nové členské státy znamenají riziko…
Je hloupé a nebezpečné Unii takto rozdělovat. Krize postihuje všechny země EU, hledat rizika v nových zemích a navíc je spojovat s obtížemi zemí, jako jsou Ukrajina, Rusko, či dokonce Turecko, je nepřijatelné. Myslím, že mnohé země Unie chtějí odvést pozornost od vlastních potíží. Některé státy trpí větší zadlužeností, některé postihlo oslabení poptávky, jiné mají dlouhodobé strukturální potíže a krize je jen zdůraznila.
Co hrozí v případě sobeckého prosazování vlastních zájmů?
Jediným východiskem je dodržovat pravidla vnitřního trhu, neomezovat soutěže a nediskriminovat. Pokud by došlo k rozlomení vnitřního trhu, byl by to největší kolaps od vzniku tohoto projektu před padesáti lety.
STEJNÁ PRÁVA PRO DOMÁCÍ I CIZÍ Francie koketovala s přesunem investic z Česka zpět domů. Hodlala podpořit automobilový sektor či nákup výhradně francouzských produktů. Je toto správná cesta?
Vnitřní trh Unie musí v zásadě fungovat obdobně jako trh domácí. Neměly by být kladeny překážky volnému pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu přes hranice. Tedy stejná práva pro zahraniční i domácí firmy. Hospodářská soutěž nesmí být narušena národními opatřeními.
Nelze to nějakým způsobem obejít?
Soudní dvůr v této oblasti přijal rozsudky, které jasně zapovídají narušení hospodářské soutěže například tím, že by vláda stanovila podmínku nákupu pouze od národních výrobců.
V souvislosti s ekonomickou krizí se často hovoří o setkání skupiny G20 v Londýně. Co může přinést?
Věřím, že jedním z výsledků schůzky bude harmonogram, jak chceme k mnohostranné dohodě o liberalizaci světového obchodu dospět. Tady je klíčové stanovisko Spojených států a Indie a také příslibu zemí G20, aby se zmrazilo zvyšování celních sazeb a aby se nezaváděla nová protekcionistická opatření. Pokud toto bude závěr summitu G20, pak můžeme být spokojeni.
Jaký bude letos vývoj světového obchodu?
Světová banka očekává pokles o 2,1 procenta. O to více potřebují firmy signály, že neporostou náklady v mezinárodním obchodě zvyšováním cel a dalších bariér.
Existují odhady, kdy by světová krize mohla skončit?
V podstatě neexistují. Na krizi musíme reagovat společně, dodržovat pravidla vnitřního trhu a hospodářské soutěže, nezavádět nová omezení a být aktivní při přenesení řešení krize na mnohostrannou úroveň. Jednání WTO o liberalizaci obchodu je jedním příkladem, stejně tak potřebujeme daleko aktivnější roli Světové banky a dalších finančních institucí k tomu, aby se firmám zlepšil přístup ke kapitálu.
Mohou české firmy z krize nějak profitovat?
V kratší perspektivě bude řada firem hledat nová řešení, která budou více ekonomická. Pokud uspějeme v poměru kvality našich řešení a ceny, můžeme si pozici v evropském obchodě dokonce posílit. Druhou příležitostí je růst investic do České republiky. Po zkušenostech v některých evropských zemích, ale také v Rusku a Číně můžeme získat firmy pro rozšíření projektů v Česku.
Co je pro to nutné udělat?
Je třeba držet fiskální stabilitu, snižovat náklady výroby a provést reformy, které nám umožní zavést euro. Po ropné krizi se posunuly světový průmysl a služby ke zcela novým přístupům – od řízení až po inovace a ekologičtější uvažování. Překonání krize neznamená návrat do stavu před ní. Pokud budou naše firmy a veřejný sektor připraveny toho využít, můžeme získat z modernizace našeho průmyslu, zlepšení kvality veřejného sektoru a úrovně vzdělání. Tedy vybrušovat diamant konkurenceschopnosti, jak o tom mluvil v Konkurenční výhodě národů Michael Porter.
