Kapitola 135
Stal se zázrak? * Kulovo kulové * Historická událost
Stal se zázrak?
Tak byla neslaně nemastně podepsána smlouva o americkém radaru v Brdech, veledůležité součásti obranného deštníku, který účinně ochrání demokratické státy před balistickými raketami těch zlotřilých. Tolik oficiální verze.
Nezodpovězeno však zůstalo několik otázek. O co ve skutečnosti v té vojenské instalaci jde, když radar by měl navádět protirakety, ale může fungovat i bez nich? Obranný štít má pokrýt demokratické země, ale neví se přesně, které to jsou - rozhodně nepokryje všechny členské státy NATO. Protiraketový štít zatím moc nefunguje. Bezpečnost České republiky by měla být instalací radaru zvýšena, ale Varšava míní, že instalací raketové základny tomu bude u Polska naopak - a chce dovybavit protiraketovým systémem Patriot.
Navíc zlotřilé státy pomalu mizí, likvidují svá zařízení, nereálnost jejich hrozeb je téměř jistá, protože jejich největší zbraní je velkohubost. A ze zlotřilce zlotřilců Kaddáfího se dokonce stal kamarád Západu, protože má pro západní svět tak potřebné suroviny.
Z toho je vidět, že se nedá věřit vůbec ničemu. Česká reprezentace je však ostrůvkem pozitivní deviace na věčné časy uprostřed moře sílící evropské skepse.
Je to asi zázrak podobný tomu, o němž mluvil jeden rabín v debatě s kardinálem a muftím. Předmětem sporu byla síla jejich nebeských přímluvců. Kardinála prý zastihla strašná průtrž a on neměl kam se schovat. Proto se pomodlil k Panence Marii, a hle - všude kolem boží dopuštění, ale nad ním modré nebe. To muftí zase jednou jel pouští a přihnala se strašná písečná bouře. Stačila prosba Alláhovi - a bouře se hnala kolem, ale nad muftím bylo modré nebe. To však nebylo vůbec nic proti tomu, co vyprávěl rabín. „Jednou na šábes jsem šel do synagogy a na chodníku jsem uviděl ležet naditou prkenici. A na šábes, vědí, já nemohu nic zvednout ani nosit,“ vysvětloval rabín, „tak jsem se obrátil na Hospodina, budiž požehnán, a on učinil zázrak: Všude kolem mě šábes - a nade mnou úterý.“
Kulovo kulové
Někteří politici si z nás dělají poněkud orwellovské šoufky. Jelikož jsou politiky i občany zároveň, vztahují na sebe to, co platí pro politiky či občany, vždy však to, co je pro ně výhodnější.
Například ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil si v případě sděleného obvinění (řediteli vězeňské služby Luďku Kulovi) plete obecnou presumpci neviny u občanů s preventivními opatřeními vůči politikům a vysokým státním úředníkům ve stejné situaci. K těmto preventivním opatřením patří zejména postavení mimo službu do vyřešení věci, což je důležité zejména u vrcholných manažerů, aby nemohli ovlivňovat šetření podezření z jejich trestné činnosti. Bude-li prokázáno, že trestnou činnost nespáchali, budou očištěni, znovu uvedeni do služby a ušlé příjmy jim budou nahrazeny.
To je něco ve svobodné společnosti zcela běžného (avšak Jiřímu Čunkovi byla tato možnost odepřena, a ono kluzké, mazlavé a smradlavé podezření na něm navždy zůstane).
Může však nastat situace, kdy se orgánům činným v trestním řízení nepodaří obviněnému prokázat trestnou činnost, takže nemůže být odsouzen. Nic víc, nic míň. Přitom však nějaká škoda objektivně nastala, a všichni vědí, jak to bylo. Nic víc, nic míň. Procesně se však trestněprávní odpovědnost nikomu nepodařilo prokázat.
V takové situaci je však sporné, zda dotyčného instalovat zpět do funkce. V případě Kuly dojde zřejmě na tuto možnost, že nebude dokázána jeho přímá trestní odpovědnost, ale nikdo nepopře fakt, že za jeho ředitelování došlo ke škodní události. Pak by bylo jeho nevrácení se do funkce naprosto případným manažerským opatřením. Stát totiž prostřednictvím Kuly vynaložil miliony na pořízení rušiček mobilních telefonů ve věznicích, ale ve výsledku má kulové.
Historická událost
USA jsou neustále kritizovány za to, že nejsou ochotny přistoupit na snižování emisí plynů, které údajně zapříčiňují globální oteplování. Nevšímejme si, co řekl prezident Bush na summitu G8 v Japonsku, ale spíše toho, co udělal republikánský guvernér státu Florida Charles J. Crist mladší. Ten je spojen s historickou událostí, za což mu Příroda určitě zatleská.
Koncem června stát Florida koupil od cukrovaru U.S. Sugar 75 tisíc hektarů půdy (pro srovnání Praha má rozlohu téměř 50 tisíc hektarů), většinou močály, které po několika desítkách let opět vrátí přírodě. Jde o největší transakci v historii Floridy, která je spojena s ochranou přírody.
Vykoupené pozemky jsou od roku 1979 součástí národní parku Everglades, kde však společnost U.S. Sugar dosud pěstovala cukrovou třtinu. Firma dostane od státu 1,7 miliardy dolarů a na tomto území zruší plantáže. Poté se stát Florida za další miliardy pokusí uvést do původního stavu někdejší přírodní vodní režim. Původní obyvatelé jižní Floridy, indiánský kmen Seminolové, močálům Everglades říkali travnatá voda. Stát Florida se k tomuto kroku rozhodl zejména proto, že zemědělská činnost vážně ohrožovala přírodu v tomto národním parku: kvůli melioraci hrozil nedostatek vody a půda byla znečištěna těžkými kovy.
Ještě že na Floridě není guvernérem Al Gore. Ten by se pod heslem obnovitelných zdrojů domluvil s firmou U.S. Sugar, aby z cukrové třtiny vyráběla bioetanol.
